Předpověď i nejčernější představy návštěvníků a pořadatelů se vyplnily. Zastávka festivalu Hrady CZ pod hradem Bezděz naprosto celá propršela. Žádné přeháňky ani mrholení se nekonalo. Snad veškerá voda, která byla sbírána celý červenec všude po Evropě se vylila 8. srpna na travnatý areál. Jak podotkli někteří účinkující, pravými hrdiny zde byli vytrvalí návštěvníci, kteří neúnavně přecházeli od prvního podia k druhému, aby mezi kapkami deště, pláštěnkami a deštníky mohli zahlédnout vystupující.
Těch nebylo málo a line-up byl letos našlapán opravdu zvučnými českými festivalovými jmény. Po neznámých Dilated hned nastoupila snad jedna z největších hvězd, kapela Kryštof. Klukům se zželelo návštěvníků před stagí, proto věnovali nemalou částku, aby si přihlížející mohli dát zdarma čaj na zahřátí. Za přátelské gesto, které se opravdu jen tak nevidí, byli Kryštofové odměněni bouřlivým potleskem. Jejich akustické vystoupení sklidilo ovace a jásot ještě větší a my jsme se tak dočkali jednoho z vrcholů festivalu hned po obědě.
Supproti vystupující hned v zápětí udrželi laťku pěkně vysoko a předvedli své standardní, tedy velmi kvalitní vystoupení. Kdo nestihl Toxique minulý týden nedaleko na Benátské noci, mohl se pod Bezdězem kochat barevnými dekoracemi a extraxagantními modely Kláry Vytiskové. Energické od prvního slova do posledního vydechnutí. Téhle kapele začínám přicházet na chuť.
Stokrát viděná, stokrát v jiných reportech popsaná a vychválená a stokrát výborná Vypsaná Fixa obsadila druhou scénu po třetí odpoledne a zatímco kluci se ve čtyřech pohodlně na menší scénu vešli, na hlavním podiu bylo poněkud těsněji. Sto Zvířat zde rozbalilo svoji Ska show. Ještě že zpěváci Jana a Honza mají svůj „zvěřinec“ pěkně rozmístěný a nikam se jim nerozbíhá, proto mohou svými kreacemi strhnout většinu pozornosti na sebe – a že se bylo na co dívat a u čeho se smát. Fakt nechápu, jaký materiál pohání tuhle kapelu od festivalu k festivalu. Jak bylo vidět i v backstagi, radost ze života a dobrá nálada jim pořád neubývá.
První větší bahenní problém nastal u slovenských bratrů Horkýže Slíže, kteří přijeli o půl hodiny později. Rekordně rychle však nazvučili a druhou půlhodinu už řádili tak, jak jsme zvyklí z jejich četných tuzemských vystoupení. Zkrácením jejich setu nenastala žádná větší změna v programu. Mezitím co si místního traktoristu odvezla policie a z tahání odjíždějících vozidel interpretů se tak stala ruční práce, začali hrát Wohnouti. Ty jsem viděl letos poprvé (což rozhodně nejde říct o všech předchozích kapelách), proto jsem si vystoupení i v neustávajícím deštíku užil.
Zatímco bubeník z UDG detailně vysvětloval, jak přišel k pohmožděnému ramenu a noze, na hlavní scéně zvučila Aneta Langerová. Ačkoliv si tenhle festival nehraje na hlavní hvězdy večera, vystoupení od osmi naznačovalo, že pod Bezdězem to bude právě Aneta, která by měla mít papírově největší diváckou kulisu. Ano, měla by, nebýt litrů vody v botách přítomných návštěvníků. Anetě nelze hudebně nic vytknout, ale přesto by měl potlesk znít opačně – směrem k prvním řadám, kde houževnatí fanouškové zpívali jim velmi dobře známé texty.
Světelně, pohybově i co se týče energie v interpretech zcela jiná show – to jsou Sunshine. Podtrženo navíc zajímavým hudebním podkladem – to opravdu nemělo chybu. Kay využil i provazu provizorní opony, aby nemusel mikrofon nudně třímat pouze z rukách a jeho pozornosti neuteli ani nějací ráčci položení na podiu ;-). Oproti Sunshine staví Xindl X především na slovních hříčkách s texty. Chytlavé melodie mu rozhodně nechybí, ale pozdní hodina se již velmi podepsala na ochotě diváků vystávat v dešti.
Stejně tak se blížící se jedenáctá hodina podepsala na náladě našeho týmu, proto jsme s myšlenkami na suchou teplou postel odskákali přes kaluže směrem k východu. Letos bych to viděl na remízu. Počasí sice návštěvníkům zasadilo pár pěkných ran, knock-out to však nebyl a někajá ta tisícovka fanoušků se hrdě do společné kaluže před podia postavila. Co se týče deště to příští rok rozhodně horší být nemůže, proto doufám, že se na všechno za pár dní zapomene a všichni si odneseme jen příjemné vzpomínky.
Na závěr je důležité ještě zmínit ty hrozný slejváky, cáry vody, že pivní kelímky zůstávaly pořád plný a neskutečný bahno… ne, o tom jsem vlastně už psal. Tak zdar.
Foto Jitka Maděrová, Text: Petr Tvrdík
České Hrady CZ – Bezděz 2010 1 komentář reakcí