Libeňský klub Abaton je odjakživa doupětem, kde se na koncerty svých oblíbených skupin schází metaláctvo z celé Prahy a okolí. Výjimkou nebyl ani koncert švédské skupiny Marduk, už deset minut před šestou se u vstupu mačkala masa nedočkavých lidí. Někteří netrpělivě čekali u vstupních dveří, jiní tušili, že se jako vždy začne hrát až okolo čtvrt na sedm a lili do sebe posledních pár (pět, šest) piv, které si koupili v Delvitě na Palmovce. „Musíme využít času, kterej máme, než to začne. Vevnitř nalejvaj jenom Mušketýra a Plzeň za tři pětky.“
Vevnitř je překvapivě málo lidí, není vůbec jisté, kam a proč zmizeli. Když nastupuje první kapela, Avatar, je sál téměř prázdný. Skupina se přesto pouští do hraní a nandává to svým výmluvným blackovým nářezem. Posluchači však příliš nereagují, spíše postávají na místě a někdo občas pokývá hlavou. Jejich apatie vypadá téměř strojeně, nebo opravdu nikoho tato kapela nezaujala? Ale není čas o tom přemýšlet, protože mezitím již na pódium nastupuje druhá skupina: Stoneman.
Počet lidí v sále se maličko zvyšuje. Stoneman to rozjíždějí. Jejich kombinace rammsteinovsko-gothic metalové hudby také zůstává bez větší odezvy stran posluchačů, ale pár lidí se ve předu těsná, a ve chvíli, kdy kytaristovi upadne trsátko jeden z nich bez váhání vyskočí na pódium aby si ho vzal. Své vystoupení zakončují velmi kvalitní skladbou Countess Bathory.
Další skupina, italská Necrodeath, zdánlivě začíná poutat pozornost posluchačů, sál se plní. A nutno uznat, na to, že členové skupiny vypadají jako typičtí blonďatí Italové, vědí, co a jak se v metalu sluší.
To už ale nastupuje Master, v čele se zpěvákem, který by svým dlouhým vousem zahanbil i Gimliho. Sál se definitivně začíná plnit. Ve vzduchu se míhají ruce. Zpěvák do příjemné atmosféry předvádí, že umí trochu česky a mezi písničkami vždy prohodí pár slov. Když na něj jeden z posluchačů začne něco hulákat, uzemní ho frází: „Už mě neser a drž hubu.“ Sál aplauduje.
A konečně nastupuje švédská pekelná mašina, plodící tu nejtemnější nenávist: Marduk. Je poznat, kvůli komu dneska všichni přišli, v sálu se téměř nedá hnout, a většina lidí skanduje: „Marduk, Marduk, Marduk…“. A základ všeho blacku může začít. Lidé se pouští do kotle, který u všech předchozích skupin chyběl. Když hrají skladbu Panzer Division, všichni šílí. Ač to zpočátku vypadalo na málo lidí, dá se s jistotou říci, že tento koncert byl úspěch.
Už se těším, až Marduk přijede příště
