Reportáž z koncertu v pražském klubu XT3, který se konal 18.10.2007, sice přináším s mírným zpožděním, ale nic naplat, když se jedná o výjimečnou „miniakci“, je dobré o ní napsat i za půl roku. Tohoto čtvrtečního večera se v žižkovském klubu premiérově představila brněnská kapela Tensticks, hrající tzv. „progressive rock“, a pražská čtveřice Baraki, která svůj styl nazývá „street rock“.
Jako první si XT3 vzali do parády Tensticks a ukázali Praze, jak hutně zní moravské kytary. Kapela zahrála téměř hodinový set, ve kterém se objevily skladby ze dvou dosud vydaných alb Pohledy a Zrozeni, a přidali také několik nových věcí, které budou k slyšení na právě dokončovaném CD s názvem Živé terče. Mezi nejchytlavější songy večera patřila bezesporu rozehřívací Hej, novinkové Živé terče a závěrečná Kdo?. Kapela prodělala v letošním roce několik personálních změn, ale musím uznat, že jim to ladí perfektně a z podia srší pořádný ranec energie. Každopádně radím zajít, na tuto v Čechách dosud nepříliš známou partičku, a na vlastní kůži si ověřit, že za názvem „progressive rock“ se skrývá kotel peprné hudby doplněný vydařenými českými texty.
V polovině večera se muzikanti na pódiu vystřídali a nástrojů se chopili pražští Baraki. Tato kapela doposud nahrála 2 dema, z nichž poslední v roce 2004. Z těchto dvou počinů zaznělo během koncertu jen pár písní a větší část pocházela z nového materiálu. Žánr hudby spolu s tempem skladeb během několika prvních písní mírně zklidnil náladu v klubu. Ale představu o zapalovačích a romantickém ploužení si klidně nechte zajít. Pořád se hrálo pořádně nahlas a v pořádném tempu! Jelikož Baraki hrávají převážně v Praze nebo po Čechách, Morava tak trochu utírá nos. Ovšem neznepokojujme se – co není, může být! A když se zadaří, dojde i na první dlouhohrající platňu.
Shrnutí koncertu je tedy takové. Obě kapely hrají, řekněme, odlišný styl hudby. Ale ne natolik, aby se spolu nemohly sejít jednoho večera na jednom pódiu. Tensticks jsou úderní, skákaví a výrazově přímočaří, zato Baraki kladou více důrazu na texty a emotivní kytarový sound. Jisté je, že není nad to, zajít sem tam na koncert skupin, jejichž jméno na vás nekouká z každého hudebního periodika a plakátu velkého letního festivalu. Už jen pro ten pocit, že právě vy můžete být jedni z prvních, kdo navštívil koncert těch týpků, co za pár let vyfouknou místo na titulce jakýmsi Kabátům.
Jana Matulajová
