místo: Liqueur company area Vizovice
datum: 11.- 14.7.2013
Čtvrtek
Tak konečně nám dorazilo léto i na festivaly a bylo tím pádem nad slunce jasné, že ve Vizovicích nelze tradičně chybět. Bylo mi letos dopřáno pocty pro Vás za kolegu otevřít reportem první den, ale už v úvodu předesílám, že pln i jiných závazků, to vezmu tradičním průletem.
Tak jako je návštěva Vizovic pro mnohé již tradicí, tak stejnou tradicí je úvodní kapela. Jako vždy říkám, že ta první to nemá snadné, tak tento případ je tou pravidlo potvrzující vyjímkou. FLERET zrají jako víno a i když jsem hudebně skutečně zcela jinde, tak mi jejich set vždy příjde na pohodu. I když letos, nežli jsem se zaparkoval, ubytoval a připravil potřebné, jsem dával jejich set jen z poslechu a dorazil jsem, když se už uklízelo. Škoda, příště pospíším, opravdu to z dáli znělo malebně.
Když na stage dorazila partička zmazaných broučků TROLLFEST, tak první dojem byl úsměv. Ještě větší úsměv je, když člověk v jistém pokusu o chytání textů zjistí, že nemá šanci rozumět. Takže zbývá k poslechu už jen šprýmovná fúze pagan/folk metalu s vizuelností, jak si ti hoši dokáží zablbnout. Pro mě osobně pro rozjezd festivalu příjemné.
Nyní bez sebemenší snahy o negace dávám info, že skupinu ARKONA tak nějak už vypouštím ze zřetele a místo koncertu jdu poznávat už stokrát poznaná místa. Nic proti kapele, fans jistě má, jen jsem je za posledních pár let už potkal hudebně tolikrát, že si dávám pauzu. Okoukané a asi i obehrané, což nemyslím ve zlém, ale stále stejnou polívku si k jídlu taky nedáte.
O to větší pamlsek byl set PRIMAL FEAR, kdy se mi dostalo na skutečné dobroty. Ralf to sází jak o život a má to úžasnou energii. Že, Metal is Forever, je nad slunce jasné a celkem se těším jak dopadne a co přinese právě připravovaná deska. Je mi i trochu líto, že se nedá zůstat až do konce setu, ale povinnosti mě volají jinam a klonovat se mi zatím moc nejde.
Už ze zmíněného, mi trochu proplouvají i následní GRAVE DIGGER, což mě mrzí ještě víc. Možná bych právě nyní jako jindy před tím, uvítal, pokud by někdo z vás poreferoval jaké to bylo, protože jsem do areálu dorazil až když se chystala další kapela. Hoďte info, díky.
Když tak přemýšlím, jak se ten čtvtek hudebně vyvíjel, tak to celé bylo skutečně spíš jako správně cáklá párty, kdy se to pářilo všechno se vším. LENINGRAD COWBOYS asi budou vším možným, jen ne kapelou, která by se měla brát vážně. Je to show, je to „úlet“ někam do nitra rozhašeného jukeboxu, kde se mixuje nesmíchatelné. Neodmyslitelná image natužených vlasů, uniformita doplněná o groteskní boty, stále se pitvořící muzikanti a k tomu mix všeho. Vše, ale hlavně nikdy vážně. Takže areálem zní klasika, disko, heavy pecky, častušky a k tomu teátr na podiu. Bavím se a to i přesto, že ve mě čas zatím nedokázal zavát slušnou averzi ke všemu co zní a zavání rusky. Třeba to časem přejde, bude to chtít asi víc takových koncertů.
