O kapele Visací zámek asi netřeba dlouze vyprávět. S jejich nesmírnou vytrvalostí to dotáhli až k pětadvacátému výročí a k velkému sálu pražské Lucerny, kde by old school punk čekal jen málokdo. Visáči si ovšem můžou dovolit cokoliv a tento večer dokázali, že ještě více. Jak to již u oslav bývá, nechybělo ani spousta zajímavých hostů. Ale pojďme pěkně po pořádku.
Fotky spáchal Tomáš Hercog a více jich najdete v jeho galerii na Rajčeti.
To, že Visací zámek je kapela ne té nejmladší generace bylo z koncertu dosti patrno. Oslavit s nimi 25 narozeniny přišlo překvapivě hodně lidí jejich věku, kteří jsou zarytými fanoušky jistě již řadu let. Kolem osmé hodiny již Lucerna příjemně praskala ve švech a lehce po ní se mohlo začít. Na podium nastoupila Lenka Kořínková, která dle mého názoru po celou dobu koncertu působila lehce trapně. Její dojemné proslovy o čtvrtstoletí Visací existence pravděpodobně žádného z pánů ani očírované mládeže nedojaly a tak všichni čekali na Zámek. Během velice punkového intra – státní hymny – legendy konečně nakráčely na scénu a mohlo se začít.
Pod podiem to začalo vřít a začala pravá punková atmosféra. Kdo zná, ví, kdo nezná nepochopí. Lucerna sice není klub, ale to nikomu nebránilo, aby předváděl svůj oblíbený sport zvaný pogo. Jakožto první host se představil Ivan Hlas. Po dvou svých písničkách předvedl za doprovodu celého sálu visací klasiku Traktor. Pro někoho čas na pivo, pro někoho příjemná vložka. Po dalším visacím setu se na podiu objevil Záviš, který pokřtil knihu Jana Huberta a dodal několik svých opět sborově zpívaných písní. A jelo se dál. Objevovali se první letci, pod podiem to vřelo, nikdo netušil kde je nahoře a dole a už se na podium řítil smyčcový kvartet, který předvedl své speciální ztvárnění některých visacích skladeb. Velmi zajímavá vložka, nicméně myslím, že kdyby hráli s doprovodem visáčů, asi by to mělo více energie a byl jsem celkem rád, když jsem jimi odehranou Známku punku (stejně jako Hlasův Traktor) slyšel k závěru ještě v originále od Zámku. Následoval dojíždějící nekonečný set visáčů, při kterém už aktivnější lidé opadávali a zachraňovali se úprkem dozadu.
Před kapelou klobouk dolů. Po tolika letech dokázat z lidí vymlátit duši tak, jak se to povedlo v Lucerně, to samo nejde. Bezmála tří a půl hodinová jízda byla opravdovou známkou punku a ždímačka, která se jen tak na punkovém koncertě nevidí. Takže bych chtěl pánům popřát vše nejlepší k narozeninám a ať jim to ještě hraje co nejdýl!
