Na festival Rock For People jsme se jeli podívat více méně ze zvědavosti. Už jsem od spousty lidí slyšela, že tenhle festival je super, nejlepší v Čechách a jiný superlativa. A tak se tento rok rozhodla vyrazit i naše dvoučlená výprava aby zjistila „O co jako v tom Českym Brodě jde“. Předpověd počasí byla na celou dobu festivalu příznivá- bohužel se ukázalo, že snad až příliš…
Jelikož jsme dorazili vlakem, potěšila nás viditelně označená cesta k areálu. Zajímavé bylo barevné odlišení šipek pro návštěvníky, kapely a jiné elementy. Hned po vynořeni z parčíku před kasami nám vyrazila dech fronta, jejíž velikost si ti nakonci radši ani nepředstavovali. Díky tomu, že jsme patřili mezi akreditované, zařadili jsme se do mnohem kratši zhruba desetimetrové fronty, která končila zelenou cedulkou s vytouženým nápisem Press. I tak se nám v ní podařilo strávit celkem nepříjemných a prosluněných 50 minut.
Už s páskou na ruce jsme si šli postavit stan. Výběr mohl být mezi oploceným kempem, který se ale koupal ve slunečním žáru a višňovým sadem, kde byla alespoň nějaká šance chvíli se ukrýt do stínu. Ale páč jsme přijeli pozdě, museli jsme tak jako tak do sadu. Volné místo jsme našli až víc jak půl kiláku od areálu, takže zapomnětlivec jako já si dobře rozmyslel jestli se bude v půlce cesty vracet pro brýle….
Kvůli naší pozdní cestě, frontě u akreditací a stavbě stanu jsme do areálu přišli celkem pozdě. Po prvotním zděšení před pokladnou následoval další logický šok ze spousty lidí, kteří už byli uvnitř. Hudební dění se odehrávalo na čtyřech podiích- dvou venkovních a ve dvou stanech. Jejich rozmístění bylo logicky vyřešené, takže se scény nepřeřvávaly. Na venkovních podiích hrály hlavní hvězdy festivalu. Cirkusový stan připomínal klubovou scénu a Global stage patřila vyznavačům elektronické hudby. Kromě mnoha stánků s jídlem, drsnými ozdobami a oblečením byl příjemným doplňkem T-Mobile kamión s počítači, na kterých byl volně přístupný internet.
Areál byl plný všemožných stánků, kde si člověk mohl koupit cokoli od šátku po piercing do nosu. Taky nabídka jídla byla velká, jenže ceny ne příliš lidové. Nejhorší na stravovacím a pitném režimu byly fronty na pivo. To mohli pořadatelé zajistit lépe.
Co se týče úklidu, výhodou Rock For People je, že vykupují kelímky od piva. Většinu nepořádku si tak v průběhu dne uklidí návštěvníci sami. O zbytek odpadků se pak v noci postarají úklidové čety. Podle mého názoru je to lepší systém, než když na jiných festivalech uklízeči pobíhají mezi lidmi během dne a efekt je veškerý žádný.
Lidé jsou tvorové, kteří nemají rádi extrémy. Loni se Rock For People utopil v bahně, ale letos nastal úplně opačný problém a tím bylo vedro. Hygiena byla poněkud problematická, protože v celém prostoru fesťáku byly jen tři žlaby s vodou(víc jsem jich fakt nenašla), která navíc dost často netekla. Krom toho mohli lidé použít placené sprchy, pokud by si ale vystáli frontu, přišli by o půlku festivalu. O vodě na vykoupání nebo řece jsme si mohli nechat jenom zdát. Proto jsme se vypravili k nejbližšímu rybníku, který je zhruba 3km za městem, ale ani tam se nedalo koupat, páč byl naprosto nechutnej a zelenej, takže odradil všechny zájemce. S tímto problémem nejspíš pořadatelé nic nenadělaj, takže nulová šance na vykoupáni je fakt, se kterým se musí návštěvníci smířit. Ikdyž TOI-TOIjek bylo v areálu dost, stejně nemohly stačit pro tolik lidí, kolik jich letos přišlo. TOI-TOIky byly proto během festivalu několikrát čištěny, ale tento postup je běžný na všech festivalech.
Tento článek neměl být o kapelách, ale spíš o festivalu jako takovém. Přesto nelze nezmínit některá vystoupeni.
Největší hvězdou byl Manu Chao, který přilákal první večer obrovské davy fanoušků. Jeho muzika je kombinací různých stylů, neustále nabitá energií at´ se jedná o pomalé nebo rychlé skladby. Výbornou hudbu doplňovaly světelné efekty, takže výsledný dojem byl vynikající. Nevím jak popsat atmosféru vystoupení, kam se člověk podíval, viděl jen nadšený dav. Něco takového se může jenom zažít.
Madball. Na jejich energickou hudbu se v kotli pařilo tak vehementně, že někteří pankáči začali skákat do prostoru mezi pódiem a nášlapy, čímž rozzuřili ochranku, která si ale s nimi během chvilky poradila a vyvedla je zpátky. Každopádně byla sranda se na tu bitku koukat.
Taky mě zaujali New York Ska Jazz Ensamble, kteří hráli příjemnou pohodovou muziku, která se mi ale přestala zamlouvat v okamžiku, kdy zpěvák/saxofonista odložil nástroj a chopil se mikrofonu. Jeho projev, který asi měl za následek to „Ska“ v názvu kapely, mi prostě nějak neseděl.
Výborné koncerty měly Tři sestry, Vypsaná fixa, Sunshine, Aneta… ale to už se dostáváme někam jinam. Stejně člověk měl šanci vidět sotva polovinu kapel a pak se těžko hodnotí. Pokud se někomu na Rock For People líbilo, ať neváhá a jede zas.
Z festivalu jsme odjížděli ve čtvrtek dopoledne. Ráno, ještě než otevřeli areál jsme se zašli podívat na zvukovou zkoušku Divokýho Billa, který se připravoval na večerní natáčení DVD.
Fotky z festivalu Rock For People najdete v Galerii
