19. – 21. července se uskutečnil již sedmý ročník Přeštěnického festivalu. Pro nedočkavé byl program připraven již na čtvrtek. Ukázalo se, že nedočkavých byla většina návštěvníků, co se na letošní Přeštěnici vypravila, a tak byl areál i stanové městečko již ve čtvrtek téměř zaplněn.
Loňské rozložení areálu potažmo podií se osvědčilo, a tak jediná viditelnější změna byla v poměru velikostí hlavní a vedlejší stage (hlavní pódium bylo proti loňsku menší a vedlejší větší). Myšlenka pořadatelů vytvořit harmonogram více jak 50ti kapel na dvou pódiích, tak aby se časově nepřekrývaly (když se na jedné stage hraje, na druhý se zkouší), byla sympatická, nicméně jak se posléze ukázalo, spíše teoretická:). Celý průběh festivalu byl poznamenán čtvrtečním orkánem provázeným krupobitím a vydatným deštěm a nočními bouřkovými přeháňkami v pátek i v sobotu.
Ve čtvrtek se příroda vyřádila hned v podvečer, což odnesl mixážní pult na hlavním pódiu a několik kapel muselo posunout své vystoupení na pátek. Hlavním lákadlem čtvrtečního programu byli skvělí muzikanti -123 min. „Minuty“ ukázaly, že jim nevadí menší pódium a předvedly vyrovnaný set obsahující songy ze všech doposud vydaných alb. Program prvního festivalového dne zakončily, taktéž výhradně anglicky zpívající Another Way.
Páteční slunečný ráno jsme využili ke koupačce ve vyhlášeném bazénu v místním penzionu, jehož majitelem je hlavní pořadatel Václav Mára. Tímto mu děkujem za tuto možnost. Škoda, že jedinou, jak ze sebe smýt „festivalovou špínu“., neb ve festivalovém městečku byly, i přes téměř tropické počasí, jen dvě korýtka s vodou. Program na hlavním pódiu byl o něco posunut díky již zmíněnému utopenému mixážnímu pultu, a tak bylo na čase dát si dvě dvanáctky a jít směle na nácky, nebo spíš antinácky Totální Nasazení, kteří to rozjeli na vedlejším pódiu ve velkém stylu. Pokračovalo se ve svižném tempu na hlavním pódiu s Post it, následoval menší odpočinek s Medvědem 009. „Tvrdší“ večerní zábavu započal Martin Zeller se svojí grupou Cocotte Minute. Na vedlejším pódiu zdárně sekundoval návštěvníky velmi pochvalovaná formace Atari Terror a po pohodových UDG a Mauritius nastoupila před nastoupenou jednotku, čítaje něco kolem 3 tisíc návštěvníků, hlavní hvězda letošní Přeštěnice němečtí pop-punk-rockeři Donots. Myslím, že to byla přímo úměrná „hvězda“ velikosti festu a kdo věděl co očekávat, tak jistě nebyl zklamán. Zandaly takový věci jako We got the noise či převzatou věc od Twisted Sister We´re not gonna take it. Páteční večer neplánovaně zakončily Horkýže Slíže, když se po jejich vystoupení, mimochodem jedno z nejlepších co bylo v Přeštěnici k vidění, ozvala příroda s vydatnější bouřkou a neumožnila tak Zvířatům, Houbě ani Pauintownům sáhnout do strun.
V sobotu ráno proběhla již tradiční koupačka v nedaleké Orlické přehradě, tentokrát teda spíš žabinci pod Zvíkovsko Vltavským mostem, a oběd v jedné Milevské hospě. Do festivalového dění jsme dorazily zavčasu, když to na hlavním pódiu rozbalil klubový mág Xavi Baumaxa. Ukázal, že i festivalové prostředí mu není cizí a slabou hodinku bavil víc jak dobře několik stovek přihlížejících diváků. Na řadě byla Přeštěnická stálice Znouzectnost, Reggae a Ska formace Švihadlo, která je prvním nositelem ceny Anděl v kategorii Reggae a Ska. Toho odpoledne ještě zahráli Jamaram(D), téměř místní seskupení Ticho de pre Cupé Band, stálice z Německa Green Frog Feet(D) a pražští Jaksi Taksi. Ještě před hřebem večera jsem si odskočil na vedlejší stage, kde hrála Peshata. Byl sem zvědav jak jim to šlape s novým zpěvákem. Peshatě jako takové to šlape stále dobře „jen ten zpěvák je nějakej divnej“. Je vidět, že si to Peťa skládal pro svůj atypický styl zpěvu, a tak není divu, že s tím nováček má trochu problémy. Na hlavním pódiu již přistál MIG21, vrchol sobotního programu. Na rozdíl od loňského ročníku se na ně většina návštěvníků těšila a Jirka Macháčků se svým bandem je jistě nezklamal. Pro mě sobotní večer skončil po vystoupení United Flavour. Jejich výkon byl dle očekávání našlapaně energický s velkým ohlasem publika, což by mohla být vzkazka pro pořadatele, aby se do budoucna nebáli obsazení jiných než povětšinou punk-rockově zaměřených kapel. Závěr celého festu na hlavním pódiu obstarali Temperamento se skalními fanoušky pařícími za vydatného deště. Znám z vyprávění. Sám jsem se již odporoučel na kutě.
Letošním ročníkem si pořadatelé v čele s Pepou Kašparem jistě udrželi vracející se návštěvníky a ty nové přesvědčili o kvalitě a neskutečné pohodě, kterou se musel namlsat určitě každý. Pořadatelé zároveň potvrdili, že někdy míň je víc a s tím minimem hvězdného obsazení, ze zahraniční i z českých luhů a hájů, připravili pohodový fest s pestrým harmonogramem. Velké dík za to. Tak zase za rok…
