Letošní ročník studentských radovánek a oslav jara vyvrcholil v pátek 30. dubna Pražským Majálesem. Pořadatelé si moc dobře uvědomovali, že do pražských studentů stačí šťouchnout trochu reklamou, malinko se jim připomenout a oni si na festival cestu najdou… a tak se šťouchalo. Na výkvět české hudební scény se přišlo nakonec podívat na patnáct tisíc hudby chtivých návštěvníků. Kapacita areálu, který byl vytvořen doslova na zelené louce ve Stromovce, tak byla zcela naplněna….
Ale pěkně popořadě. Okolo druhé hodiny, kdy se celý kolotoč hudební produkce rozjížděl, se směrem z Výstaviště táhnul už pořádný had rozesmátých tváří, proto jsem se ani nedivil, že u předprodeje, kde se za lístky vydávaly pásky, byla pořádná tlačenice. Nutno podotknout, že nevydržela dlouho a po dvaceti minutách byl nápor studentů zvládnut… Pak už hurá na kapelky.
Zatímco okolo Kapitána Lásky jsem prošel jedním okem dívaje se na stage a druhým na stánek s pivem, již s šumivým nápojem v ruce jsem dorazil na Xindla X, který byl brzce odpoledním tahákem festivalu. Tomuhle týpkovi popularitu opravdu přeju. Líbivé melodie a texty plné chytrých slovních hříček – na to mladá generace slyší. Shromáždil se tady už pořádný dav a sluníčko peroucí to přímo na scénu spolu s dobrým výkonem zvukaře, vytvořili atmosféru prázdninové pohody.
Na první stagi můj zájem zatím upoutalo Sto Zvířat. Frekvence, s jakou tihle Ska-mistři dokážou koncertovat, je obdivuhodná a každému živému vystoupení dokáží dodat i malou kapku unikátnosti. Tahle partička se dá prostě poslouchat i dvakrát za sebou.
Účinkující dostávali celkem dost prostoru pro své hudební kreace, proto po zhlédnutí teprve třetí kapely už nebylo v areálu skoro k hnutí a především na pivní stánky se netrpělivý žíznivý studentský krk mohl dívat jen z uctivé vzdálenosti. Fronta opravdu neskutečná a nálada tak z mé strany zákonitě klesající. Ještě, že zde nebylo tolik abstinentů, aby vytvořili frontu i na nealko. Jednoduše zástupy na pivo, na toiky – český festivalový kolorit – zavítal i na majáles. Dal jsem za vděk vodě a spěchal na Mig 21.
Mistr Macháček zde opět předváděl své herecké nadání a frontmanství, které ve spojení se slušným hlasovým projevem zaručuje, že je jak na co se dívat, tak co poslouchat. Tunel Blanka kdesi pod skákajícíma studentskýma nohama vydržel – a to pořádnou zátěžovou zkouškou prošel teprve s nástupem dalších interpretů.
Co říct o panu Mládkovi s jeho Banjo bandem? Neurazí, nenadchne, ale svými vtipnými poznámkami a nestárnoucími písničkami si své fanoušky našel. Já si spíš počkal na Monkey Business, kteří se právem řadí mezi první desítku mých nejoblíbenějších na živo hrajících českých kapel. Matěj Ruppert má energie za dva a charisma za tři obyčejné frontmany a mě tak připravil zřejmě největší zážitek letošního majálesu… i když :-)… Horkýže Slíže mám ve svém žebříčku taky hodně vysoko, ale jejich poslední album mě nějak zvlášť neoslovilo. Přesto jsem se skvěle bavil na obligátní čtyři CAGE akordy spolu s několika tisíci dalších fandů.
Kryštof vloni na Pražský Majáles zapomněli, ale bylo vidět, že letos si atmosféru náramně užívali. Na pódiu i pod ním se skákalo, sem tam nějaký ten vtípek, připomenutí, že levice je zlo – Richard jednoduše skvěle komunikoval s publikem a dav mu to náležitě oplácel.
Na Carrot Euro stagi zatím slovenské bratry punkery vystřídala Vypsaná Fixa. Stejně jako vloni, kdy pořadatelé radši drželi nášlapy, aby se Mardiho-chtivé ječící fanynky neprobořily na scénu, tak i dnes jsem pozoroval, jak se zem málem před pódiem otřásala. Výborná atmosféra nepolevovala, aspoň polevily fronty na pivko, tak jsem mohl využít svého členského privilegia a dojít si na „jedno zdarma“.
Lehké zdržení mě stálo pěknou tlačenici a než jsem se tedy dostal na poslední třešničku majálesového dortíku, Support Lesbiens už chvíli hráli. Stihnul jsem jen pár fotek, tak ani nevím, jestli zahráli Sweet little támhleto nebo Cliché tohleto a pádil jsem za doprovodu bzučení v uších a vtípků Vagyny Dy Praga na tramvaj.
Super atmosféra plus to nejlepší, co v českém mainstreamu najdete – a to vše zabaleno do příjemného stromovkého balícího papíru… Takže zase za rok hurá :-)
Foto, text: Petr Tvrdík
Pražský Majáles 2010 4 komentáře reakcí