Po třech letech na stejném místě a opět setkání z nejpříjemnějších. ACCEPT. Má cenu psát něco dál? Legenda, která se znovuzrodila z popela a stále se vybrušuje do největšího z diamantů. Měl jsem možnost je slyšet už několikrát, ale mám dojem, že letos to bylo best of. Kapela v naprosté pohodě ale s takovou energií, že by to srazilo na kolena kdekoho. Za mě rozhodně nr.1 celého festivalu a zvláště pokud došlo na Breaker, jsem byl poslechově „na kaši“. K tomu perfektně vyváženej set ze starší i nové tvorby a výkon Marka Tornilla je jak z říše snů. Nevím jak to mají ostatní, ale jsem rád, že ho kapela nenutí být klonem exfrontmana a to ani v hitech které kapelu proslavily. A i právě pro jeho hlas i zpěv jsem rád, že kapela do balíčku přídavků zařadila Teutonic Terror a nesází jen na osvědčené fláky. Psal bych asi romány z pochval, ale není zde tolik prostoru.
Kapela co zavírala programově den, to pak vůbec neměla jednoduché, aby přišla s něčím, co by přebilo královskou fleš v červených od Accept. Přesto nemohu DRAGONFORCE upřít, že jejich set byl také velmi výživný a byl to mazec. Je fajn koukat se na cvrkot prstů po hmatníku, kdy vidíte, vnímáte pohyb, ale není sebemenší šance ho postřehnout. A vyhýbám se polemikám o pochopení pohybu. Za mě osobně výtečná záležitost pro vytvoření rovnítka, že speedmetal jsou zkrátka Dragonforce. Perfektní tečka na závěr dne a já hned ráno celý svěží předávám pomyslnou redakční tužku. Za mě osobně Vizovicím zdar a čekám zda někdo napíše o těch Grave Digger.
Zdeněk Klouda
—
—
Pátek
Jako čerstvá síla jsme dorazili až na poobědový setík DARK GAMBALLE, tedy pár rychlých záběrů z davu a jedme se podívat, co se od loňska změnilo v areálu – ano, je vše na svém místě, zaběhlý pořádek už nedovoluje zvyklým návštěvníkům předhazovat nějaké novoty. Všechno ale funguje jak má – „festivalová Plzeň“ stále chutná pouze jako festivalová Plzeň a Radegast spíš konstantně nechutná. Dost ale o areálu, ten už známe jako své boty…
NEONFLY jsou přesně tou kapelou, která sedne na Masters jako zadnice na prkýnko a frontman se snaží, seč mu hlasivky stačí. Power je to svižný,melodický a protože dostali kluci do zad ještě pořádnou marketingovou masáž, určitě jim to pošlape do výšin celkem rychle.
Italští folkmetaláci ELVENKING to mají ve svém žánru těžké se prosadit a navíc pro mě jsou novinkou. Když to nakonec dotáhnul i zvukař ke přijatelnému výsledku a pánové přidali dost pódiové snaživosti, na živo se to dalo. Desku ale nechť si koupí někdo jiný, já radši to, co se na nás chystá…
AUDREY HORNE jsou svěží vítr do jinak ponurých blackových norských vod. Pánové předvedli svěží melodický hard rock, který mě fakt donutil minimálně rytmicky si klepat končetinama. Prozatím dneska nejlepší komunikace s davem a vůbec razance při pódiové prezentaci. Můj první letošní tip na důkladnější poslech.
Pro změnu PRONG na mě nezanechali nit mokrou, prostě mi tenhle mix thrashe a heavíku tep nezvedne. To nicméně neplatilo o fanoušcích v prvních řadách – pro nás ostaní tu byly připraveny pivní stany.
THE 69 EYES nejsou až tak neznámou bandou v našich končinách, ale devět let od posledního koncertu už nejednomu posluchači prošedivelo vlasy, takže se na ně přišel podívat pěkný zástup lidí. Konečně dav až ke zvukaři. Melodický až podmanivý rock si umí získat pozornost, přesto naše ucho se těšilo na ještě lepší skvosty.
Velká část lidí, se kterými jsem přišel během festivalu do kontaktu, dávala na jevo své nadšení z letošního setu RAGE se symfonickým „Lingua Mortis“ orchestrem. Zážitek doprovázený perfektním zvukem, čitelnost jednotlivých nástrojů a do toho pohodová hudba. Všechno to znělo ale úplně jinak, než když si přehrajete „obyčejné Rage“ jen tak doma v obýváku. Prostě mohutný zážitek – pro některé dokonce zdaleka i největší z letošních Masters.
