Máme další z legend v naší vlasti zdárně za sebou. U.D.O. to je samozřejmě notoricky známý UDO DIRKSCHNEIDER , spoluzakladatel německých železáren známých pod názvem ACCEPT. Jeho spoluhráči jsou FITTY WIENHOLD na basu, FRANCESCO JOVINO na bicí, IGOR GIANOLA na kytaru a věčný souputník a strůjce hitů STEFAN KAUFMANN na kytaru. Ale to jsou headlineři celého turné které u nás má nezvykle hned tři zastávky. Tou první byly Březolupy u Zlína 24.11,tou druhou Praha – Retro Music Hall 26.11 a třetí nás teprve čeká, 1.12 v Plzni v oblíbené „Šeříkovce“.
Protože jsem se zúčastnil prvních dvou, shrnu to jedním šmahem. V Březolupech byli oproti pražskému koncertu navíc ještě PRIMAL FEAR a to byl hlavní důvod proč jsme se vypravili i do odlehlejších končin naší „středozemě“.
V klasické, socialistické doby pamatující sokolovně, by nikdo určitě nečekal takový metalový svátek, ale přesně tohle se v Březolupech děje, a jak jsem se doslechnul, jistě to není poslední akce svého druhu. Začátek v poměrně dost zalidněném sále obstarává symfonicko-metalový INTERITUS v čele s velmi sympatickou zpěvačkou. Je to moje první setkání s nimi, a protože moc nečtu žádné hudební časopisy a na televizi se opravdu zásadně nedívám, (bohužel nemám ani tolik času), tak mě do této doby nějak minuli. Musím se přiznat, že mě docela překvapili, jsou jasně dost vyhranou partičkou i přes časté změny v obsazení, a styl co dělají se zrovna docela dost nosí, celkem vkusně zaaranžované housle a viola a hlavně velice příjemný vokál Petry, která má pro mě hodně zajímavou barvu hlasu. Je to i dost charismatická osoba, která na pódiu hodně dotváří celkovou tvář kapely, o které se rozhodně nedá říct, že by byla statická, celou dobu bylo na co se dívat. Za jejich poměrně krátký set mě zaujaly hned úvodní Křídla, pak Srdce Krále, Close My Eyes a Sirael. Solidním zvukem a pěkně nasvícenou scénou podpořená příjemná muzika na rozehřátí už plné sokolovny.
INTERITUS končí a zpod černého plátna už se klubou bicí RANDY BLACKA. Moc hezká souprava , kterou jak se později ukáže dost famózně a rychle obsluhuje. Po stranách pódia se objevují v poslední době módní čtverce plátna s hořícím motivem poslední desky PRIMAL FEAR-NEW RELIGION. Netrvá dlouho a na scéně se objevuje MAT SINNER se svojí basou, HENNY WOLTER s kytarou a nedávno doplněný druhý kytarista ALEX BEYRODT. Intro a s prvním tónem SIGN OF FEAR je tu RALF SCHEEPERS s neskutečným ječákem. Když Judas Priest opouštěl Rob Halford, myslím, že bych si ho uměl lehce představit na jeho místě. Naše představy o dokonalém metalovém hlasu vyplňuje skvěle. Jistota se kterou jde i do závratných výšek je téměř neskutečná. Uchová si ji celé vystoupení, kdy někteří jeho kolegové už obvykle povadají, on ke konci snad ještě přidává na brilanci. Smekli jsme pomyslný klobouk, a nábožně naslouchali bytelnému německému snad speed metalu, spíš taková křížená bestie s normálním heavy to byla. V každém případě bylo na jevišti všech muzikantů celou dobu hodně plno, neustále měnili strany, chvíli vedle sebe , chvíli všichni pěkně vypáskovaní a houpající se do rytmu. RALF který vypadá jako sakra dobrej svalovec, v přiléhavém triku a v parádních kalhotách s plameny byl taky hodně pohyblivá figurka na šachovnici světelných paprsků létajících po celém jevišti. Pokračujeme v rychlé jízdě, ROLLERCOASTER, RUNNIG IN THE DUST,NUCLEAR FIRE jsou za starších alb a z nového nám opět dávají FACE THE EMTINESS. Novinkami se celkem šetřilo, ale když po SEVEN SEAL a několika dalších přichází NEW RELIGION a hlavně FIGHTIN THE DARKNESS, běhá nám mráz po zádech. Skvěle zahraná a zazpívaná, jen škoda že u toho taky nemůže být Simone z Epicy jejíž hlas je na cd slyšet, to by byla opravdu velká třešeň na tomhle metalovém dortu. I tak je zběsilá jízda hodně kořeněná kytarovými sóly při kterých nám ALEX jedním za hlavou dokazuje, že není jen tak ledajaký náhradník. Vůbec jim to spolu MATEM a HENNYM hodně dobře vyšlapuje, jsou to ostřílení a sehraní borci i z jiných formací než jen v Primal Fear. Protože tohle vystoupení je poslední ze společné šňůry s U.D.O., náramně si to užívají, nechají nás samozřejmě taky trochu vyřádit s hlasivkama, ale RALF jako frontman je opravdu k neutahání. Chválí nám slivovici, popíjí se na pódiu pivko, RALF červené víno, žertuje se, před skončením setu se všichni objímají, prostě hodně emotivní a kvalitní metalovej nátěr. Dostáváme se pomalu do závěru, kdy RALF seběhne z pódia do uličky a podává si ruce s fanoušky mezi kterými opět nechybí starý známý „Lars“ dnes ovšem bez LP placky k podpisu. Nezbytná METAL IS FOREVER která sál rozpaluje doběla a teplota se pomalu dostává nad únosnou mez i v této zimní době. Ještě přídavek BlOOD ON YOUR HANDS, CHAIBREAKER a EYE OF AN EAGLE a vystoupení PRIMAL FEAR je minulostí. Ovšem minulostí vyšperkovanou parádními muzikantskými výkony , který kolem nás projel hodně speedem. Skoro na chvíli zauvažuju jestli náhodou tohle nebyl předčasný vrchol…..metalového večírku myslím samozřejmě!!!!
Ještě chvíle loučení, odhazování ledasčeho mezi publikum (ručník který hodil Ralf a nedoletěl až k posluchačům jsem dal jedné pohledné dívčině které zcela prokazatelně dělal moc dobře, chi) a opravdu konec je tady.
Přestavba scény, ale co to? 10 minut, 20 minut,a stále nic? Začíná horečné hemžení techniky, a safryš, něco není jak má být. Vydávám se tedy na obchůzku , teda spíš na prodíranou hustým davem, a v podzemním baru nacházím už převlečené Primal Fear, takže foto s Matem, Alexem i Ralfem je dílem okamžiku. Nakonec kolem půl dvanácté se technika umoudřila a na setmělou scénu se dostavují naši metaloví hrdinové. Dav je vítá s velkým nadšením které oni rádi a silně oplácejí známými i novými songy. Úvodní řečnění jako na cd a mezi nás se vrhá MASTERCUTOR. Hned jako třetí v rychlém sledu následuje vyvolávačka THEY WANT WAR a pak už se to v sále jen vaří. UDO a spol si nás vychutnávají , mají nas jak baba Jeníčka na lopatě. Vyloví z „acceptí „ éry MIDNIGHT MOVER a sál je celej jen jejich. Následuje VENDETTA a WRONG SIDE OF MIDNICHT z novinkového alba a opět sál zasáhne starý blesk BREAKER. Po něm nám IGOR servíruje houpavé kytarové sólíčko, které spíš místo ekvilibristicky hraných tónů sází na reagující dav. Když na jeho závěru zahraje nápěv z PRINCESS OF THE DAWN nadšení nezná mezí. Přibíhá mistr KAUFMANN a jdou do nás naplno. V závěru nás snad 3, 4 minutky nechávají zpívat jen s kytarou a dobře se baví tím jak nám to skvěle jde. Málem bych ale zapomněl na metalový dorost, který příjemní a celkem ochotní pořadatelé pustili před zábrany, aby taky nadějná mládež něco viděla. Čtveřice dorostenců se odměnila tím, že celou dobu pařila jak o život, jen škoda že nejsou o fous starší, i tak na slečny vrhali všichni muzikanti slibné pohledy, i na rozdávání trsátek došlo. To už ovšem nemůžu říct o početnější polské výpravě který rozpoutala před začátkem U.D.O. lehčí rozmíšku a během vystoupení taky nebyla o napjaté okamžiky v publiku nouze. Následující další novinková ONE LONE VOICE je zpečetěna hitovkou THUNDERBALL. Bicmanské sólo je obdobné jako kytarové, žádná velká předváděčka, spíš spolupráce s davem, který reaguje velice dobře a hlavně …nahlas!! Když se závěr sóla změní v MAN AND MACHINE, je to opět odměněno bouřlivým nadšením. No těžko by mi dneska večer někdo zkoušel napovídat že tahle muzika už neletí….narvaná březolupská sokolovna by mu jistě dost hlasitě odporovala. Tímto se taky dostávám k poděkování hlavnímu pořádajícímu Ríšovi Malátnému, bez něhož by se takhle povedený metaldesert prostě asi nekonal. Navíc mě, a myslím, že i ostatní příjemně překvapilo to, že bylo možné fotit po celou dobu vystoupení kapel, což nebývá zvykem. Možná taky chtěli zůčastnění vidět konečně nějaké pořádné fotky…kdoví.
ANIMAL HOUSE jen předznamenávala postupný konec představení, protože následující hymna METAL HEART byla opravdu neskutečně završujícím hitem večera. S motivem „elišky“ si pan KAUFMANN hrál hodně dlouho a my jsme mu z plna hrdla přizvukovali, no co bych lhal, v Evropě jsou nejlepší zpěváci určitě Češi !!!!!
Zmizík do zákulisí, a za chvíli přídavky. Plánovaná HOLY, opět hodně nahlas podporovaná BALLS TO THE WALL a na závěr jsme si mohli dokonce vybrat ze tří hitů. Jednoznačně vítězí úvodní, časem nijak nezevšednělá, ovšem již notně profláklá hitovka z alba Accept- Restless And Wild- Fast As The Shark!! Nejen brilantně odehrané dvojsólo nám dává ještě na chvíli pocítit tu sílu klasických šlapavých rytmů , které se nemusí schovávat za všemožné zvukové a technické možnosti dnešních studíí. Opět jen další důkaz toho, že dobrá písnička je prostě dobrá…i po letech. Tím se s námi U.D.O. rozloučili a o pokračování toho nádherného večera už nemohla být ani řeč. Nastává bleskurychlé balení všech aparatur a opravdu konec, kdy nás pomalu ale jistě začíná ochranka vykazovat ze sálu. Na cestě domů ještě probíráme jednotlivé songy, aby postupně větší část osádky upadla do spravedlivého spánku a chudák řidič…ať si to užije…
26.11 se nám U.D.O představil v pražském klubu RETRO MUSIC HALL. Nebudu dlouho natahovat pozornost, ale pár rozdílů mezi jednotlivými produkcemi by se našlo. V první řadě chyběla hvězdná sestava PRIMAL FEAR, což pro pražské posluchače byla určitě hodně velká ztráta. INTERITUS opět předvedli, že to co dělají, dělají opravdu dobře a jejich hvězda určitě stoupá vzhůru. Jak jsem měl chvíli možnost mluvit téměř se všemi členy kapely, zápalem a nadšením se u nich nijak nešetří a to je v jejich případě moc dobře. Zvuk se mi zdál o něco víc kompaktnější než v Březolupech, ale to bylo určitě i dáno velikostí sálu. U.D.O. nepředvedli nic víc, než to co o dva dny předtím na Moravě, ale ani odezva ze sálu nebyla tak razantní jako v sobotu. Přesto by se celé vystoupení v pražském klubu dalo označit jako bombastické, zvlášť když vezmu v úvahu, že sám nejvyšší UDO už taky nepatří mezi idoly teenagerů. Opět nás dostali na všechny známé melodie a o zpěv publika určitě nebyla nouze. Playlist byl totožný jako v Březolupech, jen s jedním rozdílem. Na úplný závěr dali cover verzi písničky od Judas Priest – METAL GOD. A to bylo dokonale famózní rozloučení s nadšeným pražským publikem. U.D.O. byli zase výborní jako vždy, a to co dělají, dělají s láskou a nadšením,…ostatně bez toho se nedá dělat skoro nic, muziku nevyjímaje.
Na závěr po všech děkovačkách, se všichni ukryli do šatny, aby o dost později vystrčili své metalistické nosánky ze svého „doupěte“ . My co jsme si počkali, jsme nakonec ulovili jednu z mála fotek se samotným „mistrem“ DIRKSCHNEIDEREM, a i s ostatními členy. Pro ty co nebyli přítomni zbývá jediné, vřele doporučuji urychleně kupit lupeny do Plzně, pokud to tam nemáte extra daleko, protože vidět tuhle legendu opravdu stojí za to !!!!!!
