Koncertní sezona se pravidelně každý rok pravidelně rozjíždí v únoru a ani letos tomu bylo nejinak. Pro mnoho fanoušků se rozjela právě během dvou únorových dnů ve Zlíně. V neděli 15. února pobořili zlínské MoR Café Kreator (report bude k přečtení v nejbližších dnech) a o den později moravské koncertní hody pokračovaly velice atraktivním koncertu v podobě spojení legend heavy a power žánru Saxon a Iced Earth.
Jelikož jsem se zúčastnil i již zmiňovaného koncertu Kreator, který ze mne vyždímal notnou dávku sil, měl jsem obavy, nakolik ustojím tento náročný koncert. Jeho průběh však byl nakonec tak strhující, že dal na nějakou únavu zapomenout.
Po brzkém příchodu do prostor „síně slávy Pragokoncertu“ alias Masters of Rock Café a bezproblémovém vyzvednutí akreditace už jsme jen s přáteli vyčkali na otevření dveří do sálu, ke kterému došlo v půl osmé. V této souvislosti musím vyzdvihnout naprosto bezproblémovou organizaci koncertu (což platí i o předchozí koncert Kreator), přičemž mne velice potěšil na mnoha viditelných místech vyvěšený program večera, který umožnil fanouškům si rozvrhnout síly. Podobný přístup stále u nás není příliš zvykem, a tak nezbývá než si jen příjemně uvědomit, že úroveň koncertů se i v naších končinách po všech stránkách čím dál tím víc blíží úrovni těch západoevropských.
Iced Earth začali takřka přesně podle plánu, jen pár minut po osmé večerní. Byla to již má třetí zkušenost s touto kapelou za poslední rok a půl a musím říct, že jsem byl příjemně překvapen. Loni v létě, kdy jsem poprvé viděl Iced Earth s navrátivším se Mattem Barlowem, na mne kapela nechala vyloženě mizerný dojem. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že vidím vykonstruovaně sestavenou kapelu, ze které nejde vůbec nic.
Letošní koncert však působil o poznání lépe. Schafferova banda na mě sice pořád působila jen jako chladné těleso, kde o nějaké vzájemné chemii mezi hráči nemůže být řeč, ale přesto už byl znát pocit jakési sehranosti. Iced Earth navíc zvolili velice povedený setlist, kdy vybrali ze své takřka 20 let dlouhé kariéry ty nejideálnější koncertní fláky. Trochu rozporuplné byly pouze sklady z éry, kdy za mikrofonem stál Ripper Owens. Matt Barlow totiž na některé jeho skladby příliš nestačí a utrpením byla především Declaration Day, kdy se z jinak silného Barlowova hlasu ve chvílích, kdy se pokoušel vybrat Ripperovy výšky, stal nepříjemný pištík. Ve svých skladbách byl však naprosto jistý, a přestože mi vůbec nesedí jeho „šklebivá“ pódiová prezentace, ukázal, že je stále výborným zpěvákem. Koncert s průběhem poměrně slušně gradoval, k čemuž přispívala i solidní atmosféra v publiku. Za vrcholy 70 minut dlouhého setu bych označil vypalovačku Ten Thousand Strong a dvojici emotivních hitů Watching Over Me a Melancholy, při kterých panovala i mezi lidmi v kotli nejlepší nálada. Celkové dojmy byly tedy i přes výhrady (chlad kapely a nekomunikace s lidmi, některé Ripperovy skladby a špatně slyšitelná druhá kytara) víceméně pozitivní. Přesto už jsem tak nějak dopředu věděl, že vrchol večera teprve přijde…
Po půhodinové přestávce mezi kapelami zahalilo scénu modré světlo a spolu s majestátním intrem vyrostla během pár desítek sekund atmosféra, kterou už jsem z předešlých návštěv koncertů Saxon moc dobře znal. Když se pak s počátkem otvíráku nové desky Batallions of Steel objevili členové kapely na podiu, až mě samotného překvapila radost, která mě popadla z toho, že kapelu zase vidím. Saxon nikdy nepatřili mezi mé srdcovky a ani v současné době je z desek neposlouchám nějak extrémně často. Jejich koncerty jsou však něčím, co jednoduše nelze popsat běžnému smrtelníkovi, který je nenavštívil. Pokusím se tedy alespoň pomocí reportu jeden z nich přiblížit.
