Pátek
I bylo dáno jeti do města v západě Čech, neb po roce konala se tam veliká slavnost. Výroční to byla událost, neboť již pátý v řadě konal se ten rej hudební. Rok loňský vody přívaly velmi pokazily, však věštění co počasí bylo pro tentokráte přívětivější. Povozů cestou pomálu a již s rozbřeskem dalo se jeti. Nával na hudebních kejklířů zástupy prozatím též nebyly a tak poskrovnu scházeli se diváci.
Jinoch jakýsi, v rádiu pracující, ohlásil za rej to otevřený a první družina vkročila na plochu, byv pobavila sledujících. WINTERSTORM zove jména toho a přinesla k poslyšení hudbu s keltským nádechem soundu toho. Ne špatně to znělo ku slechům a co do první spolek hudební příjemnosti to dalo.
Druhá pak družina s děvou lepou pějící, též dala slušného reje poslechnouti. Až odkudsi z Vlámska a jménem DELAIN zvou se. Zatím však stále poskrovnu sešlo se lidí a tak rynek před místem, kde hudci svoje písně lkali, poloprázdně zelo.
Nutno bylo pak v čas jistý do zahrady se vzácnou zvířenou odejíti nám, neb i tam konala se slavnost převeliká, kdy muž velmi vážený, podati křtu jistému tvoru udělati měl. Nosoroží mladice jména Maruška, porozena v únoru roku tohoto, kmotra měla dostati i do vínku zdraví mělo jí býti popřáno. Sešlo se na slávě mnoho mužů i žen, kteří jako písaři i zpravodajci pracují, však počekat nutno bylo, neb ten důležitý muž kdesi s povozem na cestě ustrnul. Dlouhý čas očekávali jsme jeho i došlo k promarněnosti hudebního spolku jménem GRAVE . Muž však ten očekávaný přijel a po krátké chvilce se zvířetem v příbytku jeho vyšel ven, kde číši uchopil, aby zdravici i přání pronesl. Mohla býti slavice jistě vetší, kdyby jistý pobuda nezvaný a rozumu mdlého, nezačal nesprávně konati a jednáním svým, pána slavného toho tak neotrávil.
Byl pak návrat v rozmaru nelibém a mnoho slov nelichotivých se k jedinci tupému dlouho neslo. Však nápravy již nebylo a od špatného dojmu nepomohl ani poslech dalšího spolku z kdesi země Alemánské, kdož DIE APOKALYPTISCHEN REITER se zovou. Ne úplně kovovým zvukem zněly ty nástroje a ne příliš hluboko do srdce vrylo se to muzicírování.
Ze země fjordů připlula skupina jméno nesoucí MAYHEM, ale muži neradni hrají ve slunečním svitu, neb hudba jejich temná je. Muž kterýžto promlouval hlasem hlubokým a divokým při svém vystoupení, pomalován barvou a znaky pekelnými v tváři byl a oděn v zbroj jakousi poničenou. Tmavý byl zvuk nástrojů jejich, však dojem hluboký v mé mysli nezanechán byl. Zešeřená hrobka prázdná, byla by jistě důstojnějším místem pro rejdy jejich hudební byla.
Blízkost se zemí Alemánskou jest možná důvodem, že i následní BRAINSTORM tak často zemi naší navštěvují a svojí hudbu zde víc než často hrají. Jistě bylo mnoho lidí, kteří v nadšení dojdou u poslechu hudby této, ale mnou při jménu tom, téměř zimničná horečka třepe. Ale již mnoho žen i mužů sjelo se a rynek zaplnilo a všichni dobře se bavili, pak vše v dobrém pořádku je.
Pak nastal čas pro hudební rej muže jména slavného, který v parku se zvířaty byl a vše co živé bylo, začalo se těšiti. ALICE COOPER jest muž ten ze země daleké až přes veliký oceán vzdálené. V přívalu jisker padajích vystoupil na pódium, či schod jakýsi, aby holí čarodějnou dal povel svým hráčům na nástroje strunné, kteříš to spustili hudbu divokou a dle halasu jistě oblíbenou. Muž ten pěl pak hudbu jistě známou, neboť mnoho lidí zpívalo jako on a mnoho lidí tančilo i tleskalo. Jako hru ukazoval svojí hudbu a mnoho kejklí navytvářel. Hlavu mu setli nástrojem podivným, a i když krev vystříkla děsivým obloukem, on vrátil se neposkvrněn zraněním. Jistě je svázán smlouvou s pekelníkem nějakým, neboť i po zásahu strojem podivně jiskřícím a bleskajícím, pouze narostl do obrovské postavy, ale píseň neustala. V podivnou halenu tělo i ruce jeho zabalili, kdy hýbati se nemohl ale nedbal toho a stále sonet svůj přednášel. I žena jak sestra v řádu v podivně bílé roucho oděná, velkým nástrojem do něj bodati počala, ale on jak nezdolný rek stále držeti svojí píseň se jal. Mnoho takových podivností na lid ukazoval a ten velmi vesel byl a mnoho rukou tleskalo. Však čas plynul neúprosně a on za přívalu malých barevných koulí vzduchem naplněných a při házení obrovských ovčích měchýřů se všemi kdo byli zde se rozloučil a odešel. Dobře to bylo hudebně, velmi příjemné pocity v srdci se usadily. Jen lítost nastala, že déšť nepříjemný pokazil trochu hudbu tu jeho.
