Žádnému fanouškovy funkové a jazzové hudby jistě neuniklo, že jedna z nejvýraznějších kapel tohoto žánru, -123 minut, v loňském roce vydala své čtvrté studiové album s názvem Mom, které bylo kladně přijato jak kritiky, tak posluchači. Mezi další koncertní zastávku během jeho propagace patřil Lucerna music bar, kde kapela hrála 28. března
Odbyla devátá hodina kdy měl koncert začít a fronta na šatnu byla pořád až ke vstupu. Není tedy divu, že jako většina akcí v LMB i tato začala později. Než ovšem pánové nastoupili, sál se slušně zaplnil. Upřímně řečeno jsem čekal větší rozdíly ve věku posluchačů. Hudba kterou minuty hrají mi přijde sice složitá a nemusí lahodit každému uchu, nicméně jsem očekával více starších lidí, přicházejících za kvalitní hudbou. Místo toho mě čekala převážně omladina.
A v půl desáté všechno vypuklo. Za bicí usedl Martin Vajgl a na pódium naklusaly kytarista Zdeněk Bína a baskytarista Frederik Janáček, doprovázeni hostem Michalem Žáčkem, který hrál na všemožné dechové nástroje. Zahájilo se písní Mojo Bride a už bylo jasné, že se nikdo nudit nebude. Hned při prvních tónech a následných improvizacích bylo jasné, že z hlediska hudebního nás čeká nezapomenutelný večer. Dle mého názoru se Janáček i Bína řadí mezi českou špičku ve hře na své nástroje, což s přehledem dokazovali během celých neuvěřitelných dvou a půl hodin co hráli. Dechový doprovod s velikou dávkou exibicionismu celému koncertu ještě několikanásobně přidal. I ostatní nezůstávali pozadu a bylo vidět, že je koncertování baví. Frederik dokonce na chvíli seskočil z pódia a hrál v publiku.
Dočkali jsme se jak pomalých a klidných jazzových písní, tak rychlých a výbušných funky vypalovaček. Ke konci bylo i trocha experimentální tvrdší muziky, během které se kapela náramně bavila a publikum nezůstávalo pozadu. Všechno bylo proloženo velkou dávkou improvizace, která v kombinaci kytary a dechů zněla skvěle. Po dvou přídavcích byla velice povedeně a vesele představena kapela a konec.
Minuty ze sebe vydaly maximum a předvedli opět něco, co jen tak nějaká kapela nedovede. I posluchači s vysokými hudebními nároky si rozhodně nemohli stěžovat. Nezbývá než říci jediné: Díky moc!
