Foto a text: Radim „Henry“ Valo.
To nejlepší ze své tvorby si na středeční večer připravili švédští patroni progresivního metalu Opeth. O jejich sekundantech Alcest by se dalo říci totéž, ale poněkud v menším.
Pražský klub ROXY, je jeden z nejlepších pro pořádání koncertů, pódium je dostatečně velké a vejde se sem i Opeth, když vezmeme v úvahu, s jakým ansáblem posledních pár let jezdí. Pak bohužel pro Alcest nezbyte moc místa i když by ho určitě zasluhovali. Poslední album francouzů mi sice nesedl úplně, ale skladby z něho zahrané na živo zněli lépe než na vypiplaném albumu. Pro styl, kterým v poslední době úspěšně brázdí post-rockové vody je i syrovější zvuk lépe vhodným. O kvalitě zvuku v sále žel můžu jenom polemizovat, protože jsem celý jejich set trávil v prní linii a zde je to poněkud zkreslené, obzvláště se špuntami v uších. Publiku pravděpodobně nic nevadilo a vstřebávalo každý akord náladovosti Alcest. Obzvlášt vřele byla přijata starší skladba Là où naissent les couleurs nouvelles. Jenom trochu zamrzí, že světelných efektů pro dokonání skvělého zážitku bylo málo, teda až na poslední kousek Délivrance, kde se světlo zajímavě tříštilo o postavy muzikantů. A taky doufám, že při příštím vystoupení dostanou více času než pětačtyřicet minut, čehož se taky dožadoval rozvášnený dav.
Aktuální album Opeth Pale Communion se odehrává v duchu změny a navazuje na úspěšné Heritage. Název turné sice nese název novinky, ale z toho se zde odehráli jenom tři skladby a zbytek byl průřezem celé tvorby kapely. No kapely, není pochyb o tom, že se všechno točí hlavně kolem Mikaela Akerfeldta, frontmana a duše celé kapely. Je všeobecně známo, že si potrpí na různé řečnické vsuvky. Teď tomu nebylo jinak, zhruba po prvních dvou skladbách, jinak Eternal Rains Will Come a Cusp of Eternity z novinky, vypustil výrok „We are the band providing entertainment for you tonight“. Skutečně sa tak i na pódiu dělo, Švédové do svého repertoáru zahrnuli skladby z téměř všech alb a po většině to byli ty první, takže nic jednoduchého na hraní, ale jak jsme u nich zvyklí, pracovalo se se změnou rytmu pořád. Setlist byl pevně stanoven a tak snahy některých přívrženců o předvedení jejich oblíbeného kousku, šlo do větru. I když jakýsi pokus o pár akordů ze zmiňovaných songů Akerfeldt s Åkessonom předvedli, nicméně bez výsledku. Ale i tohle Mikael okomentoval, že to není nejhorší kousek, co kdy napsal. Neotřelé muzikantské postupy jsou vlastní všem stávajícím členům Opeth i proto mám rád jejich podání progresivního metalu. Brilantní Akerfeldtův zpěv i growling sice vyčnívá nad ostatními, ale nerad bych opomněl feeling Axenrota za bicími nebo profi přístup Mendeze, který mě trochu zaskočil svým krátkým sestřihem. To že Opeth okupují skoro celé pódium má také na svědomí klávesák Svalberg, který zde obsluhoval slušný aparát, navíc se za ním v několika skladbách ve stylu sedmdesátek, třpytila nefalšovaná disko koule. Občas to bylo zábavné sledovat jak se její světlo odráželo na středověkých freskách na pozadí, ale proč ne, jak víme Opeth často experimentují. Zvuk si Mikael ohlídal jako vždy, ale technické problémy se občas vyskytli, doplatil na to Åkessonom, kterému se k závěru odporoučela kytara. Jediné co jsem si nemohl vychutnat na plno byla přídavková Deliverance, kterou jsem sledoval z balkonu a měl jsem pocit, že sklo z přechodových dveří se každou chvíli sebere a půjde se také podívat na pódium. Tenhle malý škraloup, ale nezkazil celkový dojem z večera. Sice jsem čekal více psychedelické dávky z posledních dvou albumů, ale best of mě taky potěšilo, jakožto fanouška Opeth.
Setlist Opeth:
Eternal Rains Will Come
Cusp of Eternity
Bleak
The Moor
Advent
Elysian Woes
Windowpane
The Devil’s Orchard
April Ethereal
The Lotus Eater
The Grand Conjuration
Deliverance