Den to byl dlouhý a nutnost byla na lože se pobrati.
Sobota
Sotva začla osychat ranní rosa a Aurora předala svojí vládu nad oblohou slunci, vstali jsme do překrásného dne, abychom nasycení a kávou posílení, začali vstřebávat hudební doušky.
Pražská formace KRYPTOR, která má svoje hluboké kořeny v ještě hlubší době totality, otevřela den svým setem. V době svého vzniku L.P.1987 svírala srdce posluchačů svým nekompromisním zářezem v podobě řezavého thrash metalu, který byl stavěný do linií podobných skupině Kreator a texty, které pobuřovaly svým obsahem. Z původních dvou kytar zbyla však jen jedna a možná by kapelník Filip Robovský mohl zvážit alternativu k jejich znovuzařazení, neboť i když kapela jede a nejpůvodnější zpěvák Michal Roháček lid svými gesty burcuje, tak stěna zvukové bariéry působí trochu proděravěle.
Brněnská legenda TITANIC pozvala ke spolupráci na koncertním setu bubeníka z nejpovolanějších, Martina „Marthuse“ Škaroupku, ale ani jeho um nemohl zastavit hrozící katastrofu. Sotva došlo na zpěv, tak zazněla prapodivná kakofonie úpěnlivých tónů, které spíš připomínaly zvuk ledovce párajího bok legendárního ocelového plavidla. Celá tvorba tak dopadla na bahnité dno černě ledového oceánu a kapela pro mě byla rozhodně nevětším propadákem celého festivalu. Možná by bylo vhodné nechat kolos odpočívat pod nánosy a nečeřit vodu, přenechat pódia jiným a nezkoušet oprašovat pseudoslávu dávno zašlých dnů ve snaze najít ztracené mládí v pocitu bujarého rockerského života.
Musím přiznat, že mě tvorba zmíněných otrávila, možná unavila, ale opustil jsem areál ( musel jsem i něco řešit v místě) a vrátil jsem se až na záseky od ABORTED a Bloody Hammers, Dark Gambale (1000x obehrané tak, že dostávám svrbění hlavy) i Blues Pils (i když ti mě mrzí co se neshlédnutí týká), jsem vypustil. Příslovečně a tradičně opět tím otvírám pro postřeh od někoho z Vás. Aborted jsou tvorbou již spíše na podšálku nežli přímo v oblíbené kávě, ale soudě podle ohlasu, spíš reakcí na pitu před pódiem, jsem přesvědčen, že příznivců mají mnoho.
Více jsem očekával od setu mých oblíbených FLOTSAM AND JETSAM, které jsem zaznamenal už v jejich rané tvorbě a je jen škoda, že jejich muzika zapadla někam do Béčkové kategorie, co se komerčních úspěchů týká. Každý jistě ví, že to bylo působiště Jasona Newsteda, před jeho příchodem k Metallice a je jen škoda, že ani on se nepochlapil a bývalé spoluhráče nezkusil vzít na lepší pozici a výsluní, i když ho o to kapela žádala. To že prosby o příležitost být třeba předskokanem Metallicy vyzněly do ztracena jsou i důvodem, proč mu chlapci nemohou přijít na jméno. Ale muzika to byla převýtečná a pokud někdo pozorně poslouchal, tak měl v mnoha skladbách možnost slyšet, že oni jsou téměř (jejich nejstarší tvorba) vzorem a šablonou pro skladby umístěné na album Thrash The Trash od Arakain.
Kapela mi dala svým setem přenést se o pár desetiletí zpět, kdy došlo i na setkání s tvorbou následných RAGE. Je to však již tak dávno ( oslava 30ti let na pódiu) a oni už nic z té doby nehrají a nevím, zda je to pro odchod Manniho Schmidta nebo z jakého důvodu. Možná už hlasivky nedají songy jako Invisible Horizons, ale rozhodně škoda. Ta novější nezní špatně, jen začínám být trochu znuděn z každoročního setkání se a z poslechu oposlouchaného. Nemohu a ani vůbec nechci upřít muzikantům jejich um a kumšt, Peavy, Victor a André jsou hudebníci par excellence, o tom rozhodně sporu není, jen v jistých pasáží hledám očima po nebi, co by se tam dalo najít zajímavějšího. Na druhou stranu dodávám, že set mnoha ostatním pro libost sedl jak varná nádoba na hýždě, tak vnímám vše jako v pořádku.
