Když jsem se dozvěděl, že v pátek 23.2.2007 zahrají v RETRO MUSIC HALL moji oblíbenci BONFIRE, nemohl jsem skoro ani dospat. Jako nepražákovi mi dalo trochu práce co nejblíž Retru v těch malých uličkách zaparkovat dodávku (no to víte práce…) tak, abych se zas v noci vymotal a dorazil home, ale podařilo se. Na místo jsem dorazil v předstihu, protože jsem očekávál nějakou tlačenici, která se však nekonala. V poklidu jsme se sešli s těmi co nemohou zapomenout na 80. léta kdy Bonfire, byli opravdu hvězdy stadionového formátu. Ne že by mi poloprázdný klub nevyhovoval, naopak žádná tlačenice u pódia ani u pípy, ani u okénka, kde byly k zakoupení tour předměty všeho druhu, tak to je pohoda. Musím si taky pochválit ceny trik a hlavně DVD, které jsou na ofiko trhu vidět za neskutečně větší mamon. Zdá se ,že Bonfire to opravdu dělají pro nás, pro fans.
Rozkoukávám se v příjemném prostředí, v nadějném očekávání věcí příštích. Je docela vidět a slyšet skupinku fanoušků, která dorazila z Polska, hezky připravenou vlajku s nápisem Bonfire, hned jsem si vzpomněl jak se někde nedávno rozproudila debata o tom, že cokoli napsáno na naší vlajce je znevážení státního symbolu atd ,atd. No nevím, mě to přijde prostě pěkný, ať už se to týká třeba fandění sportovcům, nebo kapelám. Ale to jsem odbočil jiným směrem, honem zpátky do Retra.
Večer zahajují SEVEN v čele s naprosto neuvěřitelným Honzou „ Kirkem „ Běhunkem. Páč taky trochu šmidlám na kytaru, docela mi padala čelist, ale naštěstí to určitě nikdo nepostřehl… To co Kirk předvádí, a ostatní mu víc než zdatně sekundují, tady rozhodně nemá obdoby, alespoň jsem ještě nikoho takového neslyšel. Kdybych tak měl aspoň desetinu jeho talentu a odcvičených hodin…no nic, tenhle vlak už mi ujel…..Je velká škoda, že tohle je tak trochu záležitost pro nadšence, co vyhledávají něco navíc, než běžnou komerční muziku. Ale je jasný, že taková kytarová /i jiná / ekvilibristika nebude masovou posluchačskou záležitostí. Je fakt že na to prostě člověk musí mít chutˇ. Měl jsem ji víc než dost, ale naprosto mě dostalo THE WHALE SINGS, snad ještě mnohem lepší než na CD.
O tom,že jsou to hvězdy rozhodně světového formátu,mě přesvědčilo celé vystoupení , za které by se rozhodně nemuselo stydět ani stále se měnící super trio 3G.Viděl jsem všechny jejich DVD , a kdyby na nějakém byli Seven ,teda hlavně Kirk, rozhodně by se tam neztratil…určitě by jim to i pěkně natřel. Taky jsem závistivě pokukoval po jeho vybavení, ale dost už chvály, basa a bicí si ji taky zaslouží. Takže na basu nám tam pěkně vyhrával Martin Przeczek/a taky by se dost basáků mohlo chytit za nos/, bicí soupravičku dost razantně obsluhoval Lukáš Kuneš.
Celý set byl docela dlouhý , byl jsem rád, že dostali tolik prostoru. Na závěr se ještě dostalo i na několik zpívaných písní, velice našlápnuto do světových pódií, doufám , že za chvíli uvidím, jak někdo ze zahraničí dělá předkapelu SEVEN.
A nádherná kytarová magie je za námi, budou rockové písničkové hody. Po spoustě beden , kterou měl za sebou Honza, jsem nějak marně vyhlížel pódiové aparáty Bonfire. Víc než úsporná sestava v koutku se krčících kombíček mě docela pobavila, a zas mi trochu stouplo moje kytarové sebevědomí (mám o fous větší bedničku…tak aspoň něco). Ještě to trochu zachraňoval HANS ZILLER, ale to se taky od hlavní sólové kytary aspoň trochu očekávalo.
Intro, a hrrrrr na ně!!!!!
Samozřejmě se začíná jedničkou z posledního alba DOUBLE X, takže se na nás valí DAY 911.
