8. dubnový večer, který skýtal nejeden zajímavý hudební zážitek (Steve Smith v Lucerně), mě tentokrát zlákal do centra Prahy, kam dorazili hned dva naši západní sousedé + jedna brutální belgická třešnička na metalcoreový dort. Misery Speaks, Aborted i hlavní tahouni večera, němečtí Heaven Shall Burn, přijeli do Prahy prezentovat své nejnovější hudební počiny.
Nějak nevím, které aspekty na tomhle koncertu vypíchnout. Přišlo mi, že už jsem neslyšel dlouho hudební produkci takhle přímo podle mých představ…. Ač jako samotný fotograf, díky zdravotní indispozici redaktora, jsem asi nebyl schopen pozorovat všechny hudební vychytávky účinkujících, show jsem si náramně užil. Proto zcela stručně a jasně… a pokud máte jiný názor, rádi si ho přečteme v komentářích…
Rock café bylo zpola zaplněné, když se lehce po sedmé hodině večerní rozezněly první tóny našláplých kytar neměckých Misery Speaks. Jejich album Catalogue of Carnage se mi dostalo do ruky náhodou během února a s klidným srdcem můžu říct, že mě rozhodně neurazilo. Typický středoevropský melodický death, s hlasem Clause Ulky, který rozpálil nejeden metalový sval, snad jen lehce kazil (můj osobní ) dojem, že zpěvák vypadal jako jeden klučina ze známého amerického seriálu. Co se však týče hudební stránky, své půlhodinové role předskokanů se zhostili přímo výborně a jako propagace jejich čerstvého alba, posloužilo jejich vystoupení opravdu dokonale.
Aborted už ví z předešlého roku, jak zacházet s rozehřátým publikem, proto se moc nerozhlíželi a začali pěkně s novými kousky z jejich posledního alba, které již předvedli pod širým nebem na posledním Brutal Assaultu. Nejen u nových skladeb stačilo lehké povzbuzení a zdravé jádro publika vytvořilo pořádnou melu, která výborně dotvořila atmosféru brutálních songů. Chlapci v mosh pitu měli dostatek prostoru na expresivní vyjádření a protože maximální kapacita sálu nebyla stále ještě naplněna, tak se mohly údy rozletět do všech stran téměř bez obav, že by narazily na nečekanou překážku v podobě cizí hlavy Opravdu úleva po dlouhé době, že mi cizí spocené vlasy nelezly do pusy (ne, že by mi to vadilo, my metalisti něco vydržíme, že) Zpět ke zvukové stránce – hudební produkce všech tří kapel byla rozhodně na zdejší poměry nadprůměrná, i když by si rýpaví znalci rozhodně své mouchy našly, avšak já, zabraný okem skz hledáček do vizuální stránky, jsem se náramně bavil. Nejen já jsem si na konci setu Aborted povzdechnul, že 45 minut hraní, je opravdu málo.
Krátká přestávečka a už na nás z repráků přiletěla další německá preciznost v podobě hlavní hvězdy večera, Heaven Shall Burn. Nové album Iconoclast, ač mezi některými kamarády sklidilo o fous menší rozruch než to předešlé, je stále velmi kvalitní a minimálně v mém přehrávači se drží již nějaký ten týden. Skvěle čitelné ryfy z alba se podařilo kvalitním zvukem přenést i do sálu, proto jsem nechal strhnout i já a lehce procvičil krční svaly. Většina playlistu byla z nejnovějšího alba, ale našlo se i místo pro starší kusy. Skalní fanoušci skandovali texty, což je pro každého muzikanta ta nejlepší odezva, a tak jediným vroubkem na výborném vystoupení byl opět velmi rychlý konec. Návštěvníci sice nevyplnili sál úplně ani na výše zmíněné headlinery, ale za to si každý posluchač mohl zvolit právě to svoje místo, odkud chce sledovat produkci.
Pánové z Obscure promotion se alespoň z mého pohledu opět vytáhli a připravili příjemnou chuťovku, která na chvíli ukojila metalové dušičky těšící se na další ročník Brutal Assaultu. Snad jen si neodpustím rýpnutí do obsluhy u pípy, která mohla pívečka točit o fous rychleji (teda alespoň já jsem nenašel odvahu vystát si frontu mezi jednotlivými produkcemi) tak jsem domů přijel sice velmi spokojený, ale trochu žíznivý.
