Nejsem si jist, jestli pondělí je ideální čas pro jakýkoliv (natož rockový) koncert, ale tohle pondělí, tedy abych byl přesný 23.10.2006 se tak stalo. Místo konání Zlín-Masters Of Rock Café.Hlavní hvězdy KORPIKLAANI,a na rozjezd SILENT STREAM OF GODLESS ELLEGY.Opět na to padnul den dovolené,bohužel na úterý už to neklaplo….no nepřál bych vám to….to byl opravdu děs vstávat po dvou hodinách spánku do fachy.Ale zpět k tomu vydařenému večírku.
Tentokrát jsme jeli zkratkou přes H.Králové, kde jsme nabrali poněkud jiné osazenstvo než to které s námi bylo na W.A.S.P. Veřte mi, že jízda se 3 fotografy mě naprosto připravila o iluze že ještě někdy v životě něco pořádně vyfotím….ale časem si zvyknete na všechno. Na místo jsme dorazili s předstihem, natěšeně vpluli do Masters, aby nás asi po 10 minutách vyexpedovala security ven. Jen se nám nějak nepozdávál stůl vlasatých chlapíků, kteří si v klidu popíjeli to svoje pivko a nikam se nehrnuli…no jasně vždyt·to jsou oni… KORPIKLAANI. Jako by se nechumelilo si posedávali mezi fanoušky, a pokud jsem dobře pozoroval, tak je ani nikdo nijak zvášť neobtěžoval o autogram nebo na pokec. Prostě pohoda, klídek. A ta nás provázela celým večerem.
Docela potěšila možnost zakoupit plakát podepsaný přímo „mistry“ za pouhých 50Kč, ale nevinná poznámka mého kamaráda jestli to náhodou není v euro, dost vyděsila asi tak 15 letého fandu. Na sále zas překvapil borec co nebyl línej nalepit si nápis Korpiklaani na záda papírovou lepící páskou….. vzpomněl jsem si jak to bylo v dobách, kdy nic nebylo… taky všechno „samodomo“.
Příjemně překvapil křest DVD se záznamem z letního MASTERS OF ROCK ve Vizovicích, který velkou lahví šampáňa pokřtili splečně SILENTi a KOORPIKLAANI, pak nastoupili SILENT STREAM se svým blokem, který byl spíš v poklidném duchu, spíš taková komorní atmosféra. Přesto některé písničky zazněly trochu jinak než jsem je slyšel na letním Masteru. Oproti narvanému sálu který byl na WASP, tentokrát bylo lidiček trochu méně,takže se v klidu dalo projít až k pódiu, nikde žádná velká tlačenice… asi to pondělí, jinak si to neumím vysvětlit.
Naspoupili KORPIKLAANI a začalo něco co jsem dlouho neviděl, (jak později okomentovala zkušená harcovnice po všech možných koncertech, Morticie) jeden z nejlepších koncertů letos. Ano, ano, ať se to zdá třeba nemožné, byla to tedy jízda. Sál začal tleskat a skandovat už po prvních tónech, a vydržel to s mírným polevením při instrumentálkách až do konce. A kapele to zjevně dělalo velice dobře, tolik energie, která se valila z pódia dolů jsem opravdu dlouho neviděl. Pro toho kdo má Koorpiklaani naposlouchané určitě nic nového, ale já měl v uších jen jedno CD a na Masters v létě jsem je prošvihnul. Když začala písnička „Korpiklaani“ sál to vzal opravdu hodně nahlas, muzikanti to snad ani takhle nečekali, protože pořád jen chválili, usmívali se a zas hrnuli ty svoje chytlavky mezi nás.
Tahle muzika je prostě „skočná“, šilo to úplně s každým, ochoz s fotografy nevyjímaje. Zákaz focení jako na WASP se nekonal,t akže blesky šlehaly až do konce a bylo co fotit. Kytaristi běhali ze strany na stranu , v jednu chvíli se dokonce JONNE nechal vozit nad hlavami fandů….no mazec. Trochu zlobil zvukař, protože nás několikrát ujistil docela pěknou zpětnou vazbou, že nám uši ještě slouží, ale z muzikantů si toho nikdo moc nevšímal. Občasné posilnění pivíčkem jim jen prospívalo, příjemná byla taky změna houslí za „pěkný nástroj s měchy“. Škoda,že akordeon co obsluhoval JUHO trochu zanikal v ostatních nástrojích a zpěvu taky mohlo místy být víc rozumět, ale živák je prostě živák.
Když nastoupl hit BEER BEER, opět nastalo dlouhé skandování obecenstva a velmi výrazná hlasitá pomoc jejich pomalu se loučících hlasivek. Moc se mi líbil zvuk bicích, a jak jsem později vyzkoumal byly to nějaké rúčo dělané přímo z Finska (možná special sada pro MATSONA).
Basák JARKKO se pořád jen pod fousy usmíval procházel se v pohodě sem a tam a až na úplném závěru když odcházeli do šaten jsme zjistili proč….celou dobu se totiž posiloval Jagermeisterem a vrátil se pro něj i ze šatny, asi mu tam hodně zbylo…..CANE s druhou kytarou častokrát požil svoje neuvěřitelně dlouhé vlasy jako vrtulníček,jen klobouk nechtěl nikomu dát.
Po BEER BEER nastoupily přídavky, JONNE se opět projel nad hlavami a pomalu končíme…. Sál by si jistě nechal líbit ještě jeden, ale dlouhé loučení při kterém by si všichni muzikanti evidentně nejraději podali ruku snad s každým z fanoušků nám to určitě vynahradilo. Naši kamarádi ze Slovenska dokonce ukořistili i playlist, a jak jsme tak s nimi měli možnost chvilku pohovořit, tak se vraceli domů až kolem 6 ráno (takže na rozdíl ode mě v klidu) tak hodlali ten večer ještě nějak završit (..že by putyka??).
My prací povinní jsme opět zasedli do vozidla a šupky hupky forfem domů.Cestou si fotografové opět hovořili nějakou neznámou řečí, naštěstí brzo usnuli. Jen škoda toho pondělí, myslím, že v pátek by bylo opravdu hodně plno. Ale nám to nevadilo, zajuchali jsme si dosytosti, jen se mi pořád v hlavě tak honí, co by tak tomu asi říkaly naše babičky kdyby si to s tou svojí „finskou polkou“ přihasili na nějaký klasický ples…..no to by byl nářez.
Jestli se ukážou příští rok zase na MASTERS OF ROCK,tak už si dám pozor abych nezmeškal……hudbě zdarec.HOWG
