19. května byste na půdě brněnského Mersey placatý kšilt hledali stěží nebo alespoň o poznání déle než jindy. Přešlapující fronta u vchodu dávala tušit, že se tu tentokrát děje něco neobvyklého. Klub jehož současná koncepce je zaměřena především na mladší generaci a styly jako hip hop, electro a pořádání párty pro ty, kteří nostalgicky vzpomínají na staré disco časy, tento večer hostil jednu z legend české undergroundové scény.
Kupodivu rockové koncerty nejsou pro Mersey až takovou novinkou. V historii klubu tu underground bujel v podstatně větší míře, než dnes a možná právě díky tomu není vystoupení Psích vojáků v klubu v sousedství kina Lucerna natolik zarážející. Klavír Filipa Topola jenž dominuje malému pódiu, decentní pozadí s jelínky, výhled z patra na příjemně naplněný klub. Až mě zamrzelo, že žádné výrazné vizuální surreálno se ani tentokrát nekoná. Toto drobné zklamání mi však hned od začátku z duše citlivě a trpělivě vyháněla hudba, která se rozpínala ve směru od toho malého ostrůvku obklopeného lidmi a rozprostírala po klubu a tvářích přítomných.
Bavit se o nějakém rozumném výčtu věcí nových a starých v případě kapely, která své poslední album vydala v roce 2003 asi nemá větší význam a převážná část repertoáru byla také z tohoto důvodu publiku dobře známá. Zazněly Žiletky a I’m lucky, rychlejší Russian mystic pop op. IV., vážná i hravá Marilyn Monroe, na závěr pak Kruhy nebo Sbohem a řetěz. Čas koncertu trvajícího něco málo přes hodinu v příjemné atmosféře jakoby uplynul dvojnásobnou rychlostí a kdo se vytratil na čerstvý vzduch vlahé noci ještě před afterpárty, mohl být doma chvilku po desáté.
