Těžko by se v Česku hledal člověk, který by alespoň netušil existenci skupiny Kryštof. Kdo se o dění kapely nezajímá příliš, jistě si přednostně představí rovnítko mezi názvem kapely a Richardem Krajčem. Pro fanoušky už to však není tak jednoduché. Pro ně Kryštof bezpochyby znamená sedm talentovaných hudebníků, kteří v rámci naší republiky tvoří jednu z nejúspěšnějších a troufnu si tvrdit, že i (v nejlepším smyslu slova) nejzábavnějších kapel současnosti.
V posledních týdnech a měsících již bylo nespočetněkrát vysloveno a napsáno, že si Kryštof dává poslední koncertní měsíc před plánovanou, zhruba roční, koncertní pauzou. Příznivce nyní čeká možnost posledních několika koncertů do konce září a pak se za Kryštofem na několik měsíců zavře voda. Kdo tedy neměl možnost skupinu vidět, nebo má pocit nedostatečného počtu navštívených vystoupení, pak je poslední šance to napravit. Kromě hudby je k vidění dobrá show a také nezapomenutelná choreografie „dechové sekce“. Nejen o ní, o lásce k muzice, k řeckému jídlu a vaření, jsme si povídali se saxofonistou z Kryštofů Nikosem Petrosem Kulurisem. Byl to jeden z mých nejpříjemnějších a nejzajímavějších rozhovorů, které jsem zatím měla možnost dělat. Už třeba proto, že Nikos mezi otázkami odbíhal kontrolovat, zda v kuchyni jeho řecké taverny probíhá vše, jak má, a možná i občas uvařit jednu ze svých specialit… Dobrou chuť tedy a dobré čtení.
Počátkem roku jsi oslavil 30.narozeniny. Pro mnoho lidí je to určitá hranice. Asi spíše psychická. Jak je to u Tebe? Přišly s třicítkou nějaké změny?
„Moc změn ani ne. Dosáhl jsem v životě spousty věcí, které jsem si jen mohl přát a to, že jsem oslavil 30 let mne nikterak neovlivnilo. Jen jsem si možná začal více uvědomovat, že pomalinku stárnu a že tady nebudu věčně. Ale vyloženě výrazné změny nepřišly.“
Dokážeš si představit, že se živíš něčím jiným, než hudbou? Co by to bylo?
„No, ono to v podstatě z části už tak je. Mám totiž řeckou tavernu Agiu Georgiu, ve které trávím dost svého volného času, když zrovna nehrajeme. Od října budeme mít roční koncertní pauzu, v taverně tedy budu trávit o to více času, ale představa, že už nebudu hrát, nedej Bože s Kryštofem je pro mne naprosto nepřijatelná“
Tím jsi nahrál na mou další otázku. Jsi šéfkuchařem a majitelem taverny. Jak vznikl nápad vybudovat ji, vařit řecká jídla v Ostravě?
„Od malička jsem vyrůstal v rodině, kde jídlo hrálo dost podstatnou roli. Můj děda byl výborný kuchař, babička vařila fantasticky. Otec, se kterým jsem hlavně vyrůstal, vaří také moc dobře a to vše mne natolik ovlivnilo, že i já miluji dobré jídlo a vaření. Otevřít si svou řeckou tavernu s tradičními jídly byl vždy můj sen, který se mi vyplnil s pomocí mých dobrých přátel zde v Ostravě.“
Tvoji předci pochází z Řecka, vaříte tedy všechna jídla podle původních řeckých receptur? Jde to vůbec v českých podmínkách striktně dodržet? A obsahuje váš jídelní lístek některý z čistě rodinných receptů?
„Můj děda pocházel z Kréty. Na Krétě mám dodnes rodinu a spoustu nádherných přátel. Kréta je velmi svébytný ostrov s velkou tradicí a nezaměnitelnou kulturou. U nás doma se tedy vždy vařila řecká nebo krétská jídla trochu jinak, než u jiných Řeků tady v Česku. Snažil jsem se tedy tato jídla přenést i do naší taverny. Je to přece jen těžké, neboť na Krétě se hodně jí například chorta nebo vlita – to jsou nejrůznější traviny. Já tato jídla miluji, ale kdybych je tady někomu naservíroval, asi by je nejedl. Proto se snažíme recepty trochu posouvat do modernějšího hávu. Neznamená to ale český kompromis. Stále používáme středomořské suroviny. Přístup je ale už modernější.“
Vzhledem k tomu, že rozhovor děláme během Tvého vaření v taverně, co jsi právě dnes vařil? A jak často tedy v taverně vaříš? Je těžké skloubit práci v restauraci s koncertováním?
„Dnes jsem vařil studenou rajčatovou polévku s krétskými suchary dakos. Je to velmi chutná, svěží, letní polévka. Také jsem dělal dušené sépie na víně s tymiánem a medem. Jinak všechna jídla, která máme v jídelníčku, se snažíme mít stále čerstvá, což každý den znamená spoustu vaření. Vařím většinou 2 dny v týdnu, od října budu vařit tak 4 dny. Kromě toho máme také domácí chov jehňat od mého otce, takže co 14 dní porážíme spolu jedno jehně, které pak celé použijeme v taverně. Je velmi těžké skloubit práci v restauraci a koncertování. Hlavně pro tavernu, protože v období, kdy máme hodně koncertů, jako například teď, nemám moc čas se taverně věnovat, čímž určitě strádá.“
Jsi znám i tím, že na soustředěních kapely vaříš ostatním k jejich spokojenosti. Existuje jídlo, kterého se ostatní z Kryštofů nikdy nepřejí?
„Ani ne…vždy se zeptám, jestli by si dali to nebo to. Nemají s tím vůbec problém. Naopak vždy jsou velmi zvědaví, co jim uvařím. Naposledy, když jsme měli soustředění, vařil jsem jim každý den něco jiného tak, aby měli dostatečně vyváženou stravu. Takže například lososa s rybím rizotem, hovězí ragú atd.“
A oceňují Tvou snahu o vyváženou stravu?
„Asi ano… vždy si moc pochutnávají.“
Jídlo, které vaříš nejraději? Některá Tvá specialita?
„Jsou to mořské ryby a ono jehněčí, to vařím nejraději. Mám ale rád i pomalý typ dušení, což je právě ono ragú, které se dělá dlouhým braisingem – pečení v hrnci v troubě ve šťávě.“
Nezní to jako „rychlovka“..kolik času s takovým jídlem strávíš?
„Braising trvá klidně i šest hodin.“
Vraťme se ale k hudbě. Kromě Kryštofů se věnuješ „multikulturní“ kapele Nisos. Jakou hudbu hrajete? Mohou vás kromě hudebních večerů v Taverně posluchači vidět i jinde?
„Ano je to tak. Hrajeme hudbu, kterou jsem povětšinou napsal já, nebo jsme předělali tradiční písně z některé země středomoří. Je to naprosto jiný svět a jedná se o tradiční cestu s tradičními nástroji. Popravdě řečeno, nehrajeme moc jinde, než jen u nás v taverně.
Nicméně, v říjnu jedeme na čtyři koncerty do Turecka, kde jsme jednou už něco podobného absolvovali.“
Takže brzy budete s Nisosem slavnější za hranicemi…
„Nenazýval bych to slavnější, je to takový snový svět a tak to asi i zůstane. Možná bych to nazval i pohádkovým světem. Nemyslím si, že se s touto hudbou dá udělat díra do světa.. Pravě teď ale doděláváme „malířský“ klip, který bude brzy k vidění na internetu.“
Co pro Tebe tedy právě tato hudba znamená? V čem je vystoupení jiné oproti Kryštofům?
„Jak už jsem řekl, hudbu do Nisos píši povětšinou já. Mám Nisos moc rád, o nic méně mám ale rád Kryštof. Řekl bych, že Kryštof mám rád i více. Jsou to dva různé světy, které se navzájem doplňují. Vystoupení je jiné v tom, že hraji na jiný nástroj a také nástroje, které kolem sebe slyším, jsou naprosto jiné.“
V kapele Nisos skládáš tedy hudbu Ty. Jak je to s hudbou v Kryštofech?
„Je to trochu těžší. Pokaždé, když se snažím skládat, složím něco, co má trochu východní nádech a navíc je to pomalé. Rád bych ale jednou složil píseň pro Kryštof, která bude zapadat do ducha kapely.“
Ale hudebně se na písních pro Kryštof podílíš…
„Částečně ano. Vždy před natáčením se s klukama dechařema snažíme vymyslet do písní na desku něco nového.“
Nisos letos vydal CD. Plánujete nějakou větší propagaci v rámci ČR?
„Ani ne…nemáme za sebou firmu ani žádného významného mecenáše, takže propagace je téměř vyloučena. CD jsme si vydali spíše pro radost a pro pár našich příznivců.“
Kde je tedy možné CD koupit?
„Na Itunes, Amazon atd. Prodáváme ho jen elektronicky, protože toto je nejjednodušší cesta. Je poměrně těžké řešit otázku posílání fyzického CD. Protože máme příznivce spíše v zahraničí, poštovné by stálo dost peněz.“
S Kryštofem za sebou máš mnoho různých koncertů, respektive různých koncertních míst. Mám na mysli auly, festivaly, divadla či zatím poslední projekt sály multikin. Který druh koncertů je pro Tebe nejzábavnější, nejpřitažlivější?
„Pro mne je to zatím akustické hraní, ať už v divadlech nebo aulách, nebo kdekoliv jinde. Protože mám rád tuto polohu naší kapely. Myslím si, že tento druh hraní je i více o hudbě, než o show a všichni se daleko více koncentrujeme na samotné akustické hraní než při normálním rockovém koncertě.“
Kterou část koncertu máš nejraději?
„Máš na mysli, začátek, střed, nebo závěr?“
Spíš například která píseň Tě nejvíc baví, nebo když máš „pauzu“ kdy můžeš jít do zákulisí a sledovat publikum….
„Baví mne mnoho písní, například: Stísněná, FantomSka, Atentát, stále mne baví Obchodník, Dududu… Ale je fakt, že když člověk poprvé přijde na podium a lidé ho přivítají bouřlivým potleskem, je to opravdu moc příjemný pocit.“
A co Ty a fanynky? Dostáváš od nich dárky?
„Možná se budeš divit, ale toto se mi opravdu nestává. Řekl bych, že ani fanynky nemám. Tedy alespoň ne takto zarputilé.“
Pokud se ještě vrátím ke Kryštofům, přesněji k dechové části kapely. Je zábavné sledovat vaši pantomimu a choreografii během koncertu. Takové „věci“ vymýšlíte až během koncertování, nebo cíleně, předtím?
„Vždy před turné, když máme nové písně, si spolu dáváme zkoušky, vymýšlíme různé choreografie. Často to bývá opravdu zábavné.“
Jak se stane, že se v jedné kapele sejde tak silná „balkánská sekce“? Byl to záměr, nebo náhoda?
„Byla to zcela náhoda. S Nikolajem jsem se znal už od mládí, i naši rodiče se znali již dříve. To, že pak ještě přibyl Nikos byla zcela náhoda. Příjemná náhoda.“
Nisos je tedy hudebně směřován také balkánsky. Znamená to, že v Ostravě je mnoho talentovaných lidí zaměřeno právě tímto směrem?
„Nemyslím si. Ostrava je sice „naplavenina“ a žije zde spousta národnostních menšin, které jsou již zabydleny, ale neznamená to, že by zde byl nějaký žijící Balkán v Česku. I když Ostrava místy právě Balkán může připomínat právě svou svérázností.“
Jak jsi na tom s rituály? Máš nějaký, který opakuješ před každým koncertem?
„Nemám žádné, krom toho, že se vždy rozehraji.“
Pokud jde tedy o samotné hraní, vzhledem k počtu odehraných koncertů (pozn. Kryštof mnohdy stíhá i dvě vystoupení denně), musíš ještě cvičit?
„Každý muzikant musí cvičit. Bez toho by nepřežil. Tedy, alespoň každý dechař.“
Pokud bys měl zavzpomínat. Co by byl pro Tebe nejsilnější zážitek z koncertu ?
„Těžko si vybavit silný zážitek po tolika koncertech. Ale i tak jednoznačně musím říct, že nejsilnější zážitek byl při posledním Jeviště turné. Téměř všechny koncerty byly vyprodané a lidé nám během nich vytvořili neuvěřitelnou atmosféru.“
Jak už jsi podotkl, nehraješ jen na saxofon, což je Tvůj hlavní hudební nástroj. Prý sis ho před lety přivezl z New Yorku. Je to stále ten samý, který mohou fanoušci vidět na koncertech?
„Saxofon je jednoznačně můj hlavní nástroj, kromě něho hraji i na G klarinet, na Turecký Ney, což je obdoba lidové flétny a občas si rád zahraji i na perkuse. Co se týče saxofonu, je pravda, že jsem si před více jak deseti lety přivezl jeden z mých prvních saxofonů, ale na něj už dávno nehraji.“
Kolik vlastně takový saxofon váží? A kolik jich doma máš?
„Nikdy jsem ho nevážil, ale řekl bych, že tak kolem 5kg. Doma mám celkově čtyři saxofony, trvale však hraji jen na dva.“
Máš nějaký hudební vzor? Jakou hudbu nejčastěji Nikos Kuluris poslouchá?
„Vyloženě hudební vzor nemám. Mám muzikanty a umělce, kteří mne hodně ovlivnili.Možná se budeš divit, ale jedním z nich je Richard Krajčo, ten mne v životě ovlivnil dost podstatně. Nejčastěji poslouchám tradiční hudbu z nejrůznějších koutů světa, to mne moc baví. Ale mám také rád popovou hudbu, Coldplay, Radiohead, Sting, Peter Gabriel a jiné.“
Pustíš si někdy i CD Kryštofů?
„Tu a tam si pustím některou z našich desek. Mám moc rád Mikrokosmos, to je asi má nejoblíbenější deska.“
Co pro Tebe po tolika letech Kryštof znamená?
„Rodinu a nejlepší přátele, bez kterých si už nedokáži představit život.“
Pokud bys měl vybrat jednu píseň z repertoáru Kryštofa , která by pro Tebe byla tou nej?
„To je velmi těžká otázka, nikdy jsem nad svou nejoblíbenější písní nepřemýšlel. Teď mám nejraději Střepy, ty se mi líbí moc.“
Pojďme ještě k Tvým dalším aktivitám. Kromě jiného tančíš také Helénské tance. O jaké tance se jedná? Proč tančíš právě je? Jak často Tě můžeme vidět tančit?
„Jednoduše řečeno jde o řecké tance. Dříve jsem tancoval i v souboru, dnes na to už ale nemám čas. Když se ale naskytne příležitost, zatančím si vždy rád.“
Asi bychom se shodli, že mediálně nejznámější z kapely je Richard. Stává se i Tobě, že Tě lidé poznávají na ulici?
„Moc se mi to, upřímně, nestává. Když už se mi to stane, tak mne to vždy příjemně překvapí.“
Objevil ses, i když krátce, i v několika filmech. Neláká Tě i tato parketa?
„Vždy to byla náhoda, ať už jsme v tom filmu hráli s kapelou, nebo mne tam s sebou vzal Richard. Herecké ambice ale nemám a asi nikdy ani mít nebudu. Co mne ale láká je hudba pro film. Měl jsem několik nabídek tvořit filmovou hudbu, ale bohužel jsem je musel odmítnout kvůli časové indispozici.“
Od října čeká kapelu Kryštof přibližně roční pauza. Už máš plány čemu se v té době budeš věnovat?
„Budu daleko více času trávit ve své taverně, což mne dost vytíží. Chtěl bych i najít čas na skládání a také na cvičení na nástroj.“
Jitka Maděrová
Eva Solaříková
Nikos Petros Kuluris: Kryštof je pro mě jako rodina 1 komentář reakcí