datum:16.4.2015
místo:Praha – Lucerna – Velký sál
Když se jedná o vzpomínkové koncerty, je to vždy takové pocitově smíšené. Někdo chybí a jeho muzika to i připomene, ale jeho muzika i přinese opět ty dobré chvíle s jeho muzikou strávené. Dostávám se tím na hranu paradoxu, tak raději zpátky do naplněného sálu pražské Lucerny.
Úvodní song v podání Vlčnovských búdových umělkyň se ještě trochu ztrácel v dosedávání příchozích, ale následné úvodní slovo od Aleše Hámy, který byl i průvodcem celého večera, už plynulo k bedlivě napjatým sluchům všech. Aleš přidal i „Vítací song“ z vlastní dílny a jelikož do toho večera mnou vnímán spíš jen jako herec, moderátor, musím poznámku i dobrý zpěvák. Následně přichází Václav Bláha – Divokej Bill – zpěv a abych se odprostil od náznaků kritičnosti, jen konstatuji dva songy. Z toho jeden Všichni jsou už v Mexiku. Pak Tomáš Linka, dlouholetý Michalův parťák a spoluhráč. Martin Písařík se songem Pane můj, pro mě také zatím jen herec, ale od koncertu i velmi slušný zpěvák. Střídá se to jak na nádraží. Nyní mě mrzí, že jsem si neudělal poznámku o jménu 9ti letého klučiny, co nebyl sice na podiu skoro ani vidět, ale jeho výkon mě málem rozebral na součástky. Opravdu krása, klučík je pašák a bylo to téměř na standing ovation. Opravdu mě mrzí, že jsem jeho jméno propustil ušima a uvítám, pokud by někdo uměl doplnit, nebo napoví.
Zástupce Slovenska Allan Mikušek také přidává dva songy, včetně Báječné ženské. Samozřejmě nemůže chybět Míša Tučná, která se pak připojuje ke křestu další z mnoha LP a převzetí Diamantové desky za 1,5 milionu prodaných nosičů. Aby se koncert opět patřičně „rozjel“ tak tomu přichází „šlápnout na plyn“ skupina Harlej. U mě dobrý, ale u některých v sále to spíš roluje ušní bubínky, jak jsem vyposlechl při odchodu. Úsměvné.
Aleš Háma to opět narovnává do kidnějších vod jeho songem, pak Schovanky, Wabi Daněk – Poslední kovboj. Výčet by byl skutečně neskutečně dlouhý, tak už jen spíš telegraficky. Za mladou (všichni jsme mladí) generaci Mandrage – Michalův song, Richard Tesařík i když hlasově chřipkou indisponován, přesto bezva výkon. Ondřej Hejma – Jižanský rok, Prodavač a stále se to míchá, střídá, už téměř k nezapamtování. Mám teď pocit že Tomáš Hrbáček (zpěv Harlej) pak svým sólo songem přesvědčil že opravdu umí a „smázl“ pomyslný děs v uších z Harlejů. A zase se střídalo, Schovanky, pak už i hromadný výstup, bylo toho hodně a přesto málo. Když teď tak projíždím hlavou co se hrálo, nehrálo, tak by se dalo, spíš asi i mělo hrát alespoň tři dny.
Mně by se to možná i líbilo, stejně jako se mi líbil koncert. A tradičně,, co Vy?
Jen jako dovětek. Ten hlas, barva, podání, feeling, nikdo do těch skladeb tak jak je dal Michal, asi nikdy nedá. Je velká lítost a škoda, že odešel. Ale je velmi dobře, že nám tady toho i hodně nechal.
Každý už asi ví, že jsem hudebně v jiné škatulce a šálku kávy, ale jsou songy, které mě dostanou vždycky. K ním patří i jeden, který se na koncertě nehrál, tak si ho s dovolením dám tady.