Na co jsem se dneska osobně těšil já, byl neustále bláznivou hudbu produkující DEVIN TOWNSEND a jeho Project. No, co k tomu říct – bohužel jsem měl asi moc velká očekávání. Po dvou posledních supershow v Roxy jsem vkládal oprávněné naděje do velkého pódia a pořádného davu fandů, kteří umí ocenit chytrou muziku. Ani velký dav se nedostavil, ani husina z toho nebyla. Bylo to (za mě) pouze dobré a to je na Devina málo. Rozhodně za to nemohl absentující kytarista, ale asi bych to svedl na výběr songů, které bych čekal trochu veselejší – až že jich Devin má v kapse dost. Vizuálno obstaral starý dobrý Ziltoid, ale přestože konec setu se konečně začal dostávat do správných otáček, za střízliva mě to do extáze nepřivedlo :-)
Docela mě mrzel odvolaný set The Exploited, protože ti by přitáhli ještě pořádný dav, ale jejich kamarádi ze Skotska, CERTAIN DEATH, to taky sakra dobře rozjeli. Sice kluci rozhodně nemluvili anglicky :-) , ale už dlouho jsem si neříkal ještě jeden song a jdu spát.. tak ještě jeden…ještě jeden. Byl to prostě parádní punkovej mazec a čerstvá šťáva do usínající noci…
—
—
Sobota
Nemůžu si nevzpomenout na loňské kyselé obličeje, kdy jeden nevěděl, jestli zvolit pláštěnku, deštník nebo jestli se déšť areálu likérky vyhne a bude stačit mikina. Letos bylo naproti tomu sto procentně festivalové počasí. Nekonala se žádná vedra a ani kapky na nás nepadaly, tedy v tomhle ohledu to pořadatelé zorganizovali bezchybně. Taky časy hraní se víceméně držely předepsaného plánu. Což mě přivádí k dalšímu plusu, který se na Masters drží a který chci vypíchnout – to jsou přestávky mezi kapelami. Osobně mi je milejší o třetinu menší počet kapel, ale aspoň má fanoušek čas si vydechnout, občerstvit se a třeba po dvou hodinách přijít do areálu, kde prozatím propásnul jedinou kapelu. Jinde se praktuje zběsilé pobíhání mezi několika pódii, abych si užil aspoň část setu a nakonec má z toho člověk akorát v hlavě sekanou… Proto se na Masters tak rád vracím.
Dost úvah a hurá na kapely – WARHAWK jsem dal jen letmo, proto jsem si stihnul všimnout jen spousty hudebníků na scéně. Kdo je ranní ptáče, může se vyjádřit. To NIL už jsem si ujít nenechal a spousta hudebních nadšenců se mnou. Nejen pěkná zpěvačka, ale i podmanivá baladická hudba, byla přesně to pravé pro probouzející se tělo.
Následující EGOTRIP už trochu přitvrdili, ale stejně jako SSOGE jsem je sluchově trochu vypustil a radši pro vás nacvakal pár snímků z areálu. Ty si můžete prohlédnout nejen v této galerii, ale hlavně v rámci ATMOSFÉRY Z MASTERS.
