Festival Masters Of Rock 2008 je za námi. Byli jsme svědky té nejlepší rockové přehlídky v české republice. Zpátky jsme si přivezli velké množství dojmů a zážitků o které se s Vámi rádi podělíme…
Zajímavá byla už i cesta na festival. 50 kilometrů před Olomoucí jsme zaslechli v rádiu hlášku: „První skandál na festivalu Masters of Rock ve Vizovicích! Hysterická polská fanynka ohlásila znásilnění ve stanu. Přivolaný lékař následně konstatoval, že si vymýšlí.“
Festival zahájila česká skupina Rattle Bucket. Tu jsme nestihli protože cesta ze Zlína do Vizovic se poněkud protáhla. Zaparkovaná auta účastníků se táhla v délce jednoho kilometru od města. Dogu jsme již aspoň zaslechli při průjezdu městem. První den se naštěstí neopakovalo počasí minulého roku, lehce zatažená obloha vyzývala k paření.
Sirenia začala hrát už v půl páté s takovým nasazením, že je ani moderátoři nestačili uvést. Ač bylo stále poměrně brzo, neváhali a opřeli se do hraní. Fandové této skupiny netrpělivě čekali, jak se uvede nová zpěvačka a málo kdo mohl být zklamán. Španělce Ailyn nedělalo problém zvládnout zpěv, pobíhat po pódiu a vybízet publikum k většímu skandování. A jako bonus toto absolvovala v nádherném oblečku, jak máte možnost vidět na snímcích. O jedné z „miss“ tohoto festivalu bylo rázem rozhodnuto. Ostatní členové samozřejmě nezůstali pozadu. Kytaristovi, s né zcela obvyklým nástrojem se sedmi strunami se dařilo vybudit publikum jen svým zabijáckým pohledem, který občas vrhnul do publika. Ten výraz jako by říkal: „Začni skákat nebo si pro tebe dojdu.“ A fandové skákali.
Na folkmetalovou finskou kapelu Korpiklaani nebylo až ke zvukaři k hnutí. Na další hodinu se celým areálem rozléhalo rytmické dunění. Kdo se dostal na dvacet metrů od kotle si mohl gratulovat.
Následovala tvrdší industriální metalová skupina z Ameriky. Ministry opět dokázali, že za to umějí zabrat. Kvalitní kostým zpěváka dobře ladil s netypickou úpravou stojanu na mikrofon. Ochranný plot, za kterým skupina hrála, se nakonec ukázal jako velmi funkční rekvizita. Skvělé bylo doplnění jednotlivých skladeb o tématické snímky a záběry, které se promítaly na plátno vedle pódia. Je veliká škoda, že se rozhodli zanechat hraní.
Kapela Def Leppard se svým vystoupením rozhodně nenechala zahanbit. Příznivci klasické hard-rockové scény nemohli odejít nespokojení. Úroveň gradovala a hřeb večera měl teprve přijít. Přečkat půl hodinové zpoždění se rozhodně vyplatilo.
Formace Avantasia předvedla místo vystoupení velkolepou šou. Žánr power metalové opery pod vedením Tobiase Sammeta dostal nový rozměr. I přes pokročilou dobu a chladnější počasí odskákalo před pódiem několik tisíc lidí a nikdo toho nelitoval. Stage design skvěle doplňoval obraz z jejich nového cd The Scarecrow. Se speciálním hostem Kai Hansenem dokázal Tobias vyburcovat publikum, obzvláště po prohlášení, že dnes v noci se natáčí jejich nové DVD. Po této hlášce diváci odzpívali celý jeden part z písničky…
Páteční počasí už nikoho nešetřilo. Po každém vystoupení bylo u vody (hadice stříkající vodu do davu) narváno. Komunální odpad, který měl tento den zahajovat, se nedostavil, a proto jsme mohli jako první slyšet Totální nasazení. Blok českých skupin, které nejsou podle pořadatelé dostatečně populární pro pozdější čas, uzavíral Dark Gamballe. Nutno podotknout, že během vystoupení českých skupin se vytvořila v publiku skvělá atmosféra. Kterou další skupina bez skrupulí využila.
Stává se bezmála zvykem, že je na festival Masters of Rock pozvána alespoň jedna čistě ženská kapela. Dnešní ročník nebyl výjimkou. Švédská dívčí skupina Fourever opět potvrdila, že nejenom chlapi umějí hrát metal. Kdo by si myslel, že díky velice slušivým minisukním jsou veškeré přednosti této kapely odhaleny, byl na omylu. Po prvních dvou písničkách se pařilo jak na pódiu tak v publiku. Jakmile tato kapela dohrála se všichni po bouřlivém potlesku rozprchli, protože nikoho nenapadlo odejít během vystoupení.
