V sobotu 19.11. jsme absolovali pardubické vystoupení německých speedmetalistů Helloween. Vzhledem k tomu, že je to moje oblíbená kapela a na koncert jsem se už dlouho těšila, je tenhle článek asi dost neobjektivní, snad vám to nebude vadit.
Večer odstartovali čeští Interitus – symfonická metalová kapela z Plzně. Slyšela jsem je prvně, ale ohromně se mi zalíbili. Na první pohled mě zaujali dva členové, a to zpěvačka – flétnistka a violista. Bohužel nemůžu říct na první poslech, protože se kvůli špatnému nazvučení úplně ztráceli, ale i tak byla zřejmá jejich hráčská kvalita. Nemůžu nepodotknout, že ani zbytek kapely (dva kytaristé, basák, bubeník a klávesák) za nimi nijak nezaostával. Většina písní, co hráli byla rychlá, občas vyniklo nějaké to pěkné sólo, podtrženo sečteno, udělali na mě výborný dojem.
Po nich přišli na řadu polští Kat, na které jsem byla také celkem zvědavá. Ze začátku se mi hodně líbili, spustili s řádnou silou. Nevím, jestli pak polevili, nebo přestali publikum bavit, ale zdaleka neměli takový úspěch jako Interitus. Nejdřív na ně publikum reagovalo nadšeně, ale pak kontakt uvázl a i přes značnou snahu zpěváka o jeho obnovení dohráli za hodně malého ohlasu. Nejspíš to bylo tím, že hráli dost tvrdý hard rock (spíš core) a tamní publikum nebylo na takovou muziku připravené. Na odpovídající akci by měli úspěch určitě mnohem větší.
Pak už se publikum dočkalo Helloweenů. Intro nebylo dlouhé, ale dost tajemné, až mi k nim tak nějak nesedlo. Pódium měli docela dobře vyzdovené, různé motivy tykve byly na všem možném, jen mě nemile překvapilo tím, že bylo strašně malé. Hráli songy nejenom z Keeperu I, II a III, ale sáhli i na jiné desky. Přibližně v půlce vystoupení odhalili druhou, mnohem menší, soustavu bicích, za kterou se posadil Markus Grosskopf. Předpokládám, že to bylo kromě pro pobavení publika taky proto, aby vyniklo následné sólo Daniho Löbla, který ukázal, že do téhle kapely vážně patří. Zvuk bicích doplňovalo náležité osvětlení, výborná záležitost. Další sólo si dal Sascha Gerstner. Bylo skutečně výrazné a dlouhé (na můj vkus až moc dlouhé, ale publiku to nijak nevadilo) a sklidilo velký ohlas. Co mě na jejich vystoupení asi nejvíc zklamalo, byla písnička Power, jedna z mých nejoblíbenějších. Ze začátku jsem ji vůbec nemohla poznat – nejspíš kvůli mizernému nazvučení. Ale myslím, že to nebyla jediná chyba, u téhle věci měli všichni dost velké rezervy. To, co nedali sem, ale vynahradili v následující věci, kterou byl Future world, do té dali fakt vše. Jakoby se něco změnilo, přišlo mi, že od téhle skladby až do konce koncertu si to celá kapela mnohem víc užívala, vyváděli jak malí kluci, poskakovali, Grosskopf s Derisem se přetahovali o basu a všichni prováděli další volovinky, radost pohledět:).
Po skončení mě napadlo, že jsem možná očekávala víc, ale nedokázala jsem přijít na to, co. Možná, že jsem čekala, že přijdou s nějakým novým nápadem, něčím, co tu ještě nebylo. Nevím, jak mě to napadlo, ale vlastně jsem ráda, že se nám předvedli jako „starý dobrý helouvíni“ a to i přes to, že od dob Keeperu I a II několikrát změnili sestavu.Všichni předvedli, co mohli, celkově se mi koncert vážně líbil. Jen ten zvuk mohl být lepší a další technické detaily propracovanější.
