Po dlouhých pěti letech se k nám konečně vrátil mistr hororového metalu King Diamond. Při své poslední zastávce vyprodal Akropoli a teď se mu to samé povedlo s Roxy. Funkce předskokanů se zhostili norské heavy-metalové kapely Griffin a Thunderbolt
Jako první spustila kapela Thunderbolt, která mi trochu připadala jak Iron Maiden. Písničky nebyly špatné a i celkové vystoupení bylo pěkné. Jenom mi moc nedocházelo, proč byly Thunderbolt vybrány jako předkapela zrovna k Diamondovi. Na heavy-metal přeci jenom ten večer nikdo moc zvědavý nebyl, což dokazovalo nepříliš nadšené publikum. Kapela Griffin byla trochu víc do speed-metalu. Ohlasy už byly lepší a sál se pomalu zaplňoval.
Pak následovalo nekonečné čekání, během kterého se do Roxy narvali snad všichni co šli kolem. U pódia nebylo k hnutí a dav skandoval čím dál tím víc. Těsně před půl devátou vše začalo. Byl sundán závěs na pódiu, který zakrýval bicí a poličky s různými rekvizitami a z pódia se v ten okamžik stala jakási komnata. V poličkách byli různé nástroje, lahve s tekutinami a další šílené věci. Najednou přišli na pódium čtyři lidi nesoucí bílou rakev, kterou tam položili. Následovalo snad desetiminutové intro, během kterého se prakticky nic nedělo, což vyvolalo mezi lidmi hodně velký rozruch a i já už jsem se začínal nudit. A pak konečně přišli. King Diamond se svým klasickým kostýmem včetně mikrofonu, který byl přichycen na kříži z kostí. A rozpoutalo se peklo. Hned první písničku začali hrát s velikým nasazením a to si udrželi po celé délce koncertu. Celá kapela se neustále pohybovala a během některých písniček jsme se dočkali i krátkých vystoupení s různými rekvizitami, ale na pódiu se objevila i herečka převlečená do všelijakých kostýmů. Kotel před pódiem se pořád zvětšoval, až se nakonec dostal do naprostého šílenství. Všichni byli vystoupením naprosto pohlceni a jakožto vrchol koncertu považuji přídavky, které byly naprosto skvělé. Musím uznat, že takovouhle atmosféru jsem už dlouho nikde neviděl. Po necelých dvou hodinách všechno skončilo a nám zase nezbývá nic jiného, než čekat na nějakou další senzaci.
