datum: 5.4.2013
místo: Nová Chmelnice Praha
Není to tak dávno, co jsem koketoval s myšlenkou, dát nějaký koncert v lehčím tónu nežli drsně hutnej metal. Asi mi někdo z pořadatelů čte myšlenky a na Chmelnici dorazily zajímavé spolky. Nechci tady pitvat jistou zvukovou nešťastnost zmíněného klubu, a tak pojďme do víru událostí.
První, po trošku delším čekání na začátek, začala svůj set ANNEKE VAN GIERSBERGEN a celkem slušně plný sál zaplnil sound, jak přislazené kakao. Žádnou z kapel večera nemám naposlouchanou, ale její vystoupení se mi líbilo. Je dost složité popisovat hudbu a pocity z ní, ale měl jsem jen ty nejlepší. Setlist tradičně nedávám, ale mohl by někdo z vás…
Jako druzí hráli islandští ÁRSTÍDIR, kteří, když už byla Anneke na podiu, s ní dali úvodní song. To, že se obě „tělesa“ v pořadí koncertu prohodila, bylo zapříčiněno jakýmsi zádrhelem při cestě kapely z Polska. Zapomněl jsem na úvod říct, že podium bylo spíše ve stylu obýváku, nežli tradiční podium pro koncert. Docela působivé, a tak když kluci dali své písničky, tak to atmosférou velmi zapadlo. Mně osobně se ta muzika líbila velmi a navozovalo to při zavření očí x pocitových situací. Bohužel to celé pak narazilo na jeden zásadní problém. Nechci být opět za kritika, ale zatím jsem nějak nepochopil, proč jdou někteří jedinci na koncert, aby si tam pokecali s kámošema. O přestávkách chápu, to je dá se říct i nezbytné. Ale proč kecat a kecat, když hraje kapela moc nechápu. Potažmo pokud hraje akusticky, (tudíž poměrně potichu a komorně) to nechápu už vůbec. Tímto tedy zdravím toho blba, který měl neodbytnou potřebu půlku koncertu vyprávět svým kámošům, jak se kdesi před 14 dny ožral a nic si nepamatuje. Ale to jsem odbočil i když se přiznám, že mě to stále trošku leží v žaludku a skutečně mi uniká pointa, proč jde někdo takový vlastně na koncert.
Poměrně rychlá přestavba aparatury a jelo se dál ve vytyčeném duchu, tedy v nastaveném komorním tónu. Na začátku přišel Daniel Gildenlöw, sedl si do křesla a začal vyprávět. Sedí, povídá, povídá a za vámi někdo kecá, kecá a kecá. Sice vás to přivede k úvahám, proč jsou vlastně lidi hájení zákonem, ale z koncertu nemáte nic. Luxusní zážitek. Naštěstí dorazil na podium i zbytek PAIN OF SALVATION, a tak trochu hudby částečně „přehlušuje“ experta s nominací na granát mezi oči. Muzika naštěstí výtečná, takže se spíš snažím poslouchat kapelu i když to jde složitě. Při coveru od Lou Reeda – Perfect Day, jsem se raději přesunul jinam, abych zbytek života netrávil lepením pytlíků. Fakt stále nerozumím. Vlastní tvorbu kapely nemám tak naposlouchanou a doháním to nyní při psaní, ale osobně mě potěšil cover od R.J.Dia – Holy Diver. Koncert pak lehce plynul v poklidném tempu dál, až do chvíle, kdy se v publiku našel další trouba, který se postaral o patřičné vzrušení a vyrušení, než ho další vyexpedovávali ze sálu. Ať nyní dělám co dělám, stále mi to hlava nebere a ani už si nevzpomenu, kdy jsem podobné „vychytávky“ na koncertě zažil. Snad mě to dalších x let nepotká znovu. Muzika výtečná, bylo to i fajně naservírované a je škoda, že se to trošku zamotalo.
Co vy? Jak se to líbilo vám? Tradičně názory, postřehy.
Komorní Pain of Salvation v Praze. 2 komentáře reakcí