V rámci pivovarských slavností Léto s Rychtářem se v Hlinsku v Čechách konal Rychtář Fest II. Dvojka v názvu akce neznamená druhý ročník, ale že se tento rok pořádá již podruhé.
Prvním na scéně, Rattle Bucket, brněnské kapele s paraguayským kytaristou, připadl nelehký ůkol překonat nepřízeň počasí a rozehřát zatím nepočetné publikum. A že to byl úkol opravdu obtížný. Dá se říci, že se jim zdařil, neboť to, co předvedli tři jejich fanoušci, se u první kapely dne jen tak nevidí.
Následující DeBill Heads tím měli ulehčenou práci a mohli se do posluchačů opřít pěkně zvostra a svou šanci rozhodně nepromarnili. Publikum se rozrostlo přibližně 2x, bahnivá břečka před pódiem asi 5x, trojka pařičů si odněkud donesla čisté oblečení. Ne že by to po 5 minutách někdo poznal. A kapela do této blátivo-deštivé idylky valila své punkové texty a umně je doplňovala kravením na pódiu. Třeba zpěvákovo intermezzo na foukací harmoniku (zahrál melodii z večerníčku A je to) vyvolalo v davu patřičně bouřlivou odezvu.
Gaia Mesiah vystoupila v pro mne novém složení. Zpěvák Viktor Dyk loni vystřídal zpěvačku Marku Rybin. Tu jste mohli vidět v akci před týdnem taktéž v Hlinsku, kde vystoupila s kapelou Skyline. Vystoupení Gaia Mesiah potěšilo hlavně fanynky, které déšť nedéšť, bahno nebahno, trsaly radost pohledět.
Velký úspěch u hlinecké omladiny sklidila oblíbená pop-punková Vypsaná fiXa, která nevynechala hity jako Lunapark, Nina anebo 1982 a která na přání fanoušků několikrát přidávala.
Největším lákadlem festivalu byli bezpochyby Horkýže slíže, klasika slovenské punkové scény. Svými notoricky známými songy, jako jsou namátkou Lesbian and gay song anebo Logická hádanka, rozpálili pivem posilněné, deštěm nezlomené publikum tak, že se jen málokdo nepřidal, aby nezpíval spolu s kapelou. A když na pódium přizvali Márdiho, frontmana Vypsané fiXy, oko jediného punkera nezůstalo suché (déšť je pěkná sviňa).
Před půlnocí si návštěvníci festivalu mohli vesele zaskákat na skáčko plzeňské kapely Tleskač, jejíž dechový orchestr se opravdu neflákal: když zrovna nehrál, tak použil saxofon, trumpetu a spol. coby pádla a pádloval po pódiu ve fiktivní kocábce. Zpěvák Míra Cisler zase publiku předvedl vlnu břichem a taky se vyznamenal větou: „Kdo se rouhá, tomu na festivalu prší!“
No, ať už to bylo způsobeno rouháním nebo něčím jiným, pršelo a mrholilo celý festivalový den. Je ale pravda, že bahno dodá festivalu další rozměr, který za slunečného dne nezažijete. Jenom je třeba si říct, že od toho, abyste měli čisté boty a oblečení, jsou přece všední dny v průběhu roku – léto a fesťáky jsou příležitostí k tomu, abyste tyhle zajeté koleje opustili. Tak – a kdo se nebojíte tancovat v bahně, přijeďte napřesrok do Hlinska!
Foto, text: Jiří Šeda