Dvaceti minutová přestávka rozhodně nestačila na rozumné osvěžení. O to horší pozici měla další švédská skupina Engel. Je to relativně mladá skupina, která zatím vydala pouze jedno album. To se také promítlo na čekajícím publiku. Od pětadvaceti metrů od pódia jste se mohli volně procházet. Zato stojící fanoušky nikdo nemohl nařknout z nedostatku nadšení. Skandování zpočátku nebylo mohutné zato hlasité. Po odehraní tří písniček, mnoho lidí rozpoznalo kvalitní kapelu a začali přicházet. Je rozdíl mezi přídavkem, který „dává“ kapela a přídavkem, který si vynutí diváci. Pokud vím, tak toto byla první kapela od které si diváci vymohli přídavek. Bubeník tedy vrhal do publika paličky dvakrát.
Po krátké pauze nastoupili The Sorrow. Kupodivu se kolem čtvrté hodiny udělalo relativně dýchatelno a temný speedmetal osvěžil všechny posluchače. Hlavní protagonisti se předháněli v burcování publika což vyvrcholilo v kytaristovo číslo. Podařilo se mu vylézt nad polovinu hlavního sloupu kde odehrál delší část jedné písničky. Což všichni okolo náležitě ocenili.
Po vystoupení skupiny Haggard, která se rozhodně nenechala zahanbit a předvedla poprvé vybrané songy ze svého nového alba „Tales of Ithiria“.
Další vystoupili světoznámí Sabaton. Kromě svých velice známých písní zahráli nové skladby z jejich „The Art Of War“. Jejich melodické a drsné texty si všichni užívali.
Fanouškům nedala oddechnout ani známá thrashmetalová skupina z Kanady Annihilator, která mimo jiné přehrála několik písní z velmi kvalitního alba „Metal“.
Proto nebyla pozice německé skupiny Oomph! záviděníhodná. Kapela vystoupila ve svých klasických kněžských talárech a zpěvák v bílé svěrací kazajce se na pódiu opravdu vyjímal. Jak už se pomalu stává tradicí, poctil ruce fanoušků u nášlapu svojí mohutností. Byla na něm znát již jistá praxe, takže neproběhlo žádné zuřivé naskočení, ale velice pozvolné položení. Po cca třímetrovém okruhu, který absolvoval v horizontální poloze, se vrátil na pódium. Během jeden a půlhodinového vystoupení nechyběla ani velice populární skladba „Augen Auf“, ale už začínala být znát únava některých fanoušků.
Jako hlavní host večera se na Masters of Rock představila portugalská kapela Moonspell. Tu přivítaly bouřlivé ovace, které ještě zmohutněly po známé skladbě Opium, kterou zařadili na páté místo svého programu. Ideální počasí umožňovalo vychutnat si tuto kapelu pořádně až do konce.
Sobotní ráno, které dávalo jasně tušit, že den bude parný, zahájili čeští Existence a po nich se skvěle uvedla Salamandra, která opět dokázala, že i Češi vědí jak zní správný melodic speed metal.
Pekelným vedrem se musela prokousat i slovenská kapela Horkýže Slíže. Ale krom opoceného čela nedával na sobě zpěvák kapely nijak znát, jaké panuje vedro a svým pařením na pódiu strhnul s sebou i lidi z publika, kterých se tam sešlo zas poměrně hodně.
O něco víc lidí posléze dorazilo na německou kapelu Stormwarrior. Ač se tato kapela dá zařadit do power-metalu nezdálo se, že by dodávala energii do lidí mimo kotel. Zato v kotli to vřelo.
Norská kapela Tristania představila několik méně známých a pár známých písniček, za které získala zasloužené ovace.
Pokaždé když slyším německou kapelu Brainstorm, vzpomenu si na oblíbený vzorek Braindamage. Tato power-metalová kapela se rozhodně nespokojila s obyčejným posloucháním. Zpěvák držel těsný kontakt s publikem, takže kdo se dostal těsně před nášlapy, mohl si s ním potřást pravicí. V průběhu vystoupení, se Andimu (zpěvákovi) zdálo, že lidi málo paří. Takže vylezl nejdříve na jeden a pak na druhý podpěrný sloup pódia, kde z obou asi v osmimetrové výšce akčním máváním a poskakováním burcoval fanoušky k většímu pohybu.
