Venku byla pěkná kláda, hlavně těm, kdož hodinu, někteří možná i déle, čekali na otevření Abatonu. Americké duo Hatebreed – Bleeding Through, ale pořádně zatopili pod kotlem a po pár skladbách už bylo všem řádně horko, aneb circle pit, stage diving, hardcore, metal, klávesačka…
Zkrátka i to čekání venku v zimě se vyplatilo. Mnoho z příchozích bylo zaskočeno absencí All Shall Perish a přes to, že uvedená informace pronikla na internet již v předstihu, je pravdou, že na oficiálních webech pořadatelů a organizátorů mohlo být toto zdůrazněno trochu víc. Škoda, že tihle veselí kalifornští chlapíci nedorazili, mohl to být ještě větší randál! Ovšem nutno hned jedním dechem poznamenat, že na poslední chvíli oslovení Beatiful Cafillery se své úlohy kapely, která má celý večer otevřít, zhostili statečně a ze šance zahrát si na jednom pódiu s Hatebreed, která se pochopitelně nenaskýtá každý den, v danou chvíli zkusili vytěžit maximum. Sál v tu dobu zdaleka nebyl zaplněn tak jako v okamžicích následujících, ale jejich vystoupení bylo důstojným úvodem, i když samozřejmě Perish to zdaleka nebyli. No, však taky Žatec zdaleka není Kalifornie, že – Žatečáci prominou, my víme, že tam maj taky hezky :-)
S nástupem Bleeding Through bylo znát, že se přesouváme do vyšší ligy. Trochu delší zvučení bylo vyváženo parádním setem, který se pod kůži posluchačů dostával sice pozvolněji, ale o to hlouběji se dokázal zarýt a ve druhé půlce jejich vystoupení už jim všichni doslova žrali z ruky, a tak počáteční zájem přítomných pánů patřící hlavně Martě Peterson usilovně pařící za klávesama, v zápětí nahradil především zájem o hudbu samotnou. Bleeding Through jsou kapelou, která v poslední době spolu s dalšími americkými metalcorovými partami zažívá, jistě ne nezasloužený, rozmach, což je dáno jednak samotným umem muzikantů a schopností zaujmout, zároveň ale i bohatě podepřeno produkcí a několika chytrými tahy, jako je například hezká dívčina házející hlavou u kláves, o které se přece jen dost často spíše opírá, pro případ, že by se jí hlava zatočila. Vše ale výborně funguje a předchozí věta určitě nemá být nějakým shazováním toho, že hezká holka, chce dělat metal. Vystoupení Bleeding Through bylo naprosto profesionálně provedená práce, zároveň ale nepostrádající, a to je velmi důležité, kontakt s publikem, takže bylo nastoupeno to, co během svého setu Hatebreed dotáhli k dokonalosti, a sice propojení publika s vystupujícími a vytvoření jednoho velkýho mejdanu, kde jedni hrají, druzí skáčou a občas se navzájem potkají, poplácají po ramenou, popřípadě prohodí pár slov před tím, než skočí zpět na vztyčené ruce rozdováděného davu. Výborná práce a pro mě jednoznačně překvapní večera!
Samotné Hatebreed nebylo potřeba českému publiku nijak představovat. Ani tentokrát na nás tihle průkopníci hardcoru při svých cestách nezapomněli a hned od úvodních tónů do všech nasypali, co se do nich vešlo. Hrály se jak věci starší, tak i zářezy s posledního eponymního alba, odkud především klipovka In Ashes They Shall Reap bezvadně funguje i na živo. – tahle věta je samozřejmě už jen vycpávkou reportu, protože, ruku na srdce, která ze skladeb Hatebreed, které tohoto večera zazněly, by naživo nefungovala :-) – mezi nimi pak vyčnívala skladba Everyone Bleeds Now, rovněž z posledního počinu. Hatebreed zároveň pořizovali obrazový material pro nadcházející klip, takže publikum bylo o to víc motivováno k pořádnému výkonu. A skákalo se jako o život, jak na místě, tak i z podia a závěrečný hromadný stage dive jen potrhl celkovou náladu večera, obrovskou energii celého vystoupení téhle, dnes už legendy, i když nezúčastněnému pozorovateli by tento akt možná mohl připomenout tučňáky vrhající se z ledové kry do moře. Sečteno, podtrženo, – pořádnej krajíc pořádný muziky!
