datum: 17.11.2013
místo: Praha – Roxy
Není nad to, když se dá svátek oslavit pořádnou muzikou. Svátek byl a výborná muzika taky. Už zájem o lístky a přesun do většího klubu naznačil, že koncert bude mít slušnou návštěvnost a hrozen lidí, při příchodu do klubu, doměnku jen potvrdil.
Úvod večera vzala na svá bedra švýcarská úderka DARKRISE a jako otvírák to nebylo marné, i když je složité v žánru přinést něco převratného.
Druhou v pořadí byli němečtí OBSCURA, kteří neopomněli připomenout, že už hráli na Brutal Assaultu a zážitek, co si odnesli, je skvělé české pivo. Mě osobně se jejich set docela zamlouval. Jsou to dost namakaní technici a hudba je poměrně výživná. Trochu ve mě nahlodlo používání samplů, nakolik je muzika celkově živá, ale neodtáhlo to pozornost od opravdu dobrého soundu. Navíc se začli probouzet i fans a koncert začínal mít patřičné grády.
Ruku na srdce, všichni stejně přišli na koncertní ňamku, kterou se nebojím označit za počin roku. Muzikanti, kteří vytvořili tribute band na poctu frontmanovi DEATH Chuckovi Schuldingerovi, přijeli představit především desku Human, ale došlo i na další klenoty z pera předčasně odejivšího Mistra. Už od úvodní Flattening of Emotions jsem byl vtáhnut, zcela beze zbytků, do hudebního ráje, protože prostě proto. Nevím jak slyšeli koncert ostatní, ale mě zvukově přišel velmi vyvážený a už dlouhou dobu jsem v klubu neslyšel tak dobrý zvuk. Pro upřesnění, byl jsem na balkoně. Jak bylo dole na place, by mohl někdo z vás.
Nedávám opět celý setlist, ale velmi mi utkvěla v paměti Suicide Machine, kdy jsem i trošku nechápal, s jakou lehkostí Steve DiGiorgio prohání basu. A ta drobná exhibice později, už byla jen pomyslná třešínka. Nevím nyní přesně, zda to bylo v In Human Form nebo další skladbě, ale akce security-mana s jumperem mě přivedla k myšlence jestli má chlapík v černém našetřeno dostatečně na eventuelní kauci. Ale snad to vše dopadlo v dobrém pro obě strany. Po Cosmic Sea došlo i na vzpomínkový průřez diapozitivy na Chucka. Složitá chvilka na nervovou soustavu, kdy je vám jasné, že kluk co něco uměl, už odešel a mraky přebytečných pitomců se stále motá světem.
Kapela se ale už vrací, takže opět ponor do poslechu a úvahy stranou. I když těm já se stejně nikdy neubráním a jednu si nechám na závěrečnou větu. Zombie Ritual. Jak snadné, jednoduché. A jde to přímo na komoru. O to víc mě drtí, že musím po Crystal Mountain, kterou si na postu bicmena vzal na sebe kluk od Obscura, pryč. Ale jak se říká, kam čert nemůže, tam nastrčí pracovní povinnosti. Je to k vzteku, ale nenadělám nic. Pokud by někdo z vás doplnil děj toho skvělého nedělního večera, nebráním se, naopak to vítám.
O to víc jsem pak na zastávce MHD přemýšlel, jakým hudebním směrem by Chuck asi dál ubíral.
Jak to vidíte Vy? A co koncert? Za mě výtečnost roku.
