Zítra uplynou dva roky od smrti zpěváka, multiinstrumentalisty a skladatele s velkým talentem
a velkou manýrou Lou Reeda. Tvorba rockového hudebníka a jeho kapely Velvet Underground dodnes ovlivňuje hudební průmysl. Neméně silný jako jeho hudební vliv, byl i přímo filmový život Lou Reeda. Najdeme v něm epizody z psychiatrické kliniky, kde se elektrošoky léčil z homosexuality, drogové zkušenosti, hledání poetiky ve studiu literatury ale třeba i vazby na Českou republiku zprostředkované Václavem Havlem. V českém překladu poprvé vychází biografie z pera Jeremy Reeda:
„Lou Reed: Waiting for the Man. Život a hudba“
Jak napovídá podtitul „Život a hudba“, sledujeme nejen biografii Lou Reeda, ale
i okolnosti, které provázely vznik jeho písní a také jejich přijetí publikem.
Autor biografie Jeremy Reed je básník, jeho plastický jazyk a hlavně velká dávka empatie vůči jednomu z nejvlivnějších hudebníků 20. století, umožňují lepší pochopení tvorby Lou Reeda. („Nejlepší Reedovy písně, podobně jako ty Dylanovy, obstojí jako básně. Po textové stránce sice neustupují formální poetice, ovšem díky své úspornosti a imaginaci jsou kompaktní a nezávislé
na hudbě, kvůli které vlastně vznikly. Ztotožnění díla s místem je pak u Reeda natolik naléhavé, že byl už během svého života všeobecně považován
za neoficiálního dvorního básníka New Yorku, který ve svých písních dokázal proměnit městskou špínu ve zlato.“)
I přes zjevné zaujetí jedním z nejvlivnějších umělců 20. století se Jeremy Reed v biografii nevyhýbá ani nelichotivým stránkám povahy legendárního hudebníka:
„Na turné postupem času parodoval sám sebe čím dál skřehotavějším hlasem. 21. září hrál s nadšenou a loajální kapelou za zády pro Columbia University, kde znovu nešetřil slovem ”fucking“ (zkurvený, podělaný, zasraný), jako by ho snad vymyslel. V polovině apatického provedení skladby ”Waiting For The Man“
se rozhodl pro první ze svých nepřiměřených aforistických odboček: ”Jako škvrně jsem chtěl chodit na žurnalistiku, protože jsem chtěl být spisovatelem, takže vězte, že existuje naděje.“ Pak předčasně ukončil další předělávku Velvetů, ”I’ll Be Your Mirror“, jejíž křehkou krásu rozmělnil osekaným textem a neustálým vykřikováním slova ”fucking“. Monotónní pecku ”Leave Me Alone“ zase přerušoval uštěpačnými poznámkami o sexualitě: ”Existuje rozdíl mezi tím, jak člověk mluví s mužem, a jak se ženskou.“ V reakci na jednoho výtržníka pak prohlásil: ”Protože jsem ti ojel mámu, ty kreténe.“ Nato však poukázal na svou nevyhraněnou sexualitu: ”Moment, jsem přece Lou Reed. Počkat, trochu jsi mě zmátl, měl jsem říct, že jsem ti ojel tátu. Co kdybych ojel i tebe?“
Lou Reeda sledujeme nejen jako nadaného hudebníka, vypjatou osobnost, ale také jako aktéra mimořádně zajímavé éry. Sám autor jeho životopisu lituje, že Lou Reed nenapsal autobiografii a snaží se zaznamenat alespoň některé historky:
”To byla Nico ještě s Velvety a pozvali nás na nějakej happening. Tehdy tu byly samý velký prostory. Byl jsem zfetovanej snad ze všeho, co jsem měl v bytě. Zbytek drog jsem nesl pro lidi, který potkáme na tom večírku. Nico byla sjetá jak puk. Šli jsme po ulici, jako je tahle, s velkýma dlažebníma kostkama. Nico měla sukni a štrádovala si to k Jill. A najednou povídá: ’Lou, potřebuju se vyčůrat.‘
Řekl jsem jí, že jsme jen pár bloků od toho místa, ať to ještě vydrží, jenže byla tak sjetá, že to nešlo. Neměla spodní prádlo, takže povytáhla sukni a přidřepla
si na chodníku. Byl jsem ohromenej i sjetej, tak jsem se zastavil a koukl se přes ulici k řadě zaparkovaných aut. Přímo před očima jsem uviděl poldu, jak zastavil hlídkovej vůz. Napadlo mě, že to je konec. Měl jsem u sebe tolik drog, že mě mohli zavřít na desítky let. Polda na mě chvilku civěl, pak se podíval vedle, všiml si Nico a povídá: ’Naučte ji na nočník, jo?‘ Pak zabzučel sirénou a jel zase dál.“
Recenzent Charles Pitter biografii charakterizoval jako krásné čtení, které připomíná dlouhý rozhovor s přítelem v oblíbené kavárně. Kniha skutečně není psaná jako lineární životopis a přestože zachovává přehlednost, umožňuje různé odbočky, vsuvky a vysvětlení. Ať už se jedná o vhledy do Reedova života nebo naopak odkazy na literaturu, historii, popkulturu.
Právě díky tomu je kniha „Lou Reed: Waiting for the Man“ více kulturní sondou a literárním textem než pouhým popisem.
Z anglického originálu „Lou Reed: Waiting for the Man“
přeložila Sylva Ficová
v roce 2015 vydalo Nakladatelství 65. pole,
1. vydání, vázaná kniha, 304 stran, 398 Kč
Lou Reed (2. března 1942 – 27. října 2013) narodil se v New Yorku a celý život jím byl silně ovlivněn. V dětství začal hrát na klavír, později na kytaru.
Na střední škole začal psát poezii. V polovině 60. let se stal frontmanem skupiny Velvet Underground, která je považována za jednu z nevlivnějších a přitom nedoceněných kapel. V roce 1970 ze skupiny odešel a začíná sólovou kariéru. Výraznými motivy jeho tvorby jsou do té doby tabuizovaná témata jako homosexualita, masochismus, drogy, násilí.
V roce 2015 byl Lou Reed uveden in memoriam do Rock and Roll Hall of Fame.
Jeremy Reed (1951) britský básník, prozaik a životopisec. Je autorem více než padesátky knih. Získal řadu ocenění, například od Královské literární nadace nebo Evropskou překladovou cenu.
Shoda příjmení s Lou Reedem je pouze náhodná.
Kontakty
Informační servis pro novináře, recenzní výtisky, rozhovor s překladatelkou
Zuzana Vlčková
+ 420 602 152 641
