Největší a nejpopulárnější svátek rockové a metalové hudby, Masters of Rock 2010, nabídl ve čtyřech dnech v rozmezí 15.-18. července to nejlepší, co je ve světě v těchto žánrech k sehnání. Neopakovatelná atmosféra, kterou nejde zažít nikde jinde, než v areálu likérky Rudolf Jelínek ve Vizovicích, opět přilákala tisíce fanoušků rockové muziky.
Masters Of Rock 2010 bych ve stručnosti shrnul pomocí následujících slov: Super atmosféra, parádní kapely a extrémně slunečné počasí. V následujícím reportu se pokusím celé tvrzení malinko rozvést a popsat, jak jsem festival prožil.
Už v týdnu před festivalem panovaly více než letní teploty. Proto příliš nepřekvapila předpověď ohlašující třicetistupňová vedra. To jsem ještě zdaleka netušil, jak byla předpověď optimistická…
Ve čtvrtek ráno nasedáme do auta a hrneme se do Vizovic stejně jako tisíce metaluchtivých fanoušků. První festivalový den jsem poctivě fotil každou kapelu. Nasával atmosféru a hltal hudební tóny linoucí se z pódia. Malinko překvapil festivalový shop, ve kterém už dvě hodiny po otevření areálu vyprodali některá trika… Z celého dne bych rád okomentoval několik vystoupení. Německý kytarista Axel Rudi Pell byl pro mě až do festivalu zcela neznámý. Možná i díky tomu se postaral o největší hudební překvapení celého festivalu. Tarju Turunen jsem slyšel už počtvrté a předesílám, že nejsem žádný její velký fanda. Přesto díky symfonickému orchestru, novým písním, coververzím jiných kapel nebo třeba arii z Rusalky bylo vystoupení v lecčem jiné, nové… a já se rozhodně nenudil. Naopak Sabaton měli pro mě být vrcholem festivalu Masters of Rock. Nakonec kvůli zpoždění, se kterým začali hrát, zpočátku špatnému zvuku a únavě nebyl dojem takový jak jsem čekal…
V pátek bylo neskutečně skutečné vedro, kvůli kterému jsem se přes den raději povaloval ve stínu a kropil vodou, než abych nasával festivalovou atmosféru a hltal hudební tóny… Do areálu jsme tak přišli okolo páté hodiny, když zrovna začínali hrát Destruction. V souvislosti s Tublatankou se zmíním o zajímavém fenoménu provázejícím československé kapely, které měly mnohdy vetší divácký ohlas, než po nich vystupující a známější zahraniční kapely. Pro mě je to dost nepochopitelné, protože Masters of Rock jsou pro mě symbolem kvalitních zahraničních kapel, které v Čechách nehrají příliš často (nikoli československých kapel, které hrají na každém druhém festivalu lokálního významu). Ale to jsem odbočil někam jinam… Každopádně na Epicu přišlo výrazně méně lidí než na zmíněnou Tublatanku. Queenryche byli další progresivní rockmetalovou lahůdkou a pro mě vlastně vrcholem celého dne. Manowar, headliner celého festivalu mě příliš neoslovili. Jejich vystoupení mi přišlo jako třetina hraní a dvě třetiny srandiček/mluvení/bučení a jiných projevů zpěváka Erika Adamse.
V sobotu bylo opět hnusné parno. Jít do toho horka na české kapely jsem neměl ani pomyšlení. A tak jsem do areálu dorazil opět až okolo páté hodiny během setu Communic. Polští Behemoth pro mě byli neznámí, a proto jsem jim věnoval zvýšený zájem. Přestože papírově nejtvrdší kapela celého festivalu Masters of Rock, nebyl jsem rozhodně sám, kdo se na ně přišel podívat. A přestože black metal není mým půlitrem plzeňského piva (šálkem kávy nebo si doplňte co chcete), udělali na mě dobrý dojem. Němečtí Primal Fear na nás navalili trochu power metalu. A hodnocení? -neurazili ani nenadchli. Annihilator na mě udělali dobrý dojem. Tedy minimálně lepší než na minulém ročníku Masters. Gamma Ray jsem už slyšel, a tak, vzhledem k blížící se bouřce, jsme se po čtvrté skladbě začali přesouvat směrem ke stanům. Dlouho očekávaný déšť se spustil během setu Bloodbound. I přes neskutečný lijavec zůstalo na tyhle sympatické mladíky před podiem celkem dost fanoušků, kteří plnými doušky vychutnávali nápor osvěžující vody z nebe.
Neděle přinesla po nočním dešti konečně lidské počasí. Proto jsem do areálu vyrazil poměrně brzo nasávat atmosféru a hltat hudební melodie… Hned první ruská parta Rhemorha mě doslova nadchla – mladí kluci hrající melodický metal. Zde se obloukem vrátím k fenoménu českých kapel na Masters Of Rock. Mnohem raději si poslechnu neznámou zahraniční (třeba i začínající) kapelu, než český „evergreen“. Kvůli tomu taky vystoupení Harleje a Arakainu okomentuji pouze slovy: dobrý, jako pokaždé. Lacrimosa je pro mě rozporuplný projekt. Jejich hudba se mi líbí, ale mám problém s německými texty, které mi jaksi nesedí, a celý dojem kazí. Před odjezdem sem ještě stihl poslechnout metalovou královnu Doro a poté následovala pětihodinová cesta domů.
Co říct závěrem? Pokud je letošní ročník Masters of Rock vaším pátým, asi vás moc nepřekvapí. Z tohoto pohledu můžu říct, že jsem dostal přesně to, co jsem čekal. Následují už jenom pozitiva v podobě jedinečných a originálních koncertů známých i neznámých kapel. Proto musím vyjádřit maximální spokojenost nad „nejlepším rockovým festivalem“ v Čechách. Osobně si odnáším super zážitek a několik nově objevených kapel.
Foto: Radek Nejedlo, Petr Tvrdík. Text: Radek Nejedlo
Masters of Rock 2010 9 komentářů reakcí