datum: 21.10. 2013
místo: Praha – Retro music hall
Neuplynulo ani pověstných 24 hodin a opět jsem podupával na chodníku před klubem, který jsem před pár hodinami opustil. Skoro úsměvné bylo potkat ty samé tváře, a tak se čas před otevřením sálu krátil debatami o všem možném. Dveře se otevírají, jdeme na to.
Ať se snažím jak snažím, drobnému porovnání předchozího koncertu se neubráním, i když to svým způsobem není úplně fér. Nevím, zda z důvodu menší návštěvnosti, nebo z pokusu o vytvoření více komornější atmosféry, bylo uzavřené horní patro sálu, a tak se usazuji v temném ďolíku. Dobrá myšlenka s vytvořením nekuřáckého prostředí, ale jako pravý závislák jsem při trochu delším čekání na kapelu pár abstinenčních záškubů na plicích pocítil. Až mě to přivedlo k myšlence, proč vlastně kapela nezvolila nějakého předskokana.
Intro, úvodní tóny Queens of The Reich a mám v ten moment osobně pocit, že jsem o něco ochuzen. Nevím, jak to slyšeli ostatní, zda je to vinou sálu, zvukaře, podivným místem, ale pro mě zcela zmizela ta nezbytná hudební epičnost, tolik typická pro QUEENSRŸCHE a tolik pro ně potřebná. Nemám snahu někoho vinit, natož mluvit v negacích, ale tu pomyslnou třešínku ten dort prostě neměl a příjde mi to škoda. Nepomohlo ani toulání se sálkem a hledáním vhodnějšího místa k poslechu, takže jsem měl chvilkama pocit, že i když na pódiu vyrábějí perly, tak do sálu se valí hrách. Škoda, věčná škoda, zvláště když Todd La Torre je zpěvák k pohledání a jeho nasazení a výšky byly obdivuhodné. Je sice pravdou, že po třetí v pořadí, Walk in The Shadows, se zvuk přeci jen trochu „usadil“, přesto mám pocit, že večer před tímto to znělo o poznání lépe, i když se nesnažím můj názor vnutit. A tak s drobným rozčarováním v duši jsem vstřebával další klenoty žánru a co potěšilo velmi, bylo sólo pánů Wiltona a Lundgrena. Perfekt.
A tak se koncert přes The Needle Lies, Prophecy, Eyes of a Stranger, přisunul k Empire a kapela se začla loučit. I když málo početné, tak velmi komunikativní publikum je pustit nechtělo, a tak došlo na přídavky, z nichž jedním byl i asi nejslavnější song kapely Silent Lucidity. Teď z hlavy přesně nedám, co byl poslední song, ale moc se lidem ze sálu po skončení nechtělo. Já to chápu, přeci jen to bylo fajn, co se hudebního obsahu týká.
Co říci závěrem?
V podstatě byla celá show dobrá, můj koment nesměřuje ke smetení ze stolu, ale kapelu postavenou na zvukových kudrlinkách, ten sál jednoduše „zazdil“. Jo a mojí velmi oblíbenou Best I Can, nezahráli.
Co vy?? Tradičně, názory, postřehy…
