Když oslava 6. narozenin, tak ať to má atmosféru! Tohle si nejspíš řekla muzikantská parta Monkey Business a posledního května uspořádala na pražském Vyšehradě velkolepou oslavu. Počasí celý den vyhrožovalo deštěm a čím víc se koncert konaný pod širým nebem blížil, tím větší mračna se nad Prahou stahovala. Ale kdo se nezalekl, našel hospůdku Na Hradbách a na výroční koncert dorazil, ten mohl zažít opravdu vydařenou monkey-funky jízdu….
„Mankáči“ pojali celé jejich vystoupení stylově a to hezky česky (či moravsky) v krojích. Už u příchodu nabízela okrojovaná děvčata návštěvníkům chléb a sůl a z podia vyhrávala dechovka. A do tohoto folkového mumraje vlítla s velkým nasazením romská kapela Gulo čar, tentokrát v roli předkapely. Musím konstatovat, že zpěvačka Irena Horváthová sílou svého hlasu nejspíš způsobila pár trhlin na zdech vyšehradských památek, tomu se říká dar od boha…ale možná trošku nemile přikrmený panem zvukařem. Mezi méně známými songy zazněla i oblíbená skladba Stewie Wonder z jejich nového alba Gipsy goes to Hollywood a Gulo čar zahráli neuvěřitelně temperamentní třičtvrtěhodinový set. Publikum sice vypadalo poněkud prokřehle, protože se nijak zvlášť nehrnulo do tance, ale večer teprve začínal!
Monkey Business na sebe naštěstí nenechali dlouho čekat, naběhli na podium v krásných červených vestičkách, bílých košilích a slušivých černých kalhotách – prostě jako praví folkoví mazáci. Děvčata v krojích doplňovala jejich vystoupení taneční vložkou a kapela si to očividně užívala jako správná dechová chasa. Monkeys spustili pěkně zostra skladbou Chick Flick a po ní následovaly provařené věci jako Branded a We Feel Better Than Jan Hus. Při Artistic Suicide si Matěj Ruppert střihl bezchybný stepařský výkon a třešničkou na dortu byl závěr písně ala Pavarotti. Matěj opět dokázal, že jeho zpěv je prostě bezvadný a může si hravě dovolit i takovéto výstřelky.
Skladby byly střídány klasickými srandičkami Romana Holého a Matěje Rupperta, takže publikum si nejen pořádně zazpívalo, ale také se mělo možnost od srdce zasmát. Tak jsme měli tu čest dočkat se saxofonového hlásku Romana Holého, skoků Matěje Rupperta do publika a nějakých těch historek z moravského pobytu u Bolka Polívky. Člověk se u jejich vystoupení vážně pobaví a o muzikantském umění a skvělých pěveckých výkonech S. Graves a M. Rupperta ani nemluvě.
Sice to vypadalo na spoustu hostů zvučných jmen, jako např. Helena Vondráčková, Pavel Šporcl nebo Milan Baroš, ale to by nesmělo jít jen o další Monkey fórek. Jediným opravdovým hostem byl Zdeněk Bína z -123 min. Po posledních kouscích, kterými byly Warrior a Intercooler, si už počasí nemohlo pomoct a poslalo na lidi pod podiem krátkou ale vydatnou spršku. Sice se to nejspíš většině návštěvníků nezamlouvalo, ale aspoň přídavky přišly hned a nemuselo se na ně jako vždy čekat. Přidávalo se hitovkami jako Saturday Night Is Over a Party Shit.
Nebýt chladného počasí a občasného deště, nejspíš by se lidem z Vyšehradu hned tak nechtělo, protože když se slaví, tak aspoň do rána. Ale co se hudby týká, lahůdka to byla pořádná a ještě ke všemu si člověk pořádně procvičil bránici!
Jana Matulajová