Když nyní uvažuji nad slovy, které chci použít na set následné kapely, tak mám pocit nespokojeného, zhrzelého hnidopicha, ale skutečně tomu tak není. Je to jen názor a kdokoliv může mít jiný a nebudu mu ho upírat. Moje poslechové setkání se skupinou SEPULTURA proběhlo v éře LP Beneath the Remains (1989) a posadilo mě to na, nikoliv zadek, ale třísklo to se mnou na prdel i s vyvalenýma očima. Kapela od té doby urazila „nutný“ kus cesty, ale z té „vytýčené“ v mé mysli dost sešla jiným směrem. Nesměřuji ke slovu špatně, jejich tvorba má nekončící zástupy fans po celém světě, ale moje srdcovka to už není. Když slyším, jak se prvky samby,rumby a latinských tanců proplétají metalovými riffy jako liány brazilským pralesem, tak mé srdce pro ně nehoří. A když slyším, jak Derrick Green nafrázuje list z motlitební knížky, kterým je pro mě „Inner Self„, tak srdce i puká jak přepálené kukuřičné zrno. Opět ale doplním své „hořekování“, že s amfiteátrem kapela udělala neskutečný „tanec“, takže vše je v naprostém pořádku.
Stráně již tonou v tmách a luna svůj stříbřitý svit rozlévá i pod lavičkami obsazených dychtivě čekajícími a čas pro večerní motlibu nastává. Podium plně zahalí kouř a zalije červená barva, aby za vůně kadidla a tónů úvodní skladby nastalo inferno temné mše. Bratři Greywolfové z POWERWOLF divoce vbíhají na pódium, v zádech jim kráčí děsivě nalíčený kněz Attila Dorn, aby začal odříkávat věty, na které všichni čekají celý den. Varhaník Falk zběsile pobíhá a s mávající vlajkou vbíhá k lidem, kteří v extázi téměř zbožné skandují jméno kapely. Ženy v okouzlení hlasem frontmana přiznávají svojí divokost hlasitým voláním na jeho výzvy, zbytek areálu pak v další skladbě živočišně vyštěkává Coleus Sanctus. Provolávání o hořících křížích musí být slyšet až na Petrovy kameny, kde proti tomu, co se děje na pódiu, je slet čarodějnic jako nevinný dýchánek dítek školou povinných. Cultus Lupus (Lupus Dei) zní před krátkou pauzou, aby v závěrečném přídavku zněla slova In the name of God, kytaristé proběhli s nástroji nad hlavou před fans, kněz požádal o ruce nad hlavou pro fotku na facebook (který je čtenější než celá bible) a kapela se rozloučila.
Je nutné něco dodávat??
Neděle
Mrazivá noc skončila a jasné slunce zavelelo dostavit se místa konání sjezdu a postavit šiky jak nerozbitnou hráz navzdory počasí, kterému jednou poručíme. Mnoho delegátů se scházelo před řečnický pult v podobě monstrózní konstrukce, která dával najevo, že tento sraz věrných dá celému světu poznat naše odhodlání poslouchat do posledního tónu.
Jako první si vzali své slovo mladí průkopníci z domácích zástupců ABSOLUT DEAFERS, aby se společně podělili o své poznatky z cesty, na které právě putují, a aby i ostatním souvěrcům dali poznat své kovotepecké znalosti.
Bylo velmi přínosné, že k nám dorazili i brusiči kovů ze spřátelené Belgie a ukázali nám kus své velmi dobře a znalecky odvedené práce. Nastupující generace v podobě EVIL INVADERS ve svém příspěvku k diskuzi dala sáhnout až ke kořenům samotné podstaty thrash metalu v té nejsyrovější podobě a vrátila mnoho přísedících až do doby, kdy žánr v 80.letech minulého století vznikal ve spojených ocelárnách skupin Metallica, Exodus, Living Death a jim podobných. Ceníme si, že naši mladí nezapomínají na půdu, z které tento ryzí prvek vzešel a držíme jim zaťaté pěsti a do budoucí práce mnoho úspěchů.
Z jiného soudku načal svůj příspěvek další kolektiv ARVEN a je pro naší společnou věc velmi přínosné, že ani ženy nezůstávají stranou od společně budovaného díla. Nechceme a není naším zájmem, aby křehké ženy z našich řad, táhly na svých bedrech ty kovy nejtěžší. Je proto velmi sympatické, že se dokázaly „vzmužit“ a připravit materiál, ne v té nejsložitější variantě, ale přesto velmi dobře pochopitelný. Lehce pracující hlas zněl jako křehké špony deroucí se ze soustružené slitiny za podpory patřičně rázných úderů zbytku smíšeného souboru.
