čas: 18.7.2013
místo: Rosenheim – Germany
Někdy je až úsměvné, kam osud člověka zanese a když se rozhlédne kolem po kultuře, co všechno lze najít. Vypisovat zde důvody proč, kdy, jak, je zcela irelevantní, tak raději k věci. I když lehce parodoxní je situace, kdy jisté anabáze kolem akreditací jsou v domovině otázkou bezmála martýrií, (čest vyjímkám) za kopečky situaci řeší jeden telefonát. Ale opravdu zpět k tématu.
Pod úpatím německých Alp, jižně od Mnichova, leží malebné mestečko Rosenhaim. Netroufám si odhadovat jeho rozlehlost, ale uprostřed města je ostrov, spíše ostrůvek, kde se předmětný koncert konal. Do skoro přírodou vytvořeného areálu se sešlo cca 3.000 lidí a místy mi přišlo, že celou akci pojali velmi kempinkově. Rozbalené deky ,opalovačka, pokec s přáteli a piknikové koše netřeba, když je kolem x stánků s občerstvením. Zkrátka pohoda letního dne.
Předskokanem byla místní kapela, (dle mě) spíše lokálního významu, tudíž jsem zcela vypustil potřebu zjišťovat její jméno. Ne, že by kluci hráli špatně, ale chvilkama mi přišlo že dlouho. To říkám i bez snahy parodovat jakýsi vtip o muzikantech. Tudíž spíš, nežli na záměrný poslech, došlo na potulování se areálem, kde jsem zcela náhodně, při zaslechnutí češtiny, potkal účastníky zájezdu od Ozzy & Potkan. Což mě nejen pobavilo jak je svět malý, ale navíc i přivedlo k myšlence, že nebude občas od věci podívat se na jeho nabídku k cestování. Bez snahy o reklamu asi doporučuji všem, kdo jsou hudební fajnšmekři.
Ale už se šeří, fans pomalu vstávají z dek a chystají se na show. Pro mě je kapela jednou z legend z 80. let a i když jsem v té době nebyl extrémním fanouškem, dost se na celou akci těším. A hned od úvodní „Double Vision“ to nemá chybu. Kapela jako kdyby nic neztratila na své síle, naopak. Když nyní poslouchám studiovou nahrávku, tak je to slabý čajíček proti tomu, co šlo z pódia. Neskutečná energie, která od prvních tónů skutečně podmanila všechny, nevyjímaje nikoho. Následná „Head Games“ je ještě větší peckou, kterou pak v refrénu zpívá celý ostrov. To zpěvák „oceňuje“ svým výletem mezi fans po hraně nášlapů, což pro změnu oni oceňují také a kotel huláká nadšením.
Ve mě je sice trochu malá dušička, ale snažím se věřit, že bezpočet rukou by ho padnout nenechalo. Asi to Kelly Hansen neabsolvoval prvně, takže po návratu na stage rozjíždí show ještě intenzivněji. Jediné, co mě v daném okamžiku trochu mrzí je, že už jediný, zakládající člen kapely, kytarista Mick Jones, přichází až po čase vymezeném pro focení a prodírat se davem pro pixely vzdávám. Naopak spíš hledám klidný koutek pro lepší vstřebávání dojmů. Když došlo na spíše akustickou verzi “ When it Comes to Love„, tak zapalovači svítí skoro celý ostrov. Suprová atmosféra. My svítíme fotícími mobily a oni si tam spíš užívají muziku. Zajímavý postřeh. Asi bych se chtěl vyhnout celkovému výčtu ze set listu, ale co skladba, to hit, který zaručeně znáte. Je složité neznat, pokud kapela prodala za kariéru bezmála 70 milionů nosičů. „Say you will“ sfoukla zapalovače a všichni opět zpívají až chronicky známý refrén. Celý ostrov tančí, fakt to nemá jedinou chybku a užívám si na maximum. Pro mě jsou všechny songy od kapely, díky mé hudební škatulce, tak trošku „babolapky“, ale ta energie, co jde z pódia, to totálně smazává a jde to opravdu až na staré rockové kosti.
I když moc netrpím na vatičky pro oddech kapely v podobě drum/sola, tak zde mě lehce dostalo i ono a leckterý metlošský bušič by mohl i trochu skřípat zubama. Povedené, stejně jako následná „Juke Box Hero„, kdy skoro začínám přemýšlet, kolik ještě perel z repertoáru kapela vysype a vlní se i prodavačky ze stánků. Kapela lehce naznačila konec a odchod, ale fans ani omylem svým skandováním nepřipustili, aby opustili stage. Kam se hrabe na hukot fotbalovej kotel. A tak i kapela trochu přidala forsáž v podobě „Long, long Way from Home„, kdy i drobet přidali volume a už snad ani nebylo čím to trumfnout. Dobře, dobře, tak bylo. „I want to know what love is„, není co dodat. I když došlo na úvahu, proč musíme českými covery zazdít to co je skoro jako klenot. Zelenková, Zelenková, bylo to nutné?
Kapela se pak nechala ještě trochu tahat zpátky na pódium, aby to definitivně uzavřela „Hot Blooded„. Tečka, konec. Kapela odešla, stojím, koukám, vstřebávám. Pecka, prda mezi oči od seriózních chlápků, co bych asi pouštěl do dvěří.
Co ještě dodat? Bylo to super, a mě by zajímalo, kdy se i tuzemští pořadatelé rozhodnou sáhnout po podobných esech. Dal bych to klidně znovu.
