datum: 4.-6.7.2014
místo: letiště Roitzschjora – Německo
Jsou místa kam stačí přijet jednou a nikdy více, ale pokud jednou „přistanete“, v době konání festivalu, na letišti Riotzschjora (šílené jméno), tak se zaručeně budete chtít vracet rok co rok. I mě to postihlo. I když to není úplně kvůli muzice a reportu na prvním místě, ale je to spíš za zážitky s kamarády, atmosférou a i když píšu o muzice, je to spíš ze stereotypu a s názorem, který nemám potřebu komukoliv vnutit.
Příjezd byl proti loňskému roku (celá oblast byla sejmutá povodněmi) plynulý, a tak s chutí do víru děje kulturních zážitků.
PÁTEK
Skoro na minutu přesně v 15:30 středoevropského času otevřeli stavidla svého přídělu vůči fans chasníci z BLACKEST DAWN a musím říct, že jako otvírák to bylo více nežli výživné. Perfektní muzika, výborné riffy a celkově mě to velmi šmakovalo. Oba hlaso-tvůrci (se zpěvem si nejsem jist) do toho tlačili jak z posledních sil a kapela jim perfektně bušila za zády. Ve mě to vyvolalo privátní polemiku, zda by hlasovou linku měl „sjet“ jen jeden vokál (pokud se nejedná o duet baba-chlap, nebo sborový refrén) nebo je lepší rozdělit „práci“. Vůbec tím nesměřuju ke slovům, že něco je špatně, ale docela by mě zajímal na toto i váš názor.
Další prácičku si odvedli splašení grind-kozlíci z MILKING THE GOATMACHINE, což je u nás banda celkem zavedená a oblíbená a tudíž popis jejich výkonu bych považoval spíše za tahání dříví do lesa. Nezklamali nikoho a i na plácku před pódiem to bylo krásně poznat.
V nastavené kvapíkové lince pokračovali následní THE BLACK DAHLIA MURDER a opět se jednalo o perfektní zásek do palice. Masakr. Na place před pódiem rozhodně. Navíc kapela šla do fans na maximum a mělo to suprové koule. Jsem sice hudebně malinko stranou, ale dokážu si užít i atmošku koncertu a tahle byla výtečná. Výborná práce. I když se vraha stejně najít nepodařilo. :-D
Co říct k následným KATAKLYSM? Tradiční set plný výborných fláků a dokonale odvedená show. Už nyní z paměti nedám, zda zařadili mojí oblíbenou „Blood in Heaven„, ale víkend byl dlouhý a je nárok na drobné výpadky v koncentraci. Navíc bych se opět vracel k tomu, že jsem tam nebyl jen pro report. Každopádně kanadští sekyrníci nezklamali a Mauricio všem patřičně probrumlal do duše. Výborný, klidně hned znovu.
Hudební odklon od zatím vytýčeného žánru přivezli velští SKINDRED. Nemohu se zařadit do zástupu jejich obdivných fans, ale už trochu zlihovaní Sasíci si to užívali na plný jumping. Takže výborné.
Jelikož nejen hudbou ale i sportem živ je člověk, tak pořadatelé zařadili vysílání přímého přenosu čtvrtfinále z MS ve fotbale, protože měli želízko v ohni. No, výsledek hodnotit nebudu, ale bylo fajn to sledovat. Myslím jejich fandění, navíc bez osobního napětí jak to dopadne.
Program se pouze časově posunul a první z kapel, které do fans valili jejich mateřštinu byli mládenci z düseldorfských CALLEJON. Ne, že by mi němčina přímo v muzice vadila, ale jen mám pocit, že je angličtina zvukomalebnější. Ale muzika fajná, show také a tím pádem, dobré, co víc si přát?
Loni můj popis setu následných HATEBREED nesedl asi úplně všem, takže se i letos oprostím od detailních niancí a shrnu to větou. Nasazení kapely na 200%, masakr na pódiu, ale mě to táhne na panáka, abych se lépe „soustředil“ na následnou grupu, která mi je bližší. To, že se mi jedna holka líbí víc než její kámoška, neznamená, že kámoška je ohyzdná blbka. Panák a jede se dál, i když se večer pomalu překuluje do noci.
Tak a jde se do finále, které obstarávají VOLBEAT. Je to kapela, která zaručeně nezklame výkonem a navíc pobaví. Zvláště pokud je pár promile pod kůží a máte náladu se bavit. Nechci jejich tvorbu přirovnávat k nějaké tuzemské grupě, ale kapela ušla notný kus cesty v popularitě a pokud někdo potřebuje vědět jak to „cloumá“ s lidma na západ od Aše, stačí „sjet“ (ne stáhnout) video z loňských Rock in Ring. Nevím jak kapelu moc oživil příchod kytaristy Roba Caggiana z Anthrax, ale domnívám se, že velmi a navíc jim velmi sluší velká pódia. Možná je to na zamyšlenou pro domácí pořadatele, ale je otázkou, zda by naši fans zaplnili halu podobnou té v Mnichově, kde zcela nabušená Olympiahalle doslova vařila při směsi rockabilly, metalu a country. I tady snad desetitisíce lidí hulákálo hity jako „Ring of Fire“ (Johny Cash) i když ten oni nedotáhnou do konce, ale jen k refrénu, který zpívá dav a je konec. Tak se jedou další pecky, je to koncert jak víno a Dánové jeli do lidí jak nůž do másla. Výtečná záležitost a jen škoda, že to končí.
Velká, hlavní stage se uklízí, ale ve stanu (menší scéna) se jede dál. I když pokus o nakouknutí na NILE, lehce ztroskotal, pro nabušenost prostředí, tak to balíme na panáka a tak nějak do pytlů na spaní.
SOBOTA
Je fajnovka, pokud program začíná až ve tři odpoledne a nemusí se vstávat za kuropění. Zvláště když v hlavě ještě pění a permoníci jsou v nejlepším, protože spát se šlo až když slušní lidé obědvají.
Tudíž první kapelu DEW-SCENTED dávám jen na dálku, ale síly dojít do areálu zatím fakt jen hledám.
Druhá parta THE UNGUIDED sází velmi zajímavé riffy, navíc míchá screaming s melodickou linkou zpěvu, je to zajímavé a zní to fajnově. Dobrá práce.
CARNIFLEX ani moc nemusli zvučit, protože zůstali v jedné lince s předchozí kapelou, ale vytratila se ta melodická linka zpěvu a nějak mě to extrémně neoslovilo. Ale domácí to berou, takže pohoda.
WALLS OF JERICHO v čele s křehkou dívenkou jak z reklamy na anabolické stereoidy nakopli nejen cirkle-pit do otáček, ale asi i otevřeli nebeská stavidla co se týká vláhy. Déšť se ale rovnou vypařoval na rozpálených tělech vířícího davu a mě jen napadlo, že pokud by křehotinka byla méně afektovaná, možná by to nebylo o věci. Otázkou je, zda to není přímo záměr a navíc jak bych dopadl, pokud bych jí to řekl do očí.Muzika ale dobré.
S IGNITE došlo i k návratu melodií a hnedle bylo příjemněji na poslech. Skočné, hravé, příjemné i když to je také kvapík.
Byl jsem poměrně zvědavý na DEVIL YOU KNOW, protože je to parta složená z rozpadlíků, odpadlíků z Fear Factory, Killswith Engage a All Shall Perish. Takže chasníci představili jejich debut „The Beauty of Destruction“ a celkem se slušně zapsali. Možná o nich ještě bude slyšet.
Vikingové AMON AMARTH přivezli tradičně své kulisy, aby je pak totálně a tradičně utopili v kouři. Ale i bouři muziky. Ta nemá chybu, ale bájné draky v mlhách jsem moc nepochopil a spíš to vyvolalo úsměv. Přesto set víc než výborný.
ROB ZOMBIE byl nedávno v Praze, kde jeho set neměl jedinou chybu a byl mnou dost očekáván. Nezklamal. Bylo to až neskutečné, výborné. I když prvky ze show byly stejné, tak světla tomu přidala na ještě větší démoničnosti a opravdu to bylo povedené. Rob navíc přidal i pár skladeb oproti poslednímu setkání a když tak na závěr představoval kapelu, tak M.Mansonovi moc lidí v kapele už nezbylo.
No nic, je závěr. Na cestu svítí tradiční ohňostroj (pěknej) a jdou se tedy dopít zásoby a pak tak nějak (doufám) spát.
NEDĚLE
Sice začíná bez skřítků v hlavě, ale za téměř pekelného vedra, kdy ze snahy o kus stínu se stává boj o přežití.
Z toho i trochu plyne, že první partu VOLKMETAL dávám jen přes plot kempu, ale zní to dobře. taková ta srando-kapela, která se hodí na každou zábavovku, když je patřičně pod kůží.
Dostat se na druhé THE OCEAN, kolabuje hned v zárodku, protože je fakt vedro a jsem jen člověk. Navíc poslech je dobrý, i když bych nyní složitě vysvětloval, kde jsem byl, že bylo dobře slyšet. Poslech dobré, vidět nemusím vše. I když už se tedy vydáváme.
Tím pádem se přichází až na třetí v pořadí DEATH BEFORE DISHONOUR a chvilku přemýšlím jak to pojmout. Je to HC nářez, to ne že ne, ale i na pitu je vidět, že výheň je nemilosrdnější nežli touha si užít kapelu. Plac zeje poloprázdně a i když zpěvák tahá lidi do dění, zatím je to mírně vlažné.
Tu samou pozici nafasovali THE DILLINGER ESCAPE PLAN a i když Security-boys ( chlapi jak almary) skrápí lidi vodou, tak boj s vedrem bere energii k divokosti na ploše. Kdo jí má, toho obdivuju a spíš jen poslouchám muziku.
Den byl asi ve znamení grindu a HC, ale zřejmě vedro dolehlo i na následné MADBALL, protože ti na mě působili trochu uvařeně. Jasně, zpěvák se snažil, myslím hecovat lidi a být akční, ale zbytek kapely spíš podřimoval. Nedivím se, také skomírám. Jen mě tak napadlo, jak ti zpěváci od těch HC smeček mají všichni zcela stejné pohybové kreace. Je to až klišé, mi příjde. Navíc snadno zaměnitelné s blablaly od rap-music. Ale nejsem choreograf, takže jen myšlenka, postřeh, nic víc. A je vedro i na přemýšlení.
Následná SEPULTURA je pro mě z nedávno popsaných důvodů zcela mimo hru. Nesleduju, neposlouchám, jdu balit . Odjezd je sakra blíží, až je to nepříjemné.
Vedro stále nepomíjí a chystá se temnota s BEHEMOTH. Slunce sice nespaluje jejich make-up, ale vůbec jim v té chvíli jejich kostýmovou image nazávidím. Kapela to ale bere statečně a do lidí jde útokem. Výborný set, který měl vše. Plameny, kouře, perfektní. Muzika výtečně.
Tak teplo trochu opadává, nikoliv mizí a tudíž se pit trochu víc při BRING ME THE HORIZON rozjíždí. Navíc všichni hulákají jejich texty, refrény. Pro mě překvapivé, ale výborné. Kapela má u sousedů neskutečnou základnu fans. Set perfektní.
Přesto u mě více nadšení vyvolávají poslední v řadě MOTÖRHEAD. Co říct? Stačila ta věta co řekl Lemmy při příchodu “ We are Motörhead and we play rock and roll“. Dál stačí už jen poslouchat. Byl jsem rád, že kapela dorazila (loni odřeknuté pro zdravotní indispozice) a mohl jsem si koncert vychutnat v plné míře. Nechci nyní polemizovat zda byl Mistr v pohodě nebo jak. Pro mě je to někdo, kdo dal základy pořádný muzice a i když už z něj nestříká na dálku energie, (charisma má na rozdávání) tak stále stačí, aby kapela zahrála a je vše jasné.
Výtečná tečka víkendu. No tečka pro mě. Ve stanu se jelo ještě dál, ale na Fintroll, Moonspell už není ani čas, ani sil. A musí se dom.
Co říct na závěr?
Nebyl jsem tam za trest, ale za výbornou muzikou, atmosférou, kámošema a tak. Stejně jako jezdí kdokoliv jiný tam, kde ho to baví. Já mohu toto místo doporučit, je to tam fajnovka. A doufám že pokud Vládce Temnot napřesrok dá, znovu vyrážím.