Takový problém neměl nikdo z švédské kapely Amon Amarth. Tu si přišla poslechnout většina účastníků festivalu a valná část z nich si pořádně zaskákala. Burcovaní k větší aktivitě nebylo potřeba, hromadné skandování přicházelo zcela samovolně, v reakci na právě hrané songy. Konec vystoupení tato kapela odehrála za mohutného deště, který dopadal až k bicím. S klasickým přípitkem z rohů se kapela rozloučila a support měl co dělat, aby ochránil všechnu elektroniku. S tím se všichni rozprchli a další hodinu nebylo jasné, jestli se kluci z Apocalypticy rozhodnou vystavit své nástroje dešti. Nakonec se na stagi přeci jen objevili a sklidili zcela zasloužený bouřlivý potlesk a řev. Neustálé proudy deště a blesky jim vytvářely tu pravou atmosféru a provázely je až do konce suprového vystoupení.
Promočený den uzavíralo vystoupení kapely My Dying Bride. Pokud si nějaká kapela může zaručeně nárokovat přívlastek doom, je to právě tato skupina. Zpěvákovy pohybové kreace byly jedinečné. Vyvstává otázka, jestli je tak dobrý herec, nebo to byla ukázka jeho osobnosti. Některé jeho pohyby mě připomněly mého známého, ale ten skončil na psychiatrii. Naprosto osobité hraní jednotlivých členů vnucovalo představu, že každý hraje sám za sebe, o ostatní se nestará a jen čirou náhodu všechno ladí dohromady v úžasný celek. Temné tóny této jedinečné kapely nás provázely až do druhé hodiny ranní.
Neděle by Züza
Neděle se táhla v duchu všudypřítomné únavy z tepla, děště, pro změnu zas z tepla, piva a ještě jednou z piva a kdoví z čeho dalšího. První kapelou, kterou jsme poctili svou přítomností, byli norští Communic. Ikdyž jejich tvorba mě doposud nepoznamenala, tak se mi na první poslech moc líbili a rozhodně se mnou souhlasil vcelku početný dav (na to že bylo čerstvé odpoledne).
Jako další byli rock’n’rolloví Volbeat. A nebylo to žádné pohlazení ale pořádný nářez, který servírovali hlavně z jejich poslední desky. Po prvních dvou písničkách, které jsme si užívali z velmi čelních pozic, pronesl kolega ona památná slova: „Tak takhle by to dál nešlo…“ Odevzdal nám mobila, peněženku, foták a tričko a začal si klestit cestu do kotle. Vrátil se o několik desítek minut později, značně vyřízen, ale zato s úsměvem č.1 jedna na jeho do ruda přismahnuté tváři.
Jako další se představili hoši ze Švýcar – Gotthard. Jejich energická show skvěle doplňovala posedávání na tribuně a v našem základním táboře, tzn. v pivním stanu pod schody na konci betonové louky. Ale protože nejsme úplní ignoranti, tak jsme si nemohli nechat ujít finský nářez ze zamrzlých arktických plání. Sonata Arctica podle mě neměla chybu. Nicméně nebyl by to přeci pořádný festivalový večer, kdyby nezačalo lejt jako z konve. Takže druhá půlka jejich vystoupení se utápěla kromě drsných rifů i v hromech a blescích. Ale to už vůbec nikoho nezaskočilo, takže všechno vlastně bylo v naprostém pořádku. Teda skoro v naprostém…protože kvůli potopám vody přestaly na nějakou chvíli fungovat odposlechy. Ale i s tím se dokázal zpěvák vypořádat a předvedl jedinečnou one-man show, když jen tak sám přezpíval hitovky. Postupně se k němu přidávaly další nástroje, jak technici zprovozňovali nové kabely. Po čtvrthoďce se zase to dalo do pořádku a šlapalo se dál.
Přestavba a zvučení Within Temptation, kteří pro mě představovali vrchol dne, bylo poněkud delší než by bylo příjemné, no ale co naplat. Nakonec si snad každý mohl říct, že to stálo zato. Byl to naprosto dokonalý koncert plný energie, výborného zpěvu a pořádně okotlené muziky. Krásná Sharon byla určitě promyšleným tahem pořadatelů, jak udržet co nejvíc návštěvníků až do konce festivalu :) V porovnání s lednovým koncertem v Roxy to byla úplně jiná kapela. Tady na Masters of Rock konečně měli prostor, jaký si zalouží a nám odměnou za to nabídli jedinečnou podívanou. Z jejich playlistu se valily samé perly, snad jen škoda že opomněli moji vysněnou „Frozen“. Bohužel na nás začala doléhat nutnost ranního odjezdu, takže Die Apokalyptischen Reiter jsme si nechali ujít a šli spát….ale s vědomím, že si je nenecháme ujít na podzimním koncertě.
Tímto se loučím a těším na shledanou při Masters of Rock 2009!!!
