Tak taková sestava tu ještě nebyla. Koncert Meshuggah, The Dillinger Escape Plan a Between the Buried and Me je velkou událostí pro všechny, kteří si hoví v neomšelém metalovém koloritu. Věřte, že tohle turné snů závidí přes last.fm nemálo fandů z celého světa a je velká čest, že se nám všechny zmíněné interprety podařilo dostat do České republiky. Tak intenzivní koncentraci kvality, originality a šílenosti v Čechách již dlouho neuvidíte…
Hlavní hvězdou včera jsou švédští sekači Meshuggah. Slovo, které má hebrejské kořeny a v doslovném překladu znamená šílený, přesně vystihuje esenciální rysy zvrhlých Meshuggah. Ale není se čemu divit. Kytarista Fredrick Thorthendal již od mala od svého otce vstřebával jazzové vlivy a od kolébky poslouchal Allan Holdsworthe, jež se opravdu neřadí mezi normální kytaristy a tenhle vliv je v harmonických postupech Meshuggah slyšet dodnes.
První zásek v diskografii “Contradiction” se ještě pohyboval po kolbišti zvrácené Metallicy, ale s následujícím EP “None” se představili Meshuggah s ucelenou hudební koncepcí, která jim v podstatě vydržela dodnes.
Jedná se o kapelu, která svým hudebním směřováním ovlivnila takové velikány jako Dream Theatre, Tool, Metallica, Lamb Of God, kteří jim děkují za inspiraci. V Americe se Meshuggah prosadili paradoxně poté, co se syn Ozzyho Osbourna zmínil v reality show “The Osbournes”, že kapelu poslouchá a tím byl dán její obrovský boom za Velkou louží. Bizarní, ostatně jako tak jako celá hudba těchto chladně riffujících Švédů. Poslední album “Obzen” v progresi není žádnou výjimkou. Ať již jejich styl nazýváme math metal, progressive metal, post-thrash metal, avant-garde thrash, jisté je to, že vás svou industriální chladností a precizní riffáží dostanou do x-té dimenze ve 120. galaxii… Naprosto chladná, nelidská a temná hudba vás ždímá až na úplné dno… Kdo viděl loňskou pre-assault-show ví, o čem tady mluvíme a jistě se chce opět dotknout daleké galaxie… Kdo ne, má možnost mentální defloraci prožít poprvé naplno.
Co-headliner celého tour The Dillinger Escape Plan budou u nás ctít roli předkapely. Po vydařeném březnovém koncertě na půdě Rock café jim klub Roxy umožní větší procítění ve vizualizaci a neurotickém přednesu pana Dillingera.
Jejich hudba je mixem nervózního hard coru lehce okořeněného industriálními virvály smíchanými s vykolejenými rockovými melodiemi a hrubými metalovými riffy. Takto by se asi ve zkratce dala popsat platforma, jež tento soubor reprezentuje. Jedinečnost The Dillinger Escape Plan je velmi těžko popsatelná a právě díky tomu si skupina vydobyla tu nejlepší pověst na světové alternativní hard core/metalové scéně. Už samotný název kapely napovídá, že cháska okolo kytaristy Benna Viemanna bude něčím výjimečným a pokud zabrouzdáte internetem zjístíte, že jen těžko budete hledat kapelu, která je hudebně tak extrémní jako TDEP, přesto hudebně hluboce respektovaná a s nadšením vnímána i lidmi, kteří v podobných extrémech až tak často nefrčí. Dillinger vystavili jakési přemostění mezi hysterickým hard corem a rockovým pojetím hudby, přičemž ani v jedné sekundě nemůžete říct, že ta či ona pasáž je omšelá. To je jedna z mála věcí, které nenajdete ani nové desce a je tomu tak dobře. Hudební styl, který se v jejich souvislosti nejčastěji skloňuje se nazývá math core a společně s Converge jsou TDEP duchovními tvůrci této zběsilé odnože.
Between the Buried and Me nazvěme ve vší počestnosti tím nejlepším progresivním metal corem. Variabilita souboru je dech beroucí. V jednu chvíli uslyšíte thrash metal, následně hard core, aby vás pak BTBAM svezli na retro vlně zpátky do sedmdesátých let, kdy vydávali své nejpřelomovější desky kapely jako King Crimson a Pink Floyd. Poslední fošna „Colors“ dál rozvíjí ještě pestřejší paletu barev, než byste mohli čekat. Kapela nezůstává na místě a stále se do své tvorby snaží zakomponovávat nové elementy. Symptomy vyhoření nehrozí a v porovnání s dvěmi hlavními hvězdami vás alespoň občas nechají Between the Buried and Me vydechnout. V rámci složení celého večera to bude celkem potřeba.
