čas: 8.5.2015
místo: ČEZ Aréna – Pardubice
Je docela poctou, že evropskou část výročního turné slavní Scorpions nastartovali v České republice a to konkrétně ve městě perníku. Téměř zcela vyprodaná hala to dávala i legendě v ohlasech na songy znát a i předaná vlajka s nápisem „Welcome Home“, byla důkezem, že Češi kapelu milují.
Chvilku po dvacáté hodině nastoupila kapela k úvodnímu songu a mě osobně by v ten moment nikdo nepřesvědčil, že band slaví 50 let od svého založení. Pokud bych začal nyní polemizovat, že se drobně vytratila záplava energie, která z kapely a koncertů sálala kdysi, nebylo by to vůči muzikantům fér, protože opravdu všichni na podiu odevzdali vše a je mnoho muzikantů, kteří působí na podiu „vyčerpanějším“ dojmem.
Velmi sympatické i bylo, že kapela nevsadila jen na osvědčené hity, ale zařadila i pár kousků z poslední desky, která je na světě teprve od února. Stage s několika řadami plazmových obrazovek vytvářela, co se kulis týká, výbornou atmosféru a i molo směrem k fans bylo, především Rudolfem a Matthiasem, hojně navštěvované, aby si především ti v prvních řadách patřičně užili tradiční show.
Při akustickém mixu songů, jako Always Somewhere, Eye of The Storm, Send me an Angel, se přímo na špici mola sešla celá kapela a napětí v hale by se dalo i vážit na kila.
Musím přiznat, že jako ne zcela zarytý fanoušek tvorby, jsem v úvodu, trochu lavíroval s hodnocením, ale zde se pro mě koncert zlomil na hodnocení vynikající záležitost. Nevím jak slyšeli ostatní, ale za mě osobně vynikající zvuk (kéž by i jiné byly takové) a opravdová show. Tu navíc ještě víc atmosférou „nakopl“ další song Wind of Change, který nechal Klaus zpívat celou halu a koncert opět ještě víc gradoval. Skladba Dynamite, byla už jen přiložením další forsáže do už rozjeté mašiny, která válcovala halu nepředstavitelným způsobem. A pokud k tomu přidám asi nereznoucí pilu v hrdle Klause Meineho, tak musím jen konstatovat, že kdo nebyl o hodně přišel. navíc by mě asi i trochu zajímalo jak to ten chlapík s tím hlasem dělá.
Bubenické sólo od Jamese, bylo také velmi povedené a s obrázky jednotlivých desek dalo vizuálně zavzpomínat na historii kapely a její tvorby. Z té pak v závěru kapela vytáhla ty nejznámější songy, Crazy World, Rock and Roll Band a Blackout po kterém se začali loučit a mávat na odchod.
Je ale ještě pár skladeb bez kterých by se to neobešlo a tak se kapela vrací na Still Loving You, Big City Nights a definitivní tečku Rock You Like a Hurricane. Pecka. Zásah na komoru.
Pak už jen zamávat na tradiční konvoj Mercedesů a jde se k domovům.
Cestou ještě podumat nad zážitkem, znovu přehrát v uších, v očích a dojít k nekompromisnímu závěru, že to bylo vynikající a že sliby ve smyslu poslední tour byly jen plané sliby, (jak se již stalo) a že kapelu budeme potkávat na podiích ještě velmi dlouho.
Tradičně,, co vy??