Slovenské kapely jsou ve Vizovicích tradičně dobře přivítány a tvoří předěl mezi tuzemskými celky a zahraničními lákadly. Tentokrát nám bratia dovalili DESMOD a očekávaně to mělo fakt dost energie a nadšených fanoušků…
Musím říct, že letos, více než na jiných ročnících, zápasili zvukaři s technikou. Praskání, hučení, výpadky atp. ale vzbuzovaly spíš úsměvy u davu fanoušků a neměly dlouhého trvání (ksichtili se spíš vystupující, což je pochopitelné). Jedna z kapel, která to odnesla, byli AMARANTHE. Jakmile se nazvučilo, tak dva vokály ve spojení s moderním metalem zněly opravdu chytlavě. Někdo by řekl diskotéka, ale mně osobně to nevadilo. Vizuálně se bylo opět na co koukat, takže kvalitní program :-)
Z BRAINSTORM jsem měl takový ambivalentní pocit. Muzika mi do ucha prostě nelezla – nebo lezla, ale tenhle syrovější sound se nedostal do správných zákoutí mozku působících blaženost. Akce na scéně byla ale velmi výživná a fotogenická, proto opět nechám soudy nad kvalitou vystoupení někomu z vás… Každopádně dav už narost do úctyhodných rozměrů a dokonce si kapela vysloužila mezi posluchači vlastní vlajku, takže měli pánové zasloužený úspěch.
Finský diskometalový crossover WALTARI je v Čechách velmi často, proto i já jsem si řekl, že jen ze zadní tribuny provětrám bubínek. Přesto, jak jsem se už nejednou přesvědčil, Kärtsyho živelný projev mě opět na hodnou chvíli přikoval mezi pařícím davem a značnou část koncertu jsem tam vydržel. Tedy pánům patří palec na horu, pořád jim to šlape.
Daleko působivější atmošku ale vyčarovali portugalští MOONSPELL. Radši bych si je přestavil někde okolo půnoci, ale pánové fakt příjemně překvapili a i během stmívání dokázali naprosto sthnout dav. Jak mistr moderátor (jeho jméno mi uniklo) trefně připomněl skladu Opium, zavzpomínal jsem dlouze na jejich deset let starý počin a v koutku duše si přál, aby mi ho zahráli. Joo, to byly časy, kdy jsem nevyhovující dar – triko Iron Maiden (heavíkáři prominou) – vyměnil právě za Moonspell (Darkness and Hope)… Za tu dobu pánové ještě hudebně vyrostli a pro mě to byl zážitek dne.
Následovali takový finský Kabáti oblečený do masek příšerek a říznutý rockandrollem – to je masová zábava naprosto pro všechny – LORDI. Konečně se mi splnilo každoroční obtížné proplouvání davem ve snaze udělat pořádnou fotku. To znamená hlava na hlavě, všichni vesele hltají každý tón a já jsem nezvaný vetřelec, ledoborec, který všechny ruší svým přemísťováním :-) Přestože mi asi úplně nedojde, jak můžou mít Lordi takový extra úspěch, fandím jim. Show kvalitní, bylo na co se koukat, lidi skákali jak klokani v době říje, takže objektivně největší show večera.
Byl jsem samozřejmě taky zvědavý na kytarového hbitoprsťáka, který si do ničeho nenechá kecat a třicet let už nás oblažuje svými sóly. Byl jsem zvědavý, jak YNGWIE MALMSTEENA přijme dav ve Vizovicích. Myslím, že to není úplná masovka a že ho většina přihlížejících vidělo dnes večer na živo proprvé (taktéž já) a nějak nevím, jak tohle vystoupení charakterizovat. Poslouchat se to dalo a Yngwie máchal nejen rukou, ale i skákal po pódiu jako čertík. Mám jen pocit, že ta jeho hudba už spíš zůstala u devadesátkových riffů a po třetím songu mě to pomalu začalo nudit. Vydržet hodinu a půl koukaním na hradbu Mashallů někde z dálky mě opravdu nelákalo, proto jsem zavelel na ústup do základního tábora a nechal si ujít i velmi slibné vystoupení Masterplan. (update – doplněny fotky od Zdeňka)
—
—
Neděle
Přestože jsem se pokoušel být ranní ptáče, dorazil jsem až na konec setu DYMYTRY a skutečně se podivil, kolik si pánové stihli nahrabat za poslední roky fanoušků. Z nedělní výplňovky se stali magnetem na čestvé příchozí a fakt jsem valil oči, že v 11 dopoledne je plno až ke zvukaři, skoro jako na Devina. Muzika je to ostatně chytlavá.
