Sobota 1. června slibovala pekrfektní akci, protože pořadatelé z F.A.K. ASSAULT AGENCY připravili v místních končinách nevídaný list kapel, které se sem sjely nejen z Čech. Areál občerstvení U Avie v Dolánkách se letos zase se zázemím posunul o kousek výš a stačilo jen, aby vydželo počasí a měli jsme z toho fesťák No.1.
Bohužel počasí blázní už od začátku roku, lilo jako kdyby nahoře někdo odstřelil přehradu, a tak se nemůžeme divit, že sportovní fanoušci zůstali u fotbalu a ostatní zvolili radši vyhřívání zadnic po hospodách. Prostě outdoor akce neměly tento víkend naději na vysokou návštěvnost, přesto musím říct, že přítomné bandy si tím nijak nenechaly zkazit náladu. Vzpomínám, že jsem už několik propadáků zažil, kdy nedostatek hudebních nadšenců měl za následek povinné odehrání setu bez špetky nadšení a znuděné výrazy na obou stranách. Tohle ale nebyl tenhle případ – na HC metalové scéně je dobrá nálada pořád a pár desítek přítomných si myslím kvalitní decibely značně užilo.
Už odpoledne, resp. v době, kdy by jiné roky slunce pražilo ze všech sil, vyskočili na stage The Hoax. Místní punkoví zástupci zanechali i v pouze trojčlenném provedení dobrý dojem. Po nich nastoupili se svým hutným death metalem Inborned Lycanthropy, takže konečně můj šálek čerstvé krve. Krátká zvukovka, převlíknout do řeznickýho a už se šlo na věc. Kromě slušné atmosféry, kterou pánové dokážou vykouzlit a kterou mi připomínali až skoro Cattle Decapitation, jsem cítil z vystoupení i hravost a dobrou náladu, kterou přenášeli na těch pár příchozích. Prostě pro mě hudební lahůdka.
Censorhit nás vrátili do HC a to navíc s pořádným flákem rapu. Přestože moc tyhle odnože nemusím, pánové mě přesvědčili, že to se svými nástroji umí a na pódiu si to užívali. Následující Gibbet si zaskákali na stagi ještě o něco víc a jejich místy pěkně melodický HC metal mě fakt chytnul. Musím přiznat, že jsem kluky slyšel na živo poprvé a opravdu mě to chytlo – tímto nevyvíjím žádný nátlak na pořadatele, aby kluky pozvali zase brzo někam do okolí ;-).
Známí a vždycky veselí Bufáči BU-FU udrželi laťku taky hodně vysoko a skákali metr dvacet, až se jedna z noh pódia začala neplánovaně kývat. Bohužel do cedníku pořád někdo lil kubíky vody, a tak v kotli byla jen stále se zvětšující kaluž. Pořádající F.A. King si střihli svůj set okolo deváté hodiny a vytáhli přeci jen pár příznivců k pódiu. Kluky jsem tu už vychválil nespočet krát a dneska tomu nemůže být jinak. Chytlavé songy se mi zaryly už dostatečně pod kůži a teď sjíždím už i profi věci z jejich vlastního nahrávacího studia. Good job…
Kopec třešní na blátivý prosincový dort nasypaly dvě metalcorové partičky od jižních sousedů. Nekompromisní set do nás natlačili Five Minute Fall, kteří na pódiu neskryjou profesionalitu, ale přesto si užívají hraní opravdu naplno. Fakt parádní setík, který bohužel nemá dlouhého trvání, protože jsou na řadě jejich rakouští kamarádi Cannonball Ride. S těmi to byla opravdu jízda na dělové kouli, protože se s tím vůbec nemazali. CR mě chytli ještě o kousek víc, než jejich předcházející kumpáni, díky promyšleným melodickým pasážím. Ale myslím, že každý si dneska musel najít ten kousek metalové čokolády, který mu chutnal.
Sečteno, vynásobeno – nečekal jsem jinou, než parádní hudební show, kterou jsem taky dostal. Bohužel pořádnej fesťák dělají fanoušci a ti v Dolánkách dneska chyběli. Já ale osobně náštěvy nelituju, protože kdo do našich končin přitáhne takhle svělý zahraniční borce? Asi se jich dočkáme zase až na podzim na CSF a do tý doby máme aspoň fůru vzpomínek z Dolánek. A abych nezapomněl zvuk i světla tradičně parádní, takže nejen ucho si libovalo, ale i fotografovo oko a stroj mohly vyprodukovat nějaký ty záběry – koukněte níže…