V průběhu celého vystoupení se ale vracíme do začátků, potěšilo mě hezky spojené HOT TO ROCK –DON´T TOUCH THE LIGHT . CLAUS LESSMAN, ano, tak to jsou BONFIRE. Jeho nezaměnitelný hlas poznám hned jak je někde slyším, a přestože už doba největší slávy je asi pryč, pořád mají velké hity, které se jen tak neztratí, a jejich stadiónový potenciál je pořád silný.Tento večer se však nějak nedařilo přesvědčit tu , asi odhadem, dvoustovku lidiček k nějakým větším zpěvovým výkonům. A rozhodně to nebylo tím, že by slova neznali. Celý večer se hrálo hlavně z alb 80 let,ale i na comebackových se rozhodně vždy najde solná písnička.Mám je doma všechny, a nejsou z těch ,které by se nějak hodně zaprášily.
Jak jsem se tak rozhlížel , skoro celou dobu si naprostá většina prozpěvovala, ale tak nějak pro sebe, tak jsem si taky sem tam brouknul……CLAUSS si pořád podával s někým ruku, usmíval se , a mezi písničkama měl několik pěkných pokusů o češtinu/..by mě zajímalo ,která učitelka ho asi měla v péči…/…..jeho :“díky móc,Ahoj Praha“,bylo celkem povedené,a na závěr , když představoval, si taky přidal do slovníku ještě :“můj parťák“, takže měl kolem sebe celkem 4 partˇáky.
Z fotek které byly k dostání zdarma v okénku merchandisu ,je znát, že byly pořízeny o pár let dřív/nebo šiková úpravička??/, kdy ještě vrásek bylo míň, a taky pár kilíček se přibralo, ale na funkci to rozhodně nemělo žádný vliv. Přistává první hit , kdy se málem dostala slza do oka, PROUD OF MY COUNTRY.
Když za chvíli přinesou na pódium akustickou kytaru, dá se tušit co bude .Je to tak ,moje oblíbená balada GIVE IT A TRY. Všech 5 muzikantů předvádí nádherně sezpívané vokály, to bylo pošušňáníčko. Za chvíli se taky dočkáme krátkého sóla na bicí v podání JŮRGENA WIEHLERA. Přichází opět všichni,CLAUS se šátkem na hlavě se po chvíli vnoří s mikrofonem v ruce mezi fanoušky pod pódium, je na všech vidět , jak moc je ta muzika baví a jak je těší těsný kontakt s publikem. Sypou na nás další letité hity,AMERICAN NIGHTS,SWEET OBSESSIONS,podle délky se dá už tušit ,že jdeme do finále. Samozřejmě nesmí chybět HARD ON ME a končíme …..READY FOR REACTION.Jo tak ready,to teda je…..
Samozřejmě, ještě jsme je dostali zpátky na pódium , hlavně ta banda polských fanoušků byla k nepřeslechnutí. Přídavky začínají opět akusticky, baladou YOU MAKE ME FEEL, kdy na konci si Claus všimnul, zjevně alkoholem unaveného, ale o to lépe a hlasitěji zpívajícího fanouška, vytáhnul ho k sobě nahoru, a dal mu trochu prostoru na závěr téhle skvělé hitůvky. Vydařený kousek to byl, a čekal jsem čím se dnešní večer zavší. Že to bude hit z prvního alba , SDI, mě vzalo přímo na komoru…..pěkně tvrdě zahrané, vynikající tah na konec. Ještě jeden příchod ze šatny a na úplný závěr BANG DOWN THE DOOR . Loučení , uklánění a hupky dupky do šatny. Ale konec ještě není. Za chvíli jsou mezi námi a vrhají se do podepisovacího a fotografického víru, prostě takoví bezva kámoši, žádné nafrněné hvězdy, pro které je i fotografování při hraní velký problém. Tak jsem si ulovil fotečku s Clausem a hned nato i Jurgenem, ale jak jsem koukal, hodně fanynek se taky nechalo vyfotit s basákem UWE KOHLEREM a CHRISEM LIBURGEM, který celý večer obsluhoval druhou kytaru. Nechal jsem si podepsat svoje DVD Golden Bullets, a taky fotečku pro známou, které bohužel mateřské povinnosti nedovolily účast na dnešním večeru. Tak ta mi teda bude závidět, protože tenhle večer stál za to!!!! Už se těším až do prodeje dorazí jejich poslední počin, DVD se záznamem DOUBLE X tour….jdu po něm!!Co jsem za celou dobu vůbec nějak zapomněl ohodnotit byl velice podařený zvuk, jak na SEVEN, tak na BONFIRE, velice díky mistrům zvuku , pěkná byla i světělná show . Šikovné je taky plátýnko nad pódiem, jen škoda , že účast nebyla taková, aby se uvolnil i balkón, mohlo to být pěkné podívání z vyšších míst.
Takže BONFIRE, a taky SEVEN !!,žádné sbohem, ale NASHLEDANOU!!!!!Rocku zdarec!
