20. Října pražský Palác Akropolis hostil dva z čelních představitelů švédské deathmetalové školy – Soilwork a Dark Tranquility. Švédští úderníci Soilwork přijeli do Čech představit své aktuální album Sworn to a Great Divine, které vyšlo letos u Nuclear Blast, Dark tranquility pak opět potěšit své příznivce, kteří se dostatečně nenabažili na letošním Brutal Assaultu – inu, dobří holubi se vracejí.
Původně avizovaný začátek koncertu se pár dní před samotným vystoupením přesunul z devatenácté hodiny na čas mnohem dřívější, což způsobilo drobné zmatky mezi návštěvníky, kteří tak leckdy přišli o první dvě kapely. – ne všichni si včas přečetli upozornění zveřejněné na internetových stránkách, což jde z části na vrub samotného publika, ovšem na druhou stranu začátek podobných akcí není v 17:30 příliš obvyklý.
Sonic Syndicate předvedli, alespoň dle informací, které se podařilo získat od těch, kteří byli informováni přece jen o něco lépe o organizačních změnách, výkon hodný kapely otevírající hudební večer tohoto ražení a dostatečně připravili prostor pro následující skupiny. Jejich poslední počin Only Inhuman sice není příliš mistrovské dílo, ale jejich hudební pojetí, v modernějším hávu oděného, melodického thrash metalu rozhýbalo skoro každého.
Dalším drobným překvapením sobotního večera bylo ,že jeden z headlinerů, tedy Dark Tranquility, předvedli svůj set již jako druzí v pořadí. Někteří opozdilci, jak bylo možno zaznamenat z reakcí (například na toaletách) tedy přišli i o několik skladeb této formace, ze stejného důvodu, tedy přesunu začátku celého koncertu. Jejich výstup se však příliš nelišil od „Brutal Assaultové prezentace“, což může být alespoň drobnou, ač chabou, útěchou těm, kteří se na pražský Žižkov vypravili hlavně kvůli těmto melodic deathmetalovým matadorům. Kromě skladeb z jejich posledního počinu Fiction, jako například Misery´s Crown nebo Focus Shift, zazněly i osvědčené songy ze starších desek. Celkově se mi vystoupení v porovnání s „brutálem“ líbilo víc, protože v klubu je vždy výraznější atmosféra, jen těch metalu-chtivých lidí už poněkud přibylo a prostor pro poslech, pro nějaké křepčení vůbec, se zmenšoval a zmenšoval, až leckomu vytanula na mysli otázka jestli počet návštěvníků pasuje k prostorám akce konání.
Devatenáctá hodina se stala pro tento večer tím okamžikem na nějž většina z nás čekala. Současná špička švédského melodického deathu, převzavší pomyslné žezlo od, (ač to ortodoxní fanoušci neuslyší rádi, od původního hudebního směru stále více se odvracejících), In Flames. Přestože jejich repertoár tvořily z velké části skladby z poslední desky, zazněly i osvědčené kusy z alb předešlých. Ukázalo se , že Stabbing the Drama nebo Figure Number Five jsou alba, která v českých fanoušcích zanechala nejhlubší otisk a i jejich pódiové provedení sklidilo největší úspěch. Druhou stránkou věci pak bylo, že falešný zpěv některých mladších návštěvníků byl silnější než projev samotného Bjorna „Speeda“ Strida, ale každý se baví jak umí a bylo by velmi škarohlídské mu takovéto radovánky odpírat.
Za zmínku určitě stojí i výkon jež předvedl Ola Flink se svou basou proklatě vysoko, energicky běhající po celém podiu. Mezitím stoupala teplota a kyslíku ubývalo, kyslíkové bomby nebyly na dosah, a proto mnozí prchali na čerstvý vzduch nebo pro pití. Dostat se zpátky, ale už nebylo možné. Zbytek koncertu tedy absolvovali v předsálí a na schodech vedoucích k šatnám. Těžko říct čím to bylo způsobeno, ale hlavním důvodem zřejmě bylo přečerpání kapacity žižkovského sálu. Celé vystoupení netrvalo ani hodinu, což je na kapelu, která váží cestu až ze Skandinávie, možná trochu málo.
Závěreční Caliban měli sice své fanoušky a měli jich dostatek, ovšem tento večer se do pražské Akropole přišlo za jinými borci, a tak ne každý našel v sobě dostatek sil, aby vydržel až do konce. Samotné zařazení vystoupení Caliban na úplný závěr této říjnové noci bylo tak, vedle zvláštně krátké doby vystoupení obou předních severských formací, další kosmetickou vadou na kráse celé akce. O některých dalších neblahých okolnostech bylo promluveno již výše, nemá cenu stále opakovat to samé. Kdo se opravdu „soustředil“, koncert si užil, ale rozčarovaných fanoušků účinkujících kapel bylo přece jen dost a dost. Snad jen náhoda tomu chtěla, že se v jeden podzimní večer sešlo tolik rušivých faktorů a věřme, že v brzké době bude možno vychutnat severskou metalovou atmosféru důstojněji a plnějšími doušky.
