V rámci druhého základního kola Emergenza festivalu se 2. prosince v klubu Chapeau Rouge představilo osm kapel, aby soutěžily o přízeň diváků a vysloužily si tak postup do semifinálového kola. Ještě sedmkrát si můžete zajít do výše zmíněného klubu a s podobným scénářem sledovat počínání začínajících a méně známých uskupení.
Průběh festivalu je jednoduchý: Kapela, která prodá více lístků, má pak větší šanci získat ten správný čas na hraní a zaujmout tak co nejvíce diváků. Ti po odehrání půlhodinového setu prostým zvednutím ruky hlasují pro bandu jejich srdcím nejbližší. Každý svého štěstí strůjcem a kapely, které si přivezou nejvíc fanoušků, mají v základních kolech vítězství téměř jisté. Následuje semifinále, finále, sláva, sex, drogy… však to znáte :-)
Jako první vyskočili na mini pódium X Left To Die – zajímavý, místy klidný rock, který střídaly povedené core riffy. Kluci si prostě přišli zahrát, neřešili nějaké hlasování a před poloprázným klubem jim to šlapalo výborně. Následující Evil Lotion se se svým setem ukázali jako druzí. Zde spíš než za jejich punkrock dávám body za to, že sami cítí ve svém výkonu ještě nedostatky a nebojí se si to přiznat :-) Ještě trochu sehranosti a ono to půjde…
Skupině Daryl Green sehranost nechybí a také pódiové vystoupení je už léty vypěstované, ale dnes odlehčený alternativní rock mezi diváky ruce nezvedal. Pánové si to nicméně užili a kdo alespoň trochu poslouchal, určitě jejich výkonem nemohl být zklamán.
U.K.B. Pub Rock Praha mě naopak svým projevem nijak neoslovili a začal jsem přemýšlem nad nedostatkem a zároveň devizou celého festivalu. Nikdy se organizátorovi nepodaří, aby se sešly žánrově podobně zaměřené skupiny, a tedy než se fanoušek dočká svého folku, musí přetrpět nějaký ten hardcore – nebo naopak. Pro takové chvíle „nudy“ tu máme naštěstí bar nebo hospodu nad ním. Na druhou stranu mají neznámí interpreti šanci proniknout i k publiku, které by na ně jinak nikdy nepřišlo.
Další kapely se už pokusily vzít osud do svých rukou a přitáhly si fanoušky a potenciální zdvihače rukou. První z nich byli žatečtí Fraternity. Bohužel za poslední léta jsem slyšel už tolik podobných, že mi kvality těchto mladíků asi dlouho v hlavě neuvíznou. Diváctvo však bylo očividně spokojené a přeju tedy klukům, aby jejich snažení přineslo to ovoce, jehož strom se právě pokoušejí zasadit.
Zajímavým elektronickým zpestřením pro mě byli No Good OK, kteří na rozdíl od některých předešlých už svoji originální hudební cestu našli… Přiznám, že mi je také daleko příjemnější jejich anglicky zpívaná muzika, především protože je nepoměrně těžší složit českou skladbu s podobně pohodově melodickým vyzněním, jako to umí pár desítek anglických frází… Ono je to často blbost, ale jak se to dá do angličtiny, pěkně to zní, že? :-)
All Friends Dead radši nebudu hodnotit, protože jsem ovlivněn již od vzniku kapely jejich parádním skákavým HC/DC… Core styl je v novém tisíciletí stálicí mezinárodní tvrdé hudební scény a kluci v něm prostě umí pádlovat… a jsem velmi rád, že to předvedou i na jaře v Akropoli, kde budou jistě jedním z černým koňů některého ze čtyř semifinálových kol.
Vítězem tohoto klání se stali Up Against It – takoví středoškolští Blink 182 – kteří se silnou základnou svých kamarádů mají určitě šanci na větší úspěch. Na takový podbízivý punk se prostě musí někdo chytnout, především když má své nesporné kvality…
Postupující:
1. Up Against It – 38 hlasů
2. No Good OK – 33 hlasů
3. All Friends Dead – 32 hlasů
Musicfoto si rozhodně počká, jak se letošní ročník vyvine. Když už máme to finálové kolo také v Praze, určitě se skočíme s foťákem podívat i tam, abychom mohli přinést zprávu, kdo že je v tomto ročníku ten nej…
