Letošní podzimní Sázavafest se, stejně jako vloni, usídlil v osvědčených prostorách klubu Abaton. Ke slovu a mikrofonu se zde dostala jak mainstreamová a divácky prověřená jména, tak i tváře méně známé – a mně třeba i naprosto neznámé… Sobota sedmého listopadu neskýtala v Praze nijak krásné počasí ani mnoho kulturního vyžití, snad i proto se Abaton po setmění velmi rychle zaplnil. Kapely i diváci si tedy mohli naplno užít příjemné atmosféry.Když jsem vstoupil do útrob Abatonu, druhá scéna zrovna zvučila, proto mě okamžitě přitáhly do prvního patra chytlavé rytmy v podání Female Afrobeat. Slečny sympaticky řádily na všechny druhy bubnů a bubínků, které se tu radši ani nebudu pokoušet pojmenovat. Obecenstvo se zatím raději drželo trochu dál od podia, ale našlo pár odvážných, kteří se nebáli vlnit do rytmu.
Mezitím se na druhé scéně připravila anglicky zpívající, česky mluvící Švédka s chillskými předky, Veronika Padilla. Malinko jsem se zpočátku lekl, jestli na ní vůbec někdo dorazí, ale její spontánní projev rychle přitáhl početný dav. Za to na 100 ´C, kteří se rozjeli na první stagi, už publikum řádně zhoustlo a sem tam se objevily i nějaké ty ruce nahoře. Klukům to šlapalo parádně, až se mi zdálo, že jak rychle začali, už jsme se s nimi museli zase rozloučit.
Jen na chvíli jsem oběhl kouknout na Basta Fidel – a protože jsem měl co dělat, abych se protlačil do předních řad – po pár snímcích jsem už zase spěchal na mně neznámé zjevení Cartonnage…Mohl jsem tedy sledovat jejich kapelu, kterak připravuje aparát – a potom, co jsem zpěvačku zahlédl ve slušivých šatičkách v zákulisí – začal jsem se těšit, co bude následovat. Energický elektronický popík zněl opravdu zajímavě a ač opravdu nejsem vyznavačem téhle muziky, bylo na co koukat, proto jsem se usadil na ochozu první scény a kochal se s hledáčkem před okem…
Marek Ztracený s kapelou už mají v pražských končinách své jméno, proto mi opět dalo trochu práce, abych se vůbec dostal před podium. S písničkáři se nám trochu roztrhnul pytel, ale to mi opravdu nevadí – takhle muzika a texty mají hlavu a patu a především pro mladší fanynky asi i zajímavý zevnějšek.
Pak přišel pro mě zlatý hřeb večera v podobě punkové / ska dvojice Totální nasazení a Sto zvířat. Totáči nazvučili velmi rychle – a to až tak bleskově, že dostali od pořadatele pokyn, že mají začít hrát až za hodinu. Věrní fanoušci tedy sedli na betonovou podlahu a nezbylo jim, než trpělivě vyčkávat (případně netrpělivě nasávat). Většina obecenstva se však už tlačila před hlavní stagí, kde si dávali na čas se zvučením zmiňovaná Zvířata. Na ty se prostě paří, skáče, zpívají se chytlavé texty – tahle banda si užívá každý výstup, a tak dokázala pořádně rozpumpovat i tvrdé srdce metalisty (jo, to mluvím o sobě).
Ke konci setu jsem si odskočil na Totáče, kterým nevadil menší skluz, i když to samozřejmě neopomněli okomentovat a představit se jako Tomáš sKlus. Pankáči a rockeři si zařádili, z podia si zaskákali… a protože poslední solidní spojení domů na mě nepočká, odcházel jsem dobře naladěn na půlnoční tramvaj.
