Hammerfall, Sabaton, Bloodbound

Tak jsem to přežila… Ve středu 15. dubna jsem se řádně natěšená vydala do vyprodané Folimanky. Se svou show a avizovaným natáčením DVDčka se v Praze jako jedné ze zastávek svého turné zastavili HammerFall, kterým podporu zajišťoval Sabaton a Bloodbound.

Na vysvětlení úvodní radostné věty o přežití musím dodat, že tuto famózní událost jsem absolvovala s naraženými zády a prý nalomeným malíčkem, což nejsou zrovna ideální podmínky pro užití si koncertu. Na var v kotli to tentokrát nebylo. Nu což…život je hořký! Aspoň že se mi podařilo zabrat ucházející místečko na schodech…

Bloodbound

Bloodbound začali hrát krátce po osmé a představili se úvodním songem „Sign of Devil“ z alba Book of the Dead. Prvních polovina skladby zněla jako kdyby byly zapnuté jen odposlechy, ale to se časem zlepšilo (spíš někdo to asi zlepšil…) a bylo slyšet docela dobře (nebyla to ale žádná sláva, což může být i tím, že jsem byla na straně a ne ve směru reprobeden). Kromě věcí z poslední desky přehráli i pár starších písní, které jsem neznala, a než se člověk nadál, už se loučili a scéna byla prázdná. Mám dojem, že se za chabou půlhodinku, co hráli, nestačili ani zpotit. To se rozhodně nedá říct o mě, a to jsem seděla a pomalu ani nehnula palcem…v hale bylo na padnutí, fuj…

Sabaton

Zdálo se, že rychlý odchod první kapely nikoho příliš nermoutil (moc příznivců tu nejspíš ještě nemají) a všichni napjatě očekávali další porci hudby servírovanou Sabatonem. Podotýkám, že pro mě osobně byl Sabaton hlavním lídrem večera, což si myslím svým výkonem zcela potvrdili. Podle očekávání začali hrát z poslední desky The Art of War nejprve Ghost Division. Přiznávám silnou subjektivitu, protože tuhle kapelu doslova „žeru“…uchvátili mě hlavně svým vystoupením na Masterech a tahle paráda, kterou předvedli v Praze to jen umocnila. Museli se sice spokojit jen s částí scény, jejíž zadní část skrývala přípravy pro HammerFall, ale vůbec to nevadilo. I když občas jsem měla pocit, že se bicí sesypou z vyvýšeného stupně. 40:1 hned na začátku bylo jedním z vrcholů večera a energie z Joakima (zpěv) i zbytku bandu doslova stříkala. Po třetí (nebo čtvrté?) skladbě mě naprosto odrovnal Joakimův vtípek – zjistil, že má rozepnutý poklopec, a během snahy ho zadělat dělal fórky jako že je „dirty old man“ a podobně. Nakonec svoji marnou snahu s rozbitým zipem zakončil hláškou, že je to vlastně super, protože teď má „air-condition“. Málem jsem pukla smíchy!! Celým koncertem se proplétala už legendární hláška „Ještě jedno pivo“, která bude nejspíš nesmrtelná. Další perlou byla v závěru Primo Victoria, která důkladně prověřila nosnou konstrukci haly. Chtělo se mi bezmezně řvát vzteky, že nejsem v první lajně. Tak snad někdy ve Vizovicích… Pro mě byli Sabaton jednoduše jedničkou programu.

HammerFall

Po zhruba půlhodinové úpravě bylo vše připravené pro vystoupení HammerFall. Konečně se v plné kráse ukázala celá stage, která byla poseta rekvizitami evokujícími přebal posledního alba No Sacrifice, No Victory. Úvodní píseň Punish & Enslave dala jako jediná vyniknout stylovému kabátku, v němž Joacim přišel, protože pak už na něj bylo asi příliš teplo. Kromě novinkového alba zazněly i starší věci jako Glory to the Brave, Blood bound nebo Crimson Thunder. Natáčení DVD se na vzhledu pódia a promyšlených doprovodných efektech významně podepsalo – nebyla nouze o pořádnou světelnou show, stejně tak efektní pyroefekty nebo laser přes vodní stěnu. Bohužel se mi příliš upjatý a plánovitý zdál i projev kapely. Tím nemyslím, že by vystoupení bylo špatné, to jako nééé – chyběla mi ale bezprostřednost a přebývaly některé křečovité pózy. Z více důvodů jsem odcházela už po skladbě Any Means Necessary, takže pokud se cokoli během zbytku vystoupení stalo nebo změnilo, nemohu sloužit…

Kdo přišel kvůli HammerFall, předpokládám, nemohl být zklamán. A pro koho byl koněm večera Sabaton, ten tuplem ne!