Text a foto: Radim „Henry“ VALO.
Již po třetí přivítalo pražské ROXY Devina Townsenda a jeho ansábl, neboli Project. Pro tentokrát si sebou přizval norský Shining a Periphery. O tom, že o Devina bude velký zájem i když se v Čechách vyskytuje v podstatě každý rok, svědčilo naplnění klubu.
V sobotu se tedy před klubem, v celkem slušném marastu, vytvořila slušná fronta fanoušků, nažhavených na umělcovu produkci. Jakýmsi nedopatřením se mi stalo, že jsem i přes svůj relativně brzký příchod a to, že jsem očekával opačné pořadí kapel, vzhlédnul (spíše slyšel Shinig jenom z prostor šatny. Co naplat, stejně jako já, drtivá většina obecenstva se dostavila stejně jenom kvůli Devinovi, a tak jsem pozoroval vystoupení Periphery jako neutrální divák. Vzhledem k tomu, že jsem jejich koncert nezažil a jejich hudba nepatří do mojí sbírky, nebudu plýtvat slovy, jestli to bylo dobré nebo špatné. Věrný fanoušek si jistě svůj názor udělal a mně zbyde akorát ohodnotit jejich výkon, protože připravit publikum pro Townsenda a jeho sekundanta Ziltoida, toť úloha nelehká. Nicméně se to povedlo, dokonce se v určité chvilce objevil pod pódiem i circle pit.
Pauzu na přípravu pódia pro Devina nám hezky zpříjemnila již tradiční galerie jeho mnohdy povedených „autoportrétů“ na dvou velkoplošných obrazovkách, kde samozřejmě nemohl chybět galaktický korzár Ziltoid. Jak je již mnohým známo, druhý zmiňovaný má také svoji malou televizní show, a tak jsme nebyli ochuzeni ani o tuto kulturní vložku. Ani tedy nevím, kdy se přesně na pódiu objevil sám Devin. Co ale vím zcela přesně, je fakt, že už od úvodní skladby Thruth, přes patnáct let starý kousek, se vyskytovaly problémy se zvukem a to hlavně se zpěvem, ačkoliv na předchozích vystoupeních jsem tento problém nezaznamenal. Takže se pasáže, kde Townsend naživo supluje Anneke, vytratily někam do neznáma. Celkově by zasluhoval pán za mix pultem červenou kartu, protože problémy se táhly už od úvodních kapel. To že se na účinkující spíše nesvítilo, než svítilo ani nemá cenu rozebírat, ještě že tam byly ty obrazovky. Výběr skladeb byl poněkud zarážející, jelikož neobsahoval žádný vypalovák a ten to vysloveně chtělo. Ale když si vezmeme, co za poslední dva roky tenhle génius vydal, už se ani nedivím. K Devinově show neodmyslitelně patří komunikace s publikem a růžné hlášky, které si nikdy neodpustí. Nicméně jsem jich v sobotu zaregistroval o něco méně než je zvykem. Předpokládám, že se na tom mohl podepsat i časový rozvrh, končilo se totiž tradičně kolem desáté. Přídavek se také nekonal, jenom jakési vyústění do pohody se skladbou Ih-Ah!, kterou Devin odehrál úplně sám v těsném kontaktu s vděčným obecenstvem. Jakousi náplastí pro diváky dychtivější po razantnější melodii, byla poslední Kingdom a ta dala tečku za třetí zastávkou DTP v Roxy.
Odcházel jsem tedy po skončení se smíšenými pocity. Nejvíce se na tom podepsala již zmiňovaná kvalita zvuku, a ačkoli se maestro snažil sebevíc, nebylo to nic platné. Předkapely, by také zasloužily o něco víc prostoru, přeci jen půl hodinka na Shining je poněkud málo. Jenže to je názor můj a ne osmi set lidí, které na Devina přišli a ti si to podle odezvy jednoznačně užili.
Setlist DTP:
Truth
Fallout
Namaste
Night
Storm
Hyperdrive
Rejoice
Addicted!
March of the Poozers
A New Reign
Lucky Animals
Life
Christeen
Ih-Ah!
Kingdom
