Ve čtvrtek 15.11. žila poměrně velká část Prahy hudbou. To proto, že se konalo hned několik významnějších koncertů, a jak už to tak bývá, když není nedostatek, netvoří se fronty na banány. Já jsem navštívila pražské Rock Café, kde hráli po dlouhé době mariachi se sombrery alias Temperamento, a tlačenice se opravdu nekonala. Ale jak já říkám, není nad komorní akcičky!
Začátek koncertu se nebezpečně posouval, až jsem začala mít podezření, že kapela zvolila taktiku úpravy fanoušků do lihového opojení, než se spustí očekávaný cirkus. Vzhledem k tomu, že převážnou část publika tvořila něžnější část populace a čekací lhůta by byla až nepříjemně dlouhá, vrhli se muzikanti po deváté hodině na podium. To už jsem však měla ve foťáku pár zkušebních snímků místních barmanů, kteří se pomalu začínali bát, že bude celá reportáž jen o nich a příhodách ze školních lavic. Hrát se ale začalo, a tak se tomu vyhnuli snadněji než dvojkám z chování za upálení rybiček v akváriu.
Temperamento rozjeli vystoupení skladbami z jejich debutového alba a teprve po rozehřátí začali přidávat ty méně známé kousky. Jelikož jsem po koncertě nelenila a vypravila se pohotově pro playlist, mohla bych se chlubit i přehledem pořadí jednotlivých songů. Jenže chyba lávky! Jelikož nedám ruku do ohně za to, že bubeníkovy poznámky neobsahují jen pracovní (nebo přísně tajné „interkapelní“) názvy, budou se muset čtenáři mého reportu spokojit s výčtem písniček, které si pamatuji. Takže to bychom měli: Pod vodou, Kafe, Temperamento, Kocovina, „nová“, You and Me, „nová“, „nová“, Zima, „nová“,….. :-)
Tento koncert byl první, na kterém jsem měla možnost poslechnout si, jak to Temperamentu hraje s jejich novým bubeníkem Bokym. A musím uznat, že se jedná o trefu do černého. Boky se s tím očividně nijak nemazlí, a pokud se na chvíli soustředíte jen na jeho hru a pominete pohodové španělské kytary, připadá vám, že se nacházíte na rozjetém rockovém nebo hardcorovém koncertě. Možná i tato změna bubeníků přispěla k mému názoru, že nové skladby, které se objeví na chystaném albu, mají poněkud tvrdší a syrovější zvuk. Nechám se překvapit, ale zdá se, že nynější tvorba se mírně posunula od latinskoamerických rytmů kytarovým směrem.
Jak se blížil konec vystoupení, publikum se konečně pořádně rozjelo a kapela ukázala, že s nynějším repertoárem už se nemusí bát přídavků. Na závěr zazněla i známá La Bamba, kterou si prý konečně mohli zazpívat všichni….já nevím jak vy, ale já to se svojí španělštinou zvládám tak akorát foneticky. Proto: „Adios amigos Temperamentos!!“
Jana Matulajová
