A to je zatím všechno…tak by se dal nazvat stav mé mysli po skončení středečního koncertu. Je 20. února pozdě večer, bývalá T-Mobile arena (proč ty názvy dopr..pořád mění) se zvolna vyprazdňuje a do letních Masterů je sakra moc daleko. Téhle lehce depresivní náladě ale předcházelo to, o čem se vlastně chci zmínit…velkolepá show jménem Nightwish!!
Když jsme se po očekávaném nekonečném stání v davu před vchodem dostali do haly, strategicky jsme se cpali co nejvíc do kotle. To, že je hala vyprodaná, jsem samozřejmě věděla, ale stejně byl to stejnak hrozný masakr. Předkapela – Pain – začala hrát takřka na minutu přesně. Stejně přesně po 25 minutách skončili, což mě docela nepříjemně udivilo, protože tak krátké vystoupení jsem nečekala. Z jejich přehraného repertoáru jsem sice znala jen polovinu, ale to mě ujistilo v tom, že to úplně stačí, aby člověk odhadl, jak budou znít další skladby. Po prvních třech se mi zdálo, jestli je náhodou nehrají znova… ale někdo to slyšel třeba jinak…
Kromě samotného faktu, že do Česka přijedou Nightwish, byl koncert zajímavý i tím, že s sebou přivezli novou zpěvačku Anette Olzon. Očekávání, jak si poradí se skladbami, které máme zafixované spolu s hlasem Tarji, bylo velké. Za sebe ale můžu s klidem říct, že se mi nové podání starých skladeb většinou líbilo. Anette se nesnažila přesně kopírovat Tarjin zpěv (což je beztak nemožné) a prožila si skladby prostě sama za sebe. Bylo to jiné, ale rozhodně ne špatné.
Po půlhodinové přestavbě se z přítmí podia začínají linout tóny úvodního intra, na které navazuje píseň Bye Bye Beautiful ze zatím poslední desky Dark Passion Play. Co na to říct…asi nic, protože nadšený řev fanoušků nemá konce. Na atmosféře koncertu přidávají výrazné pyroefekty zatím u prvních dvou písní.
- Intro + Bye Bye Beatiful
- Cadence of her last breath
Následují dvě starší skladby z alba Once a Century Child, kde Anette dokazuje, že si ji zbytek kapely vybral zcela oprávněně.
- Dark Chest Of Wonders
- Ever Dream
Pak přicházejí na řadu opět nové věci, které doplňují další ohňostroje. Krom zpěvu se Anette i Marco střídají v lehkých rozhovorech s publikem a zkoušejí nacvičit mexickou vlnu, která se ale moc nedaří :)
- Who Ever Brings the Night
- Amaranth
- The Islander
- The Poet And the Pendulum
Už je znát, že koncert se blíží ke konci. V kotli je teplo jak v pekle (dobrá metafora, že?)… jsem jenom v tílku a nevěřícně sleduju nabalené týpky…z čehosi na mě padá imitace sněhu…prostě idylka… Pozitivní na tom je jediné – přicházejí na řadu největší fláky převážně staršího data.
- Dead to the World
- Sahara
- Nemo
Tak tohle je definitivní konec. Po bouřlivém potlesku a řevu se dostává na očekávané přídavky. Tím je vyřešen i můj dohad, jestli zahrajou Wishmaster. Zahráli…přidali taky Wish I Had an Angels a salvy prskavek a dalších ohňostrojů. Jsem z poskakování a cukání hlavou hrozně vyřízená. Skoro se mi chce říct, že teď už můžu umřít, ale to nechám na jindy. Nejspíš ze sebe udělám mědvěda a budu hybernovat do Masterů… A to je opravdu všechno!
- 7 Days
- Wishmaster
- Wish I Had an Angels
