Ve čtvrtek 19.5. se v pražském klubu Exit Chmelnice konal koncert New-Yorských Pro-Pain. Prahu navštívili v rámci svého turné FOUL TASTE OF FREEDOM, které pořádají k 20 výročí existence kapely. Jako doprovod s sebou přivezli německé Tenside spolu s maďarskými kolegy Insane.
Otvírákem večera byli právě Insane. Jednalo se o typický klubový koncertní začátek. Kapela se na pódiu snaží bavit, teprve přicházející fanoušci a ti se zase snaží na baru urvat svůj první půllitr. Když se ke zlatavému moku konečně dostanou, tak jen bezradně postávají uprostřed sálu a přemýšlí, kam by se složili a vychutnali své první, po perném dni jistě zasloužené pivo. Na rovinu se přiznám, že bych v první předkapele hrát nechtěl, ale někdo být první prostě musí a Insane se svého úkolu zhostili se ctí.
To prostřední Tenside to měli již mnohem lehčí. Alkohol všem pomalu stoupal do hlav a první odvážlivci položili základy budoucího kotle. A že zpívající tlouštík s kytarou Daniel Kuhlemann věděl, jak takový kotel přidusit, aby byl na hlavní hvězdy večera řádně natlakovaný. Zadreděnec Martin Rupp mu se svou basou zdatně sekundoval a veřte milé čtenářky, že ten fešný piercing má i na mnohem zajímavějších místech. Fotku z pánských záchodků mi bohužel zveřejnit nedovolí, protože tímto tématem se slušný web, jako je ten náš, nezabývá. Do toho se okolo pódia potuloval sám Gary Meskil, aby své bratry z Německa podpořil aurou HC legendy a všem fandům dal najevo, že se ho dnešního večera také dočkají. A kdo se nemohl dočkat, mohl se s ním alespoň vyfotit, pózoval více než ochotně. Prostě je na něm znát, že během těch dekád, co se tvrdou muzikou zabývá, zjistil, že správná kapela má být se svými fandy v blízkém kontaktu.
No a pak to přišlo. Gary zmizel ze sálu, aby se mohl po chvíli vyřítit na pódium a všem předvést, že i po 20 letech a s částečně obměněnou kapelou Pro-pain neztratili nic ze svého ducha. Toho drsného ducha New-Yorskeho hardcoru, té drsné hudby, jež ve velkém jablku zněla před dvěma dekádami ozvěnou ve stokách a plašila potkany v okolí udergroundových klubů. Bylo to pěkné vzpomínání. Pánové, kteří vědí, že ke spokojenosti lidí mnohdy postačí precizně zahraná, správně tvrdá a údernými texty narvaná hudba, nám předvedli, že co fungovalo před lety, funguje i dnes. Klub sice nevyprodali, ale ti, kteří dorazili, si večer rozhodně užili. Aby ne, když play list byl pěkně našlapaný, stylově 20 skladbami. Je možné, že kapela dokonce přidala i nad tento kulatý počet, délka koncertu by tomu nasvědčovala, ale já v tom tempu skladby počítat nestihl, takže jistě vám to nepovím…
