Zpěvačka Emilíana Torrini se v rámci turné k albu Me and Armini vrátila po půlroce zpět do Vídně, aby v neděli 18. října vystoupila v Halle Gasometer. Evropský úspěch singlu Jungle Drum ani vyšší kapacita sálu v jedné z věží pozoruhodného industriálního kolosu Gasometer nebyly překážkou pro příjemnou klubovou atmosféru celého večera.
Program zahájila bez výraznějšího zpoždění islandská zpěvačka Lay Low v roli předskokanky. Pohodová muzika tvořená převážně dvěma akustickými kytarami a zpěvem, stylově podobná samotné Torrini, byla na zahřátí ideální. Podobnost kromě roztomilého islandského přízvuku podtrhoval i fakt, že se u nástrojů při obou vystoupeních střídali vesměs ti samí hráči, a ani pro Lay Low nebyla její půlhodinka poslední chvílí, kdy se objevila na pódiu.
Po pauze přišel na řadu hlavní bod večera – Emilíana Torrini. Útulně řešená scéna vyvedná v návaznosti na vizuální styl singlu Big Jumps dávala tušit, že by se koncert mohl skládat převážně z poslední tvorby. Tento příslib se také naplnil, ale nechyběly samozřejmě ani věci starší, nepředbíhejme však…
Z úvodu se zdálo, že zpěvačka vsadila na klidnější repertoár. Zahájila koncert první písní aktuální desky – Fireheads. Následovaly ji poslechové Heartstopper, Today Has Been OK a další. Zážitkem byla obzvláště pomalá Hold Heart jen za doprovodu kytary. Drobná Torrini zpívala se zaťatými pěstmi a stoupajíc si na špičky vypadala jako malé dítko, které se snaží seč může, což jsme jí baštili do jednoho všichni. Blok melancholických a pohodových písní, ke kterým by víc pasovaly sedačky než místa na stání, narušila jen trochu svižnější Big Jumps.
V druhé polovině se tempo mění a Torrini ji zahajuje rozpustilým uvedením titulní písně alba Me and Armini. Její vznik připisuje ženě, která pronásledovala a špehovala muže a jejíž duch se po její smrti usídlil v lahvi whisky – v té, kterou se Torrini ve studiu při skládání Me and Armini opila spolu se svým producentem a spoluautorem písní Danem Careyem.
Následovaly To Be Free z Love In The Time Of Science (klip k tomuto singlu se mimochodem natáčel na hradě Pernštejně) a s velkým ohlasem vítaná Jungle Drum, u které se publikum konečně začalo trochu hýbat. Při další vydařené náladovce Tuna Fish se basy chopila Lay Low a vrcholem vystoupení pak byla Gun, předposlední píseň aktuální desky. Torrini si za podpory své kapely hrála s publikem jako kočka s myší. Píseň gradovala jakoby se schylovalo k bouřce, až člověku běhal mráz po zádech, a pak zase jako když utne, přišlo zklidnění. Gun tak skvěle zakončila hlavní část koncertu a troufám si říct, že byla i jedním z jeho nejsilnějších momentů.
Jako přídavek si zpěvačka střihla sympatický dvojhlas s publikem na Dear Prudence od Lennyho Kravitze a večer pak definitivně uzavřela symbolicky Heard It All Before.
Celý koncert trval něco kolem hodiny a půl a do playlistu se vešly všechny písně z aktuální desky i průřez tím nejlepším z předchozí tvorby. Kapela na pódiu sice nevymýšlela žádné inovace a odehrála si to své, ale na dobré úrovni a ani samotná Torrini nikde nepřešlápla. Nezbývá tak dodat nic jiného než přání, aby se podobná muzika začala dostávat i k nám o něco rychleji tak, aby součástí dalšího turné mohlo být i některé z českých měst. Dostatek fanoušků na samostatný koncert by se v Gasometeru našel.
Lucka „Dirty Mind“ Ostrčilová (foto+report)