Novinková Batallions of Steel ještě nepřivedla do varu dostatečně velkou část obecenstva. Bylo (a nejen u ní, ale i ostatních nových songů) znát, že postarší část publika, která tvořila většinu, nové desky už prostě neshání a nezná. Druhý song v pořadí, legendární nadupaný flák Heavy Metal Thunder už rázem rozezpíval a rozhýbal většinu publika. Saxon zcela evidentně kvitovali tradičně skvělou atmosféru jejich českého koncertu, přesto mě osobně mrzelo, že jsme se trochu lépe neukázali jako celek při novějších skladbách, které si se slavnými peckami nezadají a v mnohém je i překonají. Přesto taková Hellcat má tak expozivní refrén, že se jistě vryl do hlavy i těm, kteří jej slyšeli poprvé, a když se ozval podruhé, hulákala už většina zaplněného sálu. Nové skladby se dle tradice Saxon vyváženě střídaly se songy z 80. let a většinu pauz mezi nimi prokládal Biff Byford komunikací s publikem, která je kapitolou samou pro sebe. Málokdy se vám na koncertě slavné kapely stane, že frontman po odehrání songu předá přes sekuriťáka mikrofon člověku v publiku, kterého si vyhlédne a nechá ho vybrat song, který mají hrát. Není snad potřeba říkat, co to pro onoho fanouška znamená, zvlášť když hned po jeho zařvání do mikrofonu začne kapela hrát a on se tak na chvíli stane frontmanem, který odstartuje kapelu.
Po celou dobu show jsem si také nemohl vychutnat pohledy na kapelu jako celek. Viděl jsem totiž to, co třeba u předchozích Iced Earth ne – na dálku sršící pohodu a provázanost mezi členy a obrovskou radost z hraní. Ať už po šestistéšedesátésedmé hráli Crusadera nebo teprve poněkolikáté novinkovou speedovku Demon Sweeny Todd, nepoznali jste v chuti a sršící energie z členů, který hrají radši.
Základní set koncert trval něco málo přes hodinu, na který navazoval přibližně dvacetiminutový přídavek. Ten odstartovali Saxon v jejich tradici opět novinkou, tentokráte novou hymnou Live to Rock – klišovitý název, řeknete si možná mnozí, ale Saxon jsou jednou z tou kapelou, které to zvlášť po takovém průběhu musíte věřit. Pak ještě nezbytná hitovka Princess of the Night a „kláda“ Denim and Leather, publikem řádně odeřvaná a pánové se mohli dlouho klanět.
Nerad bych, abyste brali tento ne úplně tradiční report jako subjektivní ódu zaslepence. Je to pouze subjektivní pohled milovníka nekýčovitého heavy metalu, který chtěl sepsat trochu metaforický report, který by vystihl koncerty Saxon obecně. Na závěr mi dovolte ještě jeden subjektivní názor, ovšem podložený desítkami koncertů. Viděl jsem v posledních třech letech mnoho koncertů legend žánru, ale můžu s klidem říct, že při vší úctě k epičnosti, výpravnosti, hloubce a bombastičnosti Iron Maiden, božským pěveckým výkonům, profesionalitě a pestrosti Judas Priest, jsou právě Saxon současnými králi heavy metalových pódií. A stejně jako už dva roky lákám kamarády, aby se šli přesvědčit o tom, co dovede tato kapela naživo vytvořit, lákám i vás tímto na další koncert Saxon v ČR a to vězte, že opravdu nepracuji pro jejich management:-))
Setlist: 1. Batallions of Steel, 2. Heavy Metal Thunder, 3. Witchfinder General, 4. Demon Sweeny Todd, 5. 747 (Strangers in the Night), 6. Hellcat, 7. Motorcycle Man, 8. The Letter, 9. Valley of the Kings, 10. Wheels of Steel, 11. Power and the Glory, 12. Crusader///13. Live to Rock, 14. Princess of the Night, 15. Denim and Leather
