Podium hemžících se lidí…tak by se dalo velmi jednoduše popsat vystoupení legendy funku George Clintona. Odehrálo se ve středu 23. června v legendární pražské Lucerně a šlo tak o celkově třetí Clintonovo vystoupení v Čechách.
Ač nebyl sál vyprodán a v prvních chvílích to dokonce vypadalo, že bude převaha spíše na podiu, než pod ním, domněnky se nepotvrdily. A tak si oddechl zřejmě nejen George, ale také publikum. To vytvořilo nadšený kotel, který bravurně zpíval a komunikoval s interprety. Sedmdesátiletý Clinton vystoupil za velkého aplausu v maskáčovém hábitu, stylově americky ověšen zlatými řetězy, přívěsky a prsteny. Jen jeho pověstné dlouhé, barevné dredy chyběly. Na podiu měl kolem sebe již zmiňovaný ansámbl hudebníků, který se během koncertu tak hemžil, že nebylo možné jej přesně spočítat. S klidným svědomím však mohu říci, že členů mohlo být v rozmezí jedenáct až šestnáct :-) .
Kromě „klasických“ hudebníků z Clintonových těles Parliament/Funkadelic se během večera objevovali různé obleky a stvoření. A pokud bylo slibováno, že show bude načichlá sexem, pak si zájemci přišli na své. Spoře oděná, vlnící se vokalistka a akrobat s vypracovaným tělem byli třešničkou na dortu. Publiku pak ani nevadilo, když hlavní hvězda na některé songy, které zřídkakdy čítaly méně než dvacet minut, odešla do zákulisí. Za potlesku se pak vracela a občerstvení v podobě alkoholických nápojů vesele přijímala i od nadšených fanoušků.
Jak již bylo zmíněno, dvacetiminutové písně nebyly ničím neobvyklým, takže opravdu skalní fanoušek si musel přijít na své. Avšak fanoušek typického funky stylu, který je v Čechách oblíben, možná neměl tolik příležitostí k pohupování. I přesto ale stálo za to být tam a vidět. Horší to však bylo se „slyšet“. Zvuk byl naprosto nevyhovující a drásal posluchačovo ucho. Zpěv tak téměř zanikal ve změti hudebních nástrojů. Nešlo pouze o místo v předních řadách, zklamalo i klasicky nejlepší místo pro poslech – u zvukaře. Ten se sice snažil a po půli koncertu lehce doladil, i přesto však byla hudba „přeřvaná“. Je to škoda. Mohl to být mnohem větší zážitek nejen pro oči, ale také pro uši. Nejen pro skalní, ale také pro „normální“ fanoušky.
