Letos se konal neuvěřitelný 25. ročník trutnovského festivalu. V minulosti toho pořadatelé mnoho zažili v souvislosti s komunistickým režimem. A tato „památka“ se nesmazatelně zapsala do podoby a dramaturgie festivalu. Proto je kladen důraz na cokoli spjatého s disentem, undegroundem, či jakýmkoli vzdorem proti komunismu. Tento ročník navíc složil poctu zesnulému: „Magoru“ Jirousovi a Václavu Havlovi, jejichž odkaz byl cítit téměř na každém kroku.
Velký důraz je kladen na spiritualitu v jakékoli podobě. Na hlavním pódiu bylo slouženo několik bohoslužeb (samozřejmě zástupci různých církví). V areálu mají vlastní stage stoupenci hnutí Hare Krišna. Díky tomu snad každý návštěvník musí znát nazpaměť mantru: „Hare krišna hare krišna krišna krišna hare hare, hare ráma hare ráma ráma ráma hare hare“…
A že na festivalu hrají nějaké kapely? To je pro většinu druhořadé. Stejně jako cokoli hmotného. Nejdůležitější je „moment setkání na příběhy prodchnuté červené hlíně“.
Festival Trutnov je odlišný od ostatních velkých českých festivalů. Kdo na to není připraven, případně není naladěn na stejné vlně, může být zaskočen. Kdo to naopak přijme, nedá na Trutnov Open Air v životě dopustit.
