Myslíte si, že pořádné rockové festivaly se dají pořádat jen v létě? Omyl! Pořadatelé zlínského Masters of Rock nezaháleli ani v zimě a uspořádali v sobotu 3.12. velkou metalovou oslavu. Hala Novesta začala žít touto hudbou už v jednu hodinu odpoledne a na všechny zúčastněné čekal dvanáctihodinový hudební maratón.
Přiznám se, nejsem právě fanda této tvrdé muziky, ale proč si nerozšířit hudební obzory a neposlechnout si jednou za čas pořádný nářez. Dorazila jsem do Zlína právě v momentě , kdy končila své vystoupení první kapela Daimonion. Název sice zní poněkud zahraničně, ale jedná se o pražskou kapelu, která ( ikdyž se tomu zdatně brání ) svým stylem trochu připomíná německé Guano apes, a to zřejmě kvůli hlasu zpěvačky.
Další českou partičkou byla plzeňská skupina Interitus. Jak o sobě sama kapela tvrdí, hrají tzv. symfonický metal. Symfonický proto, že obvyklou sestavu nástrojů doplňuje také flétna a viola. V době, kdy hráli Interitus, jsem ještě pořád měla práci s rozkoukáváním se po hale, ale musím říct, že kapela měla docela slušně našlápnuto a lidem se hudba líbila, ikdyž bylo teprve něco málo po druhé hodině odpolední.
Poté přišlo na řadu zvláštní překvapení celého dne, čímž byly dvě kapely – Wohnout a Vypsaná fixa – které zřejmě měly odlehčit tvrdou metalovou atmosféru. Myslím, že samotným muzikantům se moc dobře nehrálo, když viděli pod podiem úplně jinou skladbu publika, než na jakou jsou zvyklí. Zaslechla jsem kolem sebe pár takových názorů, že Wohnout, s jejich praštěnými texty a výrazy při vystupování, se ještě dali zkousnout, ale Vypsaná fixa prý metalové fanoušky už natolik nebavila, že postupně odcházeli k pípám a klobáskům.
Mimochodem, když jsme u toho jídla a pití, musím pochválit Zlín za přichystání perfektního pohoštění. Morava je v těchto věcech prostě nepřekonatelná. Před halou se nacházelo několik stánků s různými pochutinami, ať už šlo o prasátko na rožni, různé druhy klobásků, hot-dogy, polévku, langoše, bramboráky, zelí s uzeninou,…….K pití se v krytém vyhřívaném stanu podávaly různé druhy pálenek, svařené víno, pivo, káva, nealko…. prostě vše, co si hrdlo ráčilo.
Ale vraťme se k hudbě. Asi kolem páté hodiny se na scéně objevila francouzská kapela Tagada Jones. Název ve mně spíš evokuje nějakého dobrodruha z divokého západu, ale tato kapela nemá nic společného ani s historií, ani s country. Jejich stylem je v této době docela moderní nu-metal, takže působili jako trochu tvrdší Limp Bizkit, ale k tomu jim chyběl charismatický Fred Durst. Výsledkem však bylo to, že návštěvníci se na jejich vystoupení tvářili poněkud nemastně neslaně a rádi jim na rozloučenou zatleskali, aby už mohli přivítat stálici českého metalu, skupinu Arakain.
Arakain se zpěvákem Honzou Toužimským hráli perfektně a předvedli pár věcí ze svého nového alba Warning. Samozřejmě došlo i na starší kousky, které strhly ke zpěvu fanoušky. A jak bych to řekla….hala při Arakainech pěla z plna hrdla.
Kolem sedmé hodiny se na pódiu objevila první finská kapela Korpiklaani. Jejich stylem je směsice metalu a folku, což kapela bezvadně podtrhla svým oblečením (klobouky, podivné severské botky) a hudebními nástroji (harmonika a housle). Musím říct, že tato hudba se mi líbila. Snad proto, že na podiu bylo plno, živo a kapela působila svým vystupováním sympaticky a vřele. A fanoušci skákali, jásali, hrozili……prostě se bavili!
Podium bylo zahaleno a konaly se na něm velké přestavby. Až po půlhodině se fanouškům v plné polní ukázala jedna z největších hvězd večera, švédská kapela Hammerfall. Jeviště připomínalo ledovcovou krajinu a na lidi se v prvních okamžicích sypal sníh. Za bubeníkem se ve výšce vznášelo obrovské a trochu kýčovité kladivo, ale budiž! S jakou energií kapela na podium naběhla, tak se také po hodině neuvěřitelného nasazení s fanoušky rozloučila. Musím říct, že jejich vystoupení bylo vážně jednou velkou show. Už jen blýskavé kovové kostýmy, ve kterých pánové vystupovali, dávaly najevo, že slovo metal je modlou této kapely. Fanoušci si vykřičeli 3 přídavky, a pak už jen zbýval hřeb večera v podání finské legendy Stratovarius.
Stratovarius se po nesnázích vrátili opět na scénu a dokazují, že bez jejich hudby by metalový svět utrpěl obrovskou ztrátu. Kapela je omlazená a přesto velice charismatická. Publikum nepřestávalo jásat ani mezi jednotlivými songy a myslím, že sama kapela musí být pyšná na to, kolik fanoušků stále mají i v takové malé zemi, jakou je Česká republika. Stratovarius předvedli průřez svou hudební kariérou a zde je na ukázku pár písní, které ten večer odehráli: Hunting High And Low, Speed Of Light, Kiss Of Judas, SOS, Maniac Dance, United, Forever.
Co říct závěrem? Já jsem odjížděla po půldni hudebního maratónu pořádně utahaná a nahluchlá, protože pan zvukař publikum vůbec nešetřil a některé kapely až nepěkně přezvučil. Ovšem otázkou je, jestli si toho všimli i praví metaloví fanoušci, kteří byli v absolutní v euforii z hvězd takového formátu. Musím také pochválit organizaci celého festivalu, kdy se jelo přesně podle line-upu a nedocházelo k žádným zpožděním. Snad jen škoda té zimy, není nad to, když se na festivalu může člověk posadit do trávy a vychutnat si všechnu tu hudbu ve větší pohodě. Ale co se dá dělat, když už máme Vánoce za dveřmi!
Jana Matulajová