Překvapením dne pro mě byli EMERGENCY GATE, Němci střídající metalcore s dalšími zábavnými prvky mě fakt uchvátili. Konečně jsem tady zažil wall of death a circle pit a tahle muzika si rozdováděné fanoušky fakt zasloužila. Chytlavé, melodické, sekané riffy, jako když vám někdo sází do těla jednu kulku za druhou a s vámi to pořádně škube. Tedy můj další tip na hlubší poslech.
U fanoušků měli ještě větší úspěch HARLEJ, kdy si slova známých songů mumlal i nejeden drsný securiťák. Přesně tohle lidi chtějí, aby se poslední den dostali do nálady. Já už měl v tu dobu náladu dostatečnou, takže jsem se až tolik nezdržoval a v ústraní si počkal na další hudební lahůdky. Fakt je, že česká klasika platí na lidi na všech tuzemských festivalech (kromě těch, kde zastoupení ČR prakticky nenajdeme (Brutal)). Prostě nabízejte Čechovi šampaňské, ale on si radši dá osvědčené pivko…
Mezi moje favority ve female fronted symphonic metalu sice XANDRIA nepatří, ale to neznamená, že na Masters zanechali špatný dojem. Dav byl slušný, melodie i projev taky, ale holt můj apetit není úplně nakloněn německé symfonické hruškovici, proto pište, jak zaujala kapela právě vás…
Značně víc házeli palicema následující US thrashoví bardové SANCTUARY. Vyceněné špičáky a agresivní projev na pódiu měl celkem úspěch. Navíc tohle na rozdíl od oldschoolových thrashových mlátiček je schopné moje ucho zkousnout celkem v pohodě.
ANNEKE jsem úmysleně nechal šumět pouze z povzdálí, protože tohle na mě bylo moc přeslazené. Až poslední song vypůjčený od Devina Townsenda mě vytrhnul z nudy (něco z alba Addicted), ale to nebylo až takové překvapení, když se s Devinem dobře zná…
Následovalo trochu netradiční spojení žánrů – nejdřív se svojí death metlou nastoupili ATROCITY, pak k pánům přibyla zpěvačka Liv z LEAVES‘ EYES a potom nástroje převzali i její kolegové. Zrovna tyhle dvě bandy mi dohromady ze začátku moc nezněly, ale po chvíli jsem si zvyknul. Zvlášť když pódiové show začaly vévodit dvě spoře oděné blondýny, nejeden odcházející chlap se zase otočil a zaplul zpátky do davu :-)
POWERWOLF dostáli pověsti jedné z velkých hvězd festivalu. Nevím, jestli lidi už nezabírali místa na Avantasiu, ale rozhodně byl plný plac až dozadu k tribuně. Každopádně si pánové tenhle velký dav zasloužili. Neméně důležité – konečně jsme mohli slyšet zpěv hodný symfonického power metalu. Attilův mohutný hlasový projev perfektně doplňuje bratry Greywolfovy a celek je správně atmosférický, aby ještě nespadnul do zaběhnutých klišé, které často v tohle stylu vnímám. Dobrá práce.
Popisovat výkon souboru zvaného AVANTASIA je vlastně jednoduché – „pouze“ splnili očekávání většiny fanoušků – byla to totiž perfektní tříhodinová show plná známých jmen, zvučných hlasů, spousty světlotechniky a všechno to dohromady klapalo bez zaškobrtnutí. Pořadatelům se podařilo přesně to, co zamýšleli, tedy udržet našlapaný areál až do půlnoci. Ou jé…
Únava z cestování a hudebního maratonu je fuč a opět zbyly jen ty dobré vzpomínky na nejlepší rockový tuzemský fesťák. A vy se nestyďte a napište, co se líbilo vám nebo se naopak nelíbilo :-) Nehledě na kapely se příští rok zase uvidíme, protože Masters mají prostě jedinečnou atmosféru, kterou si nemůžeme nechat ujít…
—
Masters of Rock 2013 3 komentáře reakcí