datum: 28.2.2014
místo: Incheba – Aréna – Praha
Kapela, která slaví svým tour 35 let existence, zřejmě nestojí na pódiu náhodou a je víc nežli jen povinnost, zajít se podívat. Zvláště pokud se jedná o jméno, které sice nepatří mezi nejkomerčněji skloňované, ale přesto máte pocit, že jej slýcháte od jakživa. O to víc mě zarazil fakt, že hala z počátku nevypadala příliš zaplněně. Mrzí mě to s ohledem na pořadatele, protože přivezl hudební bombónek a je škoda, pokud se sejde málo fans. Neumím přesně odhadnout kolik jich bylo, ale doufám, že všichni z nich jsou mi svědkem, že to rozhodně stálo za to.
Kapela vsadila na úplnou samostatnost co se týká předskokana a celkem na čas se halou rozeznělo delší intro. Sfouknout set-list by mohl tradičně někdo z vás, to opravdu nedám. Musím však uznat, že i když jsem kovožrout, tak mě koncert příjemně nadchl.
Popisovat pravověrným příznivcům sound kapely je jistě zbytečné, ale osobně jsem byl rád, že i když muzika plyne v klidných vodách britského pop-rocku, nemá v sobě tu zvrácenou medovitost, ale drží si i prvky syrového rocku. Navíc mě i bavilo (atmosféra koncertu je nezbytnost), že téměř seriózní „strýčkové“ (pánové z kapely prominou) dokázali svojí muzikou i show roztančit a strhnout všechny. Tím spíš pak znovu zamrzí nízká návštěvnost. Kázat ani rozkázat nechci, ale apeluji „lidé choďte“. Nevím jak je to dlouho, kdy se ještě na koncertě dělaly přestávky, ale je pravdou, že je fajn se nadechnout, odskočit, dát dojmy s kámošema a pokud není přestávka vyplněná reklamou, tak je to snadno stravitelné.
Po pauze chlapi odstartovali instrumentálkou a po ní si vzala skladbu doprovodná zpěvačka, které se díky hlasu povedlo mě málem uhranout. Výborná barva, perfektní skladba. Palec nahoru, i když mám pocit, že se jednalo o cover ne z pera kapely. Ale výtečné a přes snad jedinou skladbu, kterou znám, „Someone, Somewhere in Summertime„, se koncert příjemně táhl dál. Jak rána z čistého nebe pak zapůsobila děkovačka kapely, která ale po návratu dala k dobru ještě pár kousků a natáhla tak původně avizovaný čas o příjemnou půlhodinku. Přesto je čas neúprosný a kapela skutečně odchází. Až na Jima Kerra, který si na reprodukované outro dal ještě na rozloučenou finální taneční kreace. Show-man jak se patří.
Za mě osobně výtečná záležitost… a co Vy?