Ve stejném lehkém soundu byla tvorba jiné pracovní skupiny, která pod značkou ZODIAC sáhla do dalšího ze zákoutí kovodílny. Kdysi vztyčený prapor na vrcholku tvrdé skály zanesený skupinami z ranku hard rocku oni statečně přebrali, aby ani odkaz otců stvořitelů nezůstal zapomenut a i když slunce nemilosrdně pálilo do řad, mnoho se našlo těch, kteří zaujatě poslouchali nedbajíc na žhavost výhně bez možnosti stínu.
Pražská úderka DYMYTRY přivezla s sebou nejen zásobu památečních materiálů, ale i strhla svým projevem k velké pozornosti mnoho návštěvníků. Před řecnickým pultem vytvořil se velký hrozen dychtivých posluchačů a svým skandováním hesel a textů dávali najevo svůj souhlas. Je potěšující vidět, že i z našich řad mohou vzejít kolektivy, které najdou svým posláním a čistotou slov mnoho těch, které lze oslovit a především přesvědčit, aby neváhali odevzdat svojí mysl naší společné věci. Možná je to dáno nejen jejich plamenným projevem, ale i slušivými uniformami, za kterými se leckdo ohlédne.
Dav nadšených posluchačů se nestačil ani ještě rozejít a už přiběhli ke svému projevu další mladí revolucionáři, kteří svojí zdravici masám pojímají velmi divoce. KISSIN´ DYNAMITE jsou typickým ztělesněním mladistvého elánu a zapálení pro dobrou věc, ze které hoří naše srdce. I když jejich práce je odvedena s patřičným nasazením, musíme konstatovat, že poklesky v podobě sympatií k feudálnímu zřízení „I will be King„, bychom měli těmto mládencům zatrhnout. Snažíme se naše mladé podporovat v jejich úsilí, ale jsou i hranice, za které v žádném případě zajít nelze. A to ani v případě, že celkově je jejich práce přinosná pro naší společnost.
V pozdním odpoledni, v záplavě žáru zapadajícho slunce dostali slovo přátelé ze švédských oceláren TIAMAT. Pro mnoho přísedících mohl přednes jejich předáka působit poněkud toporně až zmateně, ale převzal své místo na pracovišti poměrně nedávno, a tak je nutné, abychom i v jeho případě projevili tolerantnost a shovívavost. Nepochybně v něm dřímá potenciál a jeho pracovní nasazení se zlepší s přibývajícími zkušenostmi v jeho funkci.
Delegace ze země tisíců jezer THE 69 EYES také přidala svůj příspěvek k diskuzi ve složité situaci plného slunečního svitu, ale nic to neubralo na jejich intenzitě. I když jsem měl osobně pocit, že místy jsou hledána slova, protože jejich projev začínal nabírat na monotónosti a nemohu říct, že bych byl přesvědčen. Možná byla situace vyvolána únavou, neboť třídenní pobyt spěl už pomalu ke svému konci.
Závěrečný projev od dlouholeté předsedkyně svazu žen v kovoprůmyslu DORO byl pak pro všechny účastníky kongresu více než důstojnou tečkou za celým uplynulým víkendem. Její nasazení a elán, musely strnout každého, kdo jí nejen poslouchal, ale i sledoval. S mladistvým entuziasmem a osobním zapálením pro naší věc se neohroženě vrhala vstříc masám nedbajíc nebezpečí úrazu. Její plamenný projev a rázná gesta musela přesvědčit každého znás, že myšlenka i cesta jsou správné. Jako jednotná hráz stáli všichni účastníci, aby jim ani jedinné slovo neuniklo a jejich sborové skandování i ukázalo, že stojíme všichni do jednoho neochvějně proti všem pop-žánrovým teroristům a jejich špinavým techno přisluhovačům. Možná mi v jejím referátu chyběla zmínka v podobě „Unholy Love„, ale i tak byl obsah jejího sdělení velmi vytříbený a brilantní. Závěrečnou tečkou v podobě „Hellbound“ pak celý sjezd skončil.
Co říci závěrem?
Možná by bylo velmi přínosné pro naší společnost, pokud bychom dokázali své nově získané poznatky přenést nejen do našich srdcí, ale přenesli jsme je i do našich domácností, na naše pracoviště, do našich kolektivů v jednotlivých závodech, fabrikách i na ostatní místa našeho života.
Jsem přesvědčen, že jen tak dokážeme plnohodnotně žít, neboť odkaz je to trvalý.
Co vy na to?
Metalfest 2014 1 komentář reakcí