„Dvě podia, a asi jedenáct kapel – nádhera až oči při pohledu na plakát přecházely a kolena se podlamovala……“ Reálný obraz celé akce se však, již v průběhu příprav, stále více vzdaloval tomuto avizovanému pokračování letního Brutal Assaultu. Předem neuvedenou hlavní hvězdu, byla-li kdy nějaká vůbec v jednání, se zajistit nepodařilo a těch několik kapel, které se mohly stát tahouny celé akce postupně odpadaly jak listí z lip v olšanských alejích koncem listopadu, až zbyly jen holé větve.
Zda šlo jen o souhru nešťastných náhod, které nakonec neumožnily dostát slibované úrovni koncertu, poměrně slušně nastavené na uplynulých ročnících Brutal Assaultu nebo o nedůslednost a nepřesnost v jednání pořadatele nejsme schopni posoudit a vzhledem k tomu, že na festivalu samotném se nám, například formou několika slov do mikrofonu ze strany někoho odpovědného, žádné informace či vysvětlení nedostalo (jak asi někteří očekávali), nezbývá než se o tom dohadovat.
Dorazili jsme přesně s otevřením sálu a tak jsme měli příležitost zahřát své končetiny v potemnělé atmosféře Kulturního domu v pražské části Kyje. Čekání na první metalový nářez nám pořadatelé zpříjemnili střípky z bohužel ještě nedodělané DVD kompilace z letního Brutal Assaultu. Tomu kdo tuto zajímavou akci navštívil, se svezla nejedna krvavá slza nostalgie po tváři.
S drobným zpožděním, jak už to na hudebních akcích bývá, nastoupili na scénu polští deathmetalisté Hate. Za poslední měsíc jsem při poslechu jejich alba Anaclasis… strávil nejednu pěknou cestu metrem, proto jsem se na ně velice těšil. Vystoupení jsem si vychutnal, ale přeci jen to v malém sále neznělo tak čistě a úderně, jak by fanoušek znalý jejich studiové nahrávky očekával. Prostor dostali na pět nebo šest skladeb, které byly vkusně vybrány z již zmíněného posledního alba. Občas se mi zdálo, že si zpěvák v určitých pasážích nebyl jist textem, ale co by jim věrný fanoušek neodpustil, hlavně, že po jistě strastiplné pouti po českých silnicích dorazili.
Nohy začaly pomalu tuhnout, sál se začal rychle zaplňovat a přestávku na přestavbu jsme tak mohli strávit popíjením zlatavého moku. Právě v takových chvílích bych zde možná uvítal nějakého schopného uvaděče, který by – i když se to na metalových akcích moc nenosí – komentoval výše zmíněnou smutnou situaci a nějakým tím brutálním vtipem navnadil fanoušky na další vystoupení.
Příjemným překvapením byli holandští metalcore nadšenci Textures. V létě jsme si jich moc neužili, protože jsme byli plni rozporuplných dojmů z před nimi hrajivších Dimmu Borgir, proto jsme byli zvědavi, co předvedou v komornějším prostředí. Nejen že nás nezklamali, ale svým velice živým přístupem, na kterém bylo vidět, že si svoji show náramně užívají, působili jako živá voda (nebo spíše mrtvá voda?) na sluchový systém. Jednoznačně, dle našich subjektivních názorů vrchol večera.
Nechceme tím upřít následujícím kapelám jejich kus práce, který na poli metalové muziky odvedly, ale pro nás, jakožto posluchače, kteří jejich hudbu překročili (směrem vpřed myslím) a ani ve svých „poslechových začátcích“ nikdy do tvorby Sodom a Samael nepronikli, nebyl jejich výstup ničím, bez čeho bychom ten večer neusnuli. Ani Pungent Stench mě skladbami značně se nořícími do šedého průměru deathmetalové hudby začátku devadesátých let o svých kvalitách nepřesvědčili. Je pravdou, že v některých pasážích se při Samael i naše hlavy začaly samy od sebe pohybovat do rytmu, ale bohužel těchto několik chvil bylo na druhé straně vyváženo momenty, kdy dnes již překonané rifové postupy a hlavně atomický bubeník, nikterak hvězdného zvuku, tak trochu připomínal páteční zábavku v hospodě na okraji Kopidlna. (nic proti Kopidlňákům chlapi!)
Dokonce Sodom jsme již nevydrželi. Thrash metal v této své výchozí podobě není zrovna naším šálkem, ať už jakéhokoliv tekutiny, a tak po vyslechnutí zhruba poloviny jejich výstupu jsme se vydali na autobus, s tím, že sice oželíme výstup závěrečných Avulsed, ale zato nebudeme muset čekat hodinu navíc na další spoj. Dobře jsme udělali. Avulsed se nekonali.
Shrnutí celé akce tentokrát bohužel nevyznívá příliš pozitivně. Mnoho věcí se nezdařilo a pramálo se jich povedlo. Pořádání takovýchto sešlostí jistě není snadnou záležitostí, ostatně sami s tím máme jisté zkušenosti, od takto zavedených pořadatelů je ale přece jen namístě očekávat mnohem vyšší standard, než který byl tento večer schopen nabídnout. Příště to ale určitě bude napraveno a všechna slova kritiky budou zapomenuta.
