Text a foto: Radim „Henry“ VALO.
Norskému Satyriconu se v Čechách líbí a Satyricon se líbí českým fanouškům. Tohle se opět potvrdilo v pondělí, kdy sem, s odstupem necelého roku, znovu zavítali. Tentokrát se jednalo o zastávku klubovou a to v pražské Akropoli.
Pro první přizvanou předkapelu Oslo Faenskap byl začátek poněkud složitějším, co se týče počtu diváků. Avizovaný začátek se posunul o půlhodiny dopředu a tato informace se objevila na stránkách až den před koncertem. Kluci to ale vzali pěkně z ostra a ačkoliv jejich metalcorová tvorba nezapadala přesně do celkového obrazu večera, osobně mi to až tak nevadilo. Těch pár přítomných diváků odměnilo jejich energický výkon zaslouženým potleskem.
Druhý do party Vredehammer byl už o něčem jiném a tóny jejich dá se říci klasického black metalu, plnily pořád jenom částečně zaplněný sál. K tomu se bohužel připojil i problém se zvukem, kdy nebyly prakticky vůbec slyšet kytary, a začátek jejich vystoupení tak byl poněkud nedobře poznamenán. Je to škoda, protože se mi jejich muzika celkem zamlouvala.
Až v průběhu půlhodinové pauzy se začali lidé do sálu trousit v početnějších skupinách a tak bylo jasné, na koho se dnes večer přišli všichni podívat. „Pravověrní“ (jak s oblibou říkáme) již na dnešní tvorbu Satyriconu nezavítají, ale těm všem co byli v Akropoli přítomní, se dostalo zadosti učení hned od začátku. Po Intru Voice of Shadows to pánové odpálili peckou The Rite of Our Cross. Satyr to prostě umí a jeho charizma sršelo do davu.
Celý koncert byl rozdělen na tři části. V první zazněli skladby z novějších alb. Refrén si publikum poprvé s chutí zazpívalo u Now, Diabolical. Tuto část ukončila dělovka Filthgrinder z Rebel Extravaganza, kdy obecenstvo začalo skandovat.
Druhá část koncertu začala písní The Dawn of a New Age, podle které je pojmenováno i toto turné. Starší skladby fungovali na obecenstvo o něco lépe a při Walk the Path of Sorrow z prvotiny si Satyr konečně brnknul na kytaru. Celkový zvuk neměl žádnou chybku, Satyr si toto jako obvykle pohlídal a proto všichni mohli vychutnávat syrový zvuk kytar a Frostovo běsnění za bicími, za kterými ho jako obvykle nebylo vidět. Jakési zpestření se dostavilo při prezentaci songů s klávesovým doprovodem ve stylu živáku Live at the Opera, kterého vydání Satyr avizoval před Die by My Hand, kde si refrén opět střihli diváci.
Poslední part začal The Pentagram Burns a následovala našlapaná The Wolfpack. Znova dvojka novějších skladeb, po které přišlo uklidnění v podobě Jam session. Satyr, mimochodem se mi zdál mírně uvolněnější, než jsem zvyklý, uvedl, že zde uslyšíme pasáže, které se můžou objevit na novém materiálu. Takže pánové si dali pohodičku před závěrečným řáděním. Závěrečná Mother North se zpívala společně a byla krásnou třešničkou na dortu. Dav si samozřejmě vyžádal přídavek, kde zazněla Fuel for Hatred a poslední flákota K.I.N.G. , která zakončila dnešní koncert Satyriconu v Praze.
O tom, že všichni museli být spokojeni, nepochybuji. Já sám jsem byl nadšen. Sice jsem Satyricon viděl loni na festivalu, ale tenhle klubový koncert byl o něčem úplně jiném. Dvě hodiny poctivého norského blacku se Satyrem včele bych si klidně dal znova. Setlist Satyricon:
Voice of Shadows (Intro)
The Rite of Our Cross
Our World, It Rumbles Tonight
Now, Diabolical
Black Crow on a Tombstone
Filthgrinder
The Dawn of a New Age
Ageless Northern Spirit
Walk the Path of Sorrow
A New Enemy
Die by My Hand
The Infinity of Time and Space
The Pentagram Burns
The Wolfpack
Jam in E
With Ravenous Hunger
Mother North
Fuel for Hatred
K.I.N.G.